Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jak řídí cestovatel Ladislav Zibura: Jeho registračku na přání zná celé Česko

Tomáš Hadač Tomáš Hadač 14. 8. 2021 • 07:15
11
3
Zobrazit náhledy (11)
Ladislav Zibura Ladislav Zibura Ladislav Zibura Ladislav Zibura Ladislav Zibura Ladislav Zibura

Cestuji jen občas, ale mluvím o tom velmi často, říká o sobě Ladislav Zibura. Ve skutečnosti proputoval podstatný kus planety. Teď se ze stopaře proměnil v řidiče. S raritním Nissanem Cubem a komickou registrační značkou poznává svět z motoristické perspektivy.

Ještě štěstí, že se v Turecku nepije alkohol. Kdybych místo každého čaje dostal panáka slivovice, patrně by mi explodovala játra. Snad právě tohle je důvod, proč žádná středověká poutní trasa nevedla přes Valašsko, přehráváme si jeden z mnoha bonmotů cestovatele a spisovatele Ladislava Zibury, zatímco za ním mířím na Pankrác. Tam teď prý devětadvacetiletý rodák z Českých Budějovic sedí: ve svém vzácném Nissanu Cube nedaleko obchodního centra. Dobře naladěný a přichystaný na motoristické povídání.

Proč zrovna Nissan Cube?

Udělal jsem si řidičák až v sedmadvaceti a chtěl podniknout cestu po Česku. A k tomu bylo zapotřebí nějaké auto. Požadoval jsem něco, co ihned vzbudí pozornost. Mimochodem je jich u nás celkově jen třiadvacet.

Přitáhnout pozornost má pravděpodobně i registrační značka Pr0minte, že?

Je to dvousečná zbraň! Mně přišla jako dobrý vtip, že jsem začátečník. A ještě mi připadala coby dobrý protipól těm hustým, jak si dávají jiní: T0pBorec, Master69 a tak podobně. Přitom málo lidí volí nihilistickou. Třeba 1a1jsou2 pokládám za nejvtipnější „espézetku“ v Česku. Trochu mě štve, že jsem na to nepřišel já. Tak jsem si alespoň pořídil Pr0minte. Sice někdy okolí dráždí, když zaparkuju blbě, ale já to nedělám schválně. Vážně. Nicméně většina motoristů se té značce spíš zasměje.

A parkujete špatně?

Hlavně je chyba a škoda, že řidiči ve svých soudech zapomínají, jak je těžké začínat. Třeba jsem dostal komentář pod videem, kde autor psal: tohohle pitomce jsem viděl na náměstí v Českých Budějovicích. Zastavil tam jako kripl. A jak zastavil našikmo, musel vystoupit dveřmi spolujezdce. Což je tedy pravda. Byla to ovšem moje první jízda mimo autoškolu. Nikomu jsem navíc nic neudělal. Chci tím říct, že když někdo parkuje jako blbec, nemusí jít nutně o záměr.

Svět motorů 32/2021 Svět motorů 32/2021

 

Kolik jste už vzal stopařů?

Kolem patnácti. Já beru úplně všechny! A dokonce i když byl stopař v opačném směru, tak jsem to otočil a vzal ho. Miluju je!

Kdo na vás nejvíc zapůsobil?

Asi starší pár, který jsem vezl do domova pro seniory. Pán s paní jeli navštívit svou tetičku do Trutnova. Nabral jsem je na autobusové zastávce. Například na východě Ukrajiny je to zcela běžné. Sice ti dva chvíli koukali, ale pak se z toho vyklubal parádní zážitek a příjemné setkání. Mně je srdci nejblíže gentlemanské pojetí stopování. Člověk si má popovídat s řidiči, ne to mít jen coby způsob dopravy.

Prý jste kvůli jedné pokutě zdražil vstupné na vaši přednášku…

Jo, ve Vsetíně. Prý jde o vyhlášený radar, že tam načapají každého. Štrádoval jsem na padesátce 53 km/h a dostal dvě stě korun. Tak jsem místním zdražil o deset korun vstup. Jinak pokuty příliš nedostávám. Teda ještě jednu za parkování. Vtipné na tom je, že když jsem ji platil, zároveň jsem se díky registrační značce i omluvil.

Píšete také v autě knížky?

Kvůli karanténám v době čínské chřipky jsem tam seděl celé dny. Ještě teď mě bolí záda. Protože když píšu, ohromně mi nevyhovuje být doma. Může za to tinnitus, který jsem si přivezl z Turecka, kde jsem se zúčastnil bujaré oslavy, na níž se vedle mě střílelo z brokovnic a kalašnikovů. Jak mi píská v uších, nemůžu být v tichém prostředí. Když to bylo hodně špatné, nastartoval jsem motor, položil notebook na palubní desku a na klín dal klávesnici. Zaparkoval před kavárnou, cítil se jak v akváriu, chvíli psal a pak zase pozoroval ostatní. Stejně tak jsem objevil kouzlo autokin. Koncept, jenž mě šíleně baví!

Na čem jste byl naposledy?

Na Nabarveném ptáčeti – čili „ideální“ film na rande. A potom jsem se naučil v autě i jíst s přáteli. Proměnil jsem ho sám v takovou pojízdnou kavárnu. Mám ho fakt rád. Je to můj Nissánek, byť uznávám, že to zní úchylně. Ale mně vážně dělá radost, když na něj koukám. Když vylezu ze schůzky a vidím vůz, který vypadá jako buldoček, okamžitě se zasměju. Zvedne mi náladu. Podobných aut by podle mě mělo být ve veřejném prostoru víc. Nemyslíte?

O autoškole: Čím je člověk starší, tím složitější je si zautomatizovat notorické věci. Třeba řazení je v téměř třiceti letech těžší než v osmnácti. Na druhou stranu jsem nebyl tak vyjukaný.

O zbytečném plašení: Chtěl jsem se rozjet z prudkého kopce. Uvolnil jsem ručku a najednou zjistil, že nejde otočit klíčkem. Měl jsem zamknutý volant. Moje slečna vyběhla s výstražným trojúhelníkem, já na prášky, že nás ve vypůjčené fabii čeká odtah. Zavolal jsem tátovi, ten mi poradil, ať zacukám volantem. Taková prkotina, ale nejdřív jsem měl nervy v kýblu.

O dalších plánech: Uvažuju nad tím, že vezmu Nissánek do Francie. Současně mi došlo, že chci další do rezervy, až mi přestane sloužit. Už jsem měl jeden vyhlídnutý, bohužel byl nabouraný až příliš.

Ladislav Zibura

  • Český cestovatel a spisovatel se narodil 15. června 1992 v Českých Budějovicích.
  • Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studovat žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě. Studium dokončil úspěšně v roce 2016. 
  • S cestováním začal pěšími poutěmi, v roce 2011 se vydal do Santiaga de Compostela, o rok později šel z Českých Budějovic do Říma. Na kole poté absolvoval cestu k Baltskému moři.
  • V roce 2014 se vypravil z Turecka do Jeruzaléma. Tuto cestu zdokumentoval v knize 40 dní pěšky do Jeruzaléma. 
  • O rok později na sebe upozornil v televizním pořadu AZ-kvíz se svou recesistickou strategií. 
  • V roce 2016 se vydal na putování po Nepálu a Číně. Z tohoto asijského dobrodružství vznikla kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty.
  • V dalším roce jeho kroky zamířily do Gruzie. Výsledkem byla kniha Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.
  • Svou zatím poslední knihu s názvem Prázdniny v Evropě vydal v roce 2019.
  • V roce 2019 Ladislav Zibura získal Cenu Hanzelky a Zikmunda za nejlepší cestopis.
  • V době čínské chřipky cestoval autem po Česku. Zážitky z těchto cest momentálně dokončuje.

Související články

Témata
14. 8. 2021 19:02
Re: Hele
:-[] :yes:
Avatar - Ozzman
14. 8. 2021 13:29
Re: Hele
Clovek s novodobou Multiplou
14. 8. 2021 13:19
Hele
Kdo to je?

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud