TEST Honda Jazz Hybrid: Jazzděte pod 5

Kdykoli přišla v nedávné minulosti řeč na auta s hybridním pohonem, bylo skoro jisté, že diskuze skončí triumfem skeptiků. Tahle auta byla zprvu vše, jen ne zábavná, nespořila tolik, kolik by (asi) měla, s komfortem bývala na štíru a celé to zabíjela cena, která k motivovala k pořízení maximálně kvůli dobrému pocitu, ale rozhodně ne s vidinou nějaké návratnosti.

Hybrid za „pár korun“

Ale vezměte si mini-MPV Honda Jazz. Pokud máte zálusk na tenhle bezmála zázrak prostornosti a variability na délce 3900 mm a šířce 1695 mm (i když za poněkud vyšší cenu) a už vás začínají ničit ranní a odpolední městské dopravní špičky, je asi rozumné pořídit verzi s automatem, v tomto případě s maximálně kultivovaným CVT. Tahle kombinace vyjde ve výbavě Comfort na 409 tisíc korun. Jenže pohled do ceníku prozrazuje, že auto se stejným motorem a převodovkou a hybridním ústrojím IMA navíc pořídíte za příplatek pouhých 20 000 korun. Že to není špatná nabídka? A to ještě nevíte, že to není jediný rozdíl.

Útulnější kabina

Jazz Hybrid je novou motorizací v nabídce a přichází současně s faceliftem modelové řady. Ta přináší v první řadě změnu barvy palubní desky, která je po Japonci oblíbených všemožných variacích na odstíny šedé skutečně černá a kabina tak působí o poznání hodnotněji, zvlášť když je přizdobena chromovými rámečky výdechů ventilace.

Příjemně působí i použité čalounění a pěkně tvarovaná přední sedadla s tradičně vyšším posazem disponují lehkým bočním vedením a dobře tak ladí s perfektně navrženým volantem. Do držáků nápojů, které jsou umístěny prakticky proti výdechům ventilace se vejde i více, než jen kelímek a i přes přítomnost hybridního ústrojí byl zachován důmyslný systém sklápění zadních sedadel.

honda hybrid testy malevozy  

Hybridní Jazz mimochodem od ostatních verzí poznáte podle čiré optiky zadních svítilen, polykarbonátové masky chladiče a v tomto případě i podle zelené metalízy, určené exkluzivně pro hybrid.

Co se kabiny týče, hybridní verze má tak pouze jediný handicap – zástavba akumulátorů vedla ke zmenšení zavazadlového prostoru. Rozdíl je vyjádřen schodem mezi sklopenými zadními sedadly a dnem kufru; u běžných jazzů vznikne tímto úkonem rovná ložná plocha, v tomto případě zde zabírá místo dojezdová rezerva, jíž naše legislativa bohužel vyžaduje a která zmenšila velikost kufru na 223 l.

Na elektřinu déle

I nadále je hybridní ústrojí IMA koncipováno jako asistenční, po nastartování se tedy rozeběhne spalovací motor 1,3 l o výkonu 65 kW a s točivým momentem 121 Nm. Okolí tedy neslyšným odjezdem neohromíte. Ale příznivci jízdy čistě na elektřinu si i tak přijdou na své. Tento mód sice nelze navolit „natvrdo“ stiskem tlačítka, na 10kW elektromotor s točivým momentem 78 Nm při 1000 otáčkách a skromné akumulátory by toho auto mnoho nenajezdilo, nicméně na schématu toku energií se objevuje ikona EV poměrně často. Tehdy se při jízdě ustálenou rychlostí do 50 km/h (popřípadě při rychlostech do 90 km/h z mírného kopce) uzavřou sací ventily systému VTEC a pohon zajišťuje pouze elektromotor.

Díky tomu, že Jazz obouvá pneumatiky s nízkým valivým odporem a byly u něho sníženy třecí ztráty, se takto dá jet překvapivě dlouhou dobu. Opětovné naskočení spalovacího motoru se děje takřka neznatelně, což je zásluha jak kultivovanosti malého čtyřválce, tak konečně i slušného odhlučnění. Díky němu už není ani vytáčení při intenzivní akceleraci tak mučivou záležitostí, jako je tomu u jeho mnohem dražšího příbuzného.

honda hybrid testy malevozy  

Více síly i bez vytí

Asi největším problémem slabých motorů s CVT převodovkou jsou jejich časté výlety za pětitisícovou hranici, kdy monotónní vytí činí jízdu dost nepříjemnou. I v této oblasti je u nejnovějšího hybridu znát pokrok.

Vylepšený management systému IMA v případě Jazzu Hybrid nyní více využívá točivého momentu motoru a zatímco dosud platilo, že po sešlápnutí plynu nejprve vyletěly otáčky a následně začalo auto akcelerovat, nyní spoléhá IMA více na pružné zrychlení a otáčky stoupají až následně. Ačkoli nemá Jazz navíc ani koně, na chování auta to působí přímo blahodárně.

Když však musí pedál do podlahy, konstantní vysoké otáčky a související akustický projev nakonec přijde také, míra protivnosti je ale ve snesitelných mezích. Ačkoli papírové hodnoty odsouvají dynamicky Hybrid někam na úroveň Jazzu s manuálem a motorem 1,2 l, v tomto případě technická data realitu trošku zkreslují. Díky slušné pružnosti je malý Japonec příjemně svižný a řada předjížděcích manévrů se obejde bez nutnosti hnát ručku otáčkoměru k červenému poli. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že na sprinty na čtvrt míle najdete zřejmě i o něco vhodnější auta.

Pět s hvězdičkou

Ekologicky orientované auto by ale mělo v první řadě jezdit s nízkou spotřebou a tím pádem s malými emisemi nejen démonizovaného CO₂, ale prostě všeho sajrajtu, jenž při spalování vzniká. A to je oblast, v níž nás malý hybrid od Hondy rozhodně nezklamal. V režimu Eco (jaký také jiný u podobného vozu využívat) nebylo nijak složité dostat se v pražském provozu pod pět litrů, cesty po Matičce stověžaté jsme podle údajů palubního počítače absolvovali nejčastěji v rozmezí 4,6-4,9 l. Naskytla se ale i výjimka, když jsem po focení nuloval na Spořilově a pak na trase Jižní spojka – Smíchov – Butovice – Zličín – Butovice – Smíchov – Jižní spojka – Štěrboholská radiála – Horní Počernice – Čelákovice dosáhl spotřeby 4,1 l.

Pamětliv vašich výtek v diskuzích o hybridech jsem také po vyjetí půl nádrže, tehdy jsem měl najeto 400 km a dojezd činil stejně tak, dotankoval a změřil spotřebu, na palubní počítače nemusí být vždy spoleh. Zatímco vůz ukazoval 4,7 l, já se dopočetl hodnoty 4,6 l. Tenhle japonec je tedy spíše lehký pesimista. O to jsou ovšem dříve naměřené hodnoty zajímavější.

Častým argumentem odpůrců hybridů je nutnost jezdit s nimi „jinak“, aby palivo opravdu šetřily. Ono záleží na tom, jak vypadá onen běžný styl jízdy, já byl při těchto výsledcích součástí běžného provozu, nevznikaly přede mnou velké mezery, ani jsem se nerozjížděl z křižovatek šnečím tempem, k němuž mě nabádal podsvícení rychloměru měnící systém Eco Assist, je ovšem pravdou, že s plynovým pedálem jsem zacházel opatrně.

Když jsem po prvním dotankování změnil jízdní styl na takový, jakým běžně jezdím, stoupla spotřeba o litr, pohybovala se nejčastěji mezi 5,6 a 5,9 l, v tomto případě bylo pro změnu možné se bez problémů držet pod šesti litry. I to je na auto s touto váhou a výkonovými parametry znamenitý výsledek. Jazz Hybrid se ale dobře cítí i na okreskách, i zde se spotřeba pohybuje na hranici pěti litrů.

Naše standardní měření spotřeby že při jízdě stovkou si řekne o rovných 5 l benzinu, tehdy CVT točí za optimálních podmínek nějakých 2050 otáček, při dálniční stotřicítce už palubní počítač ukazoval 6,8 l při 2800 otáčkách, což bylo na úrovni Jazzu s manuální převodovkou a motorem 1,3 l a o 0,4 l více, než spaloval Insight.

honda hybrid testy malevozy  

Sportovní genetika

V případě hybridní verze Jazzu si Honda opět vzpomněla na to, výroba jakýchže aut ji v minulosti proslavila. Naladění podvozku je tedy s ohledem na poměry ve třídě poměrně tuhé, takže krátké nerovnosti kopíruje poměrně věrně, na delších mu ale nechybí ani trocha té pro tento typ aut vítané plavnosti. Tlumiče zvládají pohlcovat rázy od menších nerovností slušně, o výrazných výtlucích se ale už posádka kvůli rázům dozví. Celý komplet doplňují patnáctipalcová kola, obutá do pneumatik Michelin Energy s nízkým valivým odporem.

A jak se tato kombinace jednotlivých vlastností projevuje na jízdních vlastnostech? Do zatáček najíždí tento hybrid s vyšší stavbou karoserie lehce nedotáčivě a za doprovodu jen mírného náklonu karoserie, v oblouku je stabilní a díky akumulátorům mezi zadními koly se dobře opírá do vnějšího zadního kola, takže lze změnou polohy plynového pedálu ulevit nedotáčivosti přídě, což může být i docela zábava, i když to asi zájemce o podobný typ auta neocení. Je ovšem třeba se mít na pozoru v zatáčkách se špatným povrchem, auto si na nich při ostřejší jízdě občas poskočí.

Líbit by se mu naopak mohlo oproti ostatním verzím tužší, lépe vyvážené a přirozeně působící řízení, jemuž však zůstává i nadále malá strmost, 3,3 otáčky volantu bychom dnes hledali už spíše u kamionu. Chvíli zvyku vyžadují účinné brzdy s možná až moc ostrým nástupem, při jejichž aktivaci se zintenzivňuje rekuperace energie. Výsledný komplet patří v rámci třídy někam do lepšího průměru, což na hybridy, které většinou bývají s jízdními vlastnostmi na štíru, není špatná vizitka a řidič tak nemusí přistupovat na žádné kompromisy.

Takové normální auto

Tato Honda Jazz se možná stane prvním hybridem, jenž dává v evropských poměrech smysl. MiniMPV, proslulé svou variabilitou, prostorností i celkově velmi vyváženými vlastnostmi, je po osazení hybridní technikou stejně variabilní, i když o něco méně prostorné, navíc dostalo jako bonus dobře naladěný podvozek a řízení a v neposlední řadě v rámci modelové řady opravdu atraktivní cenu.

Jako doma se cítí v městském provozu, kde jezdí opravdu úsporně, neštítí se ale ani delších cest, jen by neměly vést po dálnicích. I tam sice hlučnost a kvalita jízdy zůstává v rozumných mezích ale oproti nehybridním verzím zde neušetří prakticky nic. A co je nejhorší – ošklivě vám to zhorší dlouhodobý průměr.

honda hybrid testy malevozy  

TR>

Plusy

• Prostorný a variabilní interiér
• Úsporné a pružné pohonné ústrojí
• Přesné a dobře vyvážené řízení
• Slušné jízdní vlastnosti
• Účinné brzdy
• Rozumná cena

Mínusy

• Malá strmost řízení
• Menší kufr
• Ostrý nástup brzd