Rozhovor s režisérem Janem Prušinovským: Řízení vlevo je mi přirozenější

Pracuje zpravidla na nejúspěšnějších projektech v Česku: ať to byly seriály Okresní přebor nebo Most!, scénář k Rafťákům, či fi lm Kobry a užovky, za nějž si odnesl Českého lva. A současně obsazuje do rolí největší tuzemská herecká esa. Teď režisér Jan Prušinovský sáhl po Světu motorů, který si zahraje po boku Miroslava Donutila ve filmu Grand Prix. Ve snímku o autech a síle kamarádství, na němž se aktuálně intenzivně šturmuje. V severočeských Zákupech jsme si na provizorním vrakovišti dvaačtyřicetiletého režiséra chvíli vypůjčili na příjemný rozhovor.

Čtete Svět motorů?

No jasně! Hodně se mi líbil článek o jezdeckých akademiích ve formuli 1. Odpovídal přesně tomu, co jsem viděl na vlastní oči ve Francii.

Takže vás z motorismu nejvíc baví F1?

Ve dvanácti třinácti letech jsem ji hltal – a teď se k tomu znovu postupně vracím. Především při psaní scénáře jsem „ef jedničkám“ přicházel znovu na chuť.

Proč taková pauza?

Skončilo to pro mě 1. května 1994 v Imole. Smrtí Ayrtona Senny… Přesně. Najednou jsem přišel o svého miláčka, hrdinu…

Koho máte teď?

Měl jsem v životě tři fáze: první byl Niki Lauda, potom zmíněný brazilský pilot Ayrton Senna a aktuálně mě baví Hamilton. Ať si každý říká, co chce, jeho jezdecké schopnosti jsou neskutečné. Obecně mi ale přijde zajímavější celé to zákulisí formulí. Parádně ho zachytil Netflix v jednom ze svých dokumentů. Vřele doporučuju!

Prý vás ale také baví rallyekros?

Můj táta automechanik měl kamaráda, který závodil v rallyekrosu, takže jsme jezdívali na závody například do Sedlčan nebo Nové Paky. Většinou to vypadalo tak, že my s bratrem jsme si hráli na poli a o kus dál létala strašně rychle auta.

Rozhovor s hercem Václavem Neužilem: Jak řídí představitel Emila Zátopka?

Novou Paku jste zařadil i do Grand Prix, viďte?

Ano! Na to moc těším – půjde o závody autokrosu. Fascinuje mě, jak se auta zabodávají do sebe, všudypřítomná hlína… Spoustu scén se snažíme natáčet přímo během skutečných akcí, což snad diváky ještě více vtáhne. Pokoušíme se o takový dokumentární přístup.

Vaše tvorba je charakteristická tím, že umíte dokonale nasát prostředí i dialogy a vše okolo úplně pasuje. Kam chodíte pro inspiraci?

Motám se všude, kde se dá. Ani nevíte, kolik času jsem strávil tím, že jsem se „zapomenul“ v bazarech, v autoservisech a jako houba nasával hlášky. Třeba Novou Paku jsem prošel s autokrosařem Fejfarem – a to byla studna hlášek a informací.

Vzpomínáte si na svoji vůbec první jízdu autem?

Bohužel ne. Pamatuju si jen první automobil, který jsem si koupil, protože to bylo hned po dotočení Okresního přeboru.

Co je to za vůz?

Volvo 960 a mám ho doteď! Zpočátku jsem s ním byl spokojený, ale pak zničehonic začalo všechno trošku (víc) téct.

A používáte jej?

Schoval jsem ho. Bylo mi trapné ho prodávat. Když jsem to zkoušel, řekli mi tak směšnou cenu, že jsem ho radši dal do seníku.

Jaké s ním máte plány?

Vytáhnu ho, až nastane správný čas: za dva roky z něj bude veterán. Minimálně do té doby bude odpočívat.

Co nejzajímavějšího jste spolu zažili?

Dovolenou v Chorvatsku, která byla bezva. Jen při zpáteční cestě jsem stíral ze zadního okna něco neidentifikovatelného.

Co?

Zjistil jsem, že z auta teče olej, takže mi ostříkal komplet zadek. Sranda na tom je, že jsme domů museli jet mezi třiceti až čtyřiceti kilometry za hodinu. Naštěstí jsme nebyli tak daleko od České republiky.

Jak řídí cestovatel Ladislav Zibura: Jeho registračku na přání zná celé Česko

Kde se vám to stalo?

Jasně že při mém štěstí úplně daleko: u slovinského Mariboru.

Kam jste vlastně řídil nejdál?

Do Anglie. Tam je to hrozně super, jak se řídí vlevo. Původně jsem se bál, ale jsem levák – po třech hodinách mi to přišlo lepší než v Česku. Sakra, to byla adaptace! Řízení vlevo mi proto přijde prostě přirozenější.

Který typ chování za volantem vás zaručeně vytočí?

Idiotská agresivita. Někteří jsou netrpěliví až moc. Ale já se (už) nerozčiluju. Poslouchám kvůli tomu i klidnou hudbu. Poněvadž ve chvíli, když přepnu na agresivnější notu, stává se ze mě okamžitě stejné hovado, jako jsou ostatní.

Rychlodotazník

Čím teď jezdím?

Škodami Fabia a Kodiaq.

Jaký mám zlozvyk za volantem?

Často šteluju rádio. Dřív jsem taky dost uvnitř kouřil, což se s dětmi změnilo.

Za co dostávám nejvíce pokuty?

Jednoznačně za rychlost!

Jak jsem na tom s nehodami?

Mám takovou pětiletku, že vždycky udělám jednu ránu.

Jan Prušinovský

• Český filmový režisér a scénárista se narodil 3. července 1979 v Hořovicích.
• Studoval Akademii J. A. Komenského, Vyšší odbornou školu publicistiky a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Ve třetím ročníku připravil scénář k filmu František je děvkař, který poté také režíroval.
• Spolupracoval na scénářích k filmům Rafťáci (2006) a Autopohádky (2011). Dále působil coby asistent režie u snímku Jana Hřebejka Medvídek (2007).
• Napsal a režíroval televizní seriál Okresní přebor (2010) i následný fi lm Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka (2012).
• Pro Českou televizi napsal a režíroval oceňované komediální seriály Čtvrtá hvězda a Trpaslík.
• V roce 2015 natočil snímek Kobry a užovky, za který získal Českého lva.
• Na poli internetové dramatiky je známá jeho minisérie Autobazar Monte Karlo.
• V roce 2019 se scenáristicky a režijně podílel na televizní sérii Most!