TEST Renault Clio 0.9 TCe – Tříválcový elegán

Design, interiér

Čtvrtá generace Renaultu Clio se v roce 2012 stala prvním zástupcem značky tvořeným podle nového designérského směru inspirovaného konceptem DeZir. Na trhu už je ale čtyři roky, a tak už bylo na čase vůz modernizovat. Konkurence totiž nespí, a to zvlášť v segmentu malých aut, který je z evropského hlediska stále ten vůbec největší.

Navzdory čtyřem letům na trhu je však clio letos nejprodávanějším malým autem na evropském trhu a druhým nejprodávanějším v Evropě vůbec. Kvůli tomu automobilka v únoru rozšíří výrobu o čtvrté místo a clio začne vyrábět i ve slovinském Novém Mestě. I to dokazuje, jak se aktuální generace povedla, a proto Renault v rámci letošní modernizace v polovině životního cyklu auta sáhnul spíše po jemnějších retuších než radikálních změnách. Zjišťovali jsme, zda to bude na soupeře stačit.

Jemné retuše

Pouze jemné úpravy jsou patrné už na designu. Jakmile jsem spatřil první oficiální fotky modernizovaného clia, zaváhal jsem, co se vlastně změnilo. Přímé srovnání s předchůdcem ale dokazuje, že změny tu přece jen jsou. Vpředu se objevuje nově řešený nárazník a přepracované hlavní světlomety. Do nich se přesunuly diody denního svícení, které doposud byly nevzhledně umístěny v pásku v masce chladiče, což připomínalo řešení vesnických tunerů. Zároveň to ale byla jediná piha na kráse aktuálního clia.

Více vlastně ani nebylo potřeba měnit, protože malý hatchback se francouzským designérům povedl, i po letech stále působí svěže. Zvlášť pohled na svalnaté zadní boky nebo masivní záď s úzkými světly lahodí oku. I proto vzadu najdeme jen novou grafiku světel a lehce upravený nárazník.

renault testy malevozy

Při příchodu clia automobilka využila módy individualizace vzhledu, což je něco, v čem modernizované provedení pokračuje. Nabídku rozšířily čtyři nové laky, mimo jiné červená metalíza Intense testovaného exempláře nebo nová kola. Vzhled lze navíc vylepšit různými střešními polepy (také jeden z nich má zkoušený kousek, stojí 7.500 Kč) nebo pakety dílů ve speciální barvě.

Také interiér se na první pohled nezměnil. Koncepce s digitálním rychloměrem a samostatně stojícím středovým panelem byla zachována, stejně jako mohutná palubní deska zasahující hluboko do kabiny. Při bližším pohledu si ale všimnete nového ovládání klimatizace nebo výrazně lepších materiálů než dosud. Sama automobilka přiznává, že upravila jednotlivé povrchy, aby působily hodnotněji a kvalitněji jako ve větších autech. Za tohle má Renault jedničku, protože vnitřek vypadá podstatně lépe než dosud. Mírnou kaňkou jsou jen nerovnoměrné spáry u některých tlačítek.

Chválíme také přepracovaný volant. Nejen nám vadilo použití klouzajícího plastového dekoru na spodní části věnce. Modernizovaná verze se ho naštěstí zbavila, výsledkem čehož je příjemně se držící volant s ideálně tlustým věncem. Kvitujeme také použití velice jemné kůže, kterou bychom čekali až u dražších vozů.

Líbí se nám rovněž sedačky, a to nejen kvůli příplatkovému semišovému čalounění. Výrazné bočnice příjemně podrží tělo, v rámci segmentu se ale samozřejmě musíte smířit s kratšími sedáky a kompromisní pozicí za volantem. Úzká kabina pak znamená, že růžice nastavující polohu opěradla nebo tlačítko spínání vyhřívání sedadel jsou špatně přístupné.

Přesun na zadní sedadla pak dokazuje, že clio přece jen myslí více na styl než na praktičnost. Prostor je omezený i v rámci „béčkového“ segmentu, při posazení „za sebe“ drhnu se svými 182 centimetry koleny o sedadlo řidiče a nad hlavou mám tak centimetr místa. Výrazně více ale vadí pociťovaná stísněnost. Masivní C sloupek a nízká boční prosklená plocha znamenají, že se cestující vzadu cítí skoro jako v tanku.

To se zavazadelníkem je to už lepší, objem 300 litrů je v segmentu nadprůměrná hodnota. Clio navíc nově dostalo dvojité dno vyrovnávající schod po sklopení zadních sedadel. Má to jedno ale, testovaný kousek je vybaven hudebním systémem Bose, který objem kufru snižuje na podprůměrných 230 litrů. V zavazadelníku navíc chybí jakékoliv háčky nebo jiný zádržný systém.

Motor, jízdní vlastnosti

Stačí, ale nenadchne

Nabídku clia v rámci modernizace obohatily turbodiesel 1.5 dCi (81 kW) a vrcholný benzinový čtyřválec 1.2 TCe (87 kW) v kombinaci s manuální převodovkou (dosud byl nabízen jen s dvouspojkou), ty jsou ale z hlediska českých prodejů spíše okrajovou záležitostí, a tak jsme sáhli po dnes už známém tříválci 0.9 TCe, který tvoří střed benzinové nabídky. Renault u motoru udává výkon 66 kW, v případě funkce overboost ale tato hodnota povyskočí na 70 kW. Stejně tak se zvýší maximální točivý moment ze 140 na 150 N.m.

Motor přesně splňuje svoji funkci středu nabídky. V městě je pěkně svižný a na dálnici nezklame. Samozřejmě, přeborníkem levého pruhu není, do kopců ale i ve vyšších rychlostech stále obstojně zrychluje. Co však vadí, je jeho vadnoucí charakter. Použité turbo není moc velké, takže mu delší dobu trvá, než se konečně pořádně nadechne a pak rychle ztrácí sílu. U turbomotorů jsme zvyklí, že nejlépe pracují ve středních otáčkách, u renaulťácké devítistovky je to ale ještě užší pásmo než u jiných jednotek. Jadrnější zvuk navíc jasně dává najevo tříválcové uspořádání, konkurenční tříválce jsou na tom z hlediska kultivovanosti přece jen lépe.

Příliš nás nenadchla ani spolupráce s manuální převodovkou. Ta má pět stupňů, což je v dané kategorii standard, odstupňování ale znamená, že motor při 130 km/h točí už vyšších 3300 otáček. Hlavně nám ale vadil tuhý chod páky při řazení, řidič z něj neměl pocit mechanické tuhosti a přesnosti, ale spíše nepřirozené síly působící proti páce. Zvykat jsme si museli i na spojku zabírající až u horní polohy pedálu nebo na válcovitou hlavici řadicí páky, která se nedrží úplně příjemně.

renault testy malevozy

Tříválec pak také dokazuje, že downsizing není z hlediska reálné spotřeby vždy výhodou. Průměrná spotřeba činila sedm litrů, což je vlastně úplně běžné číslo jako u atmosfér. Ve městě se spotřeba vyšplhá k osmi, dálniční přesuny jsme zvládali za sedm litrů. Na okresní silnici se pak s lehkou nohou dá dostat pod šest.

Jelikož červené clio do testu dorazilo ve vrcholném stupni Intens, znamená to, že motor 0.9 TCe je doplněn o přívlastek Energy. Pod ním se skrývá stop-start systém, rekuperace brzdné energie nebo možnost přepnutí motoru do ekologického módu, který otupí reakce na plyn. Výrazné rozdíly z hlediska spotřeby jsme však nezaznamenali.

Jistá jízda a bohatá výbava

Elegantní vzhled by naznačoval komfortní odpružení a odtažité řízení, jenže clio se ve skutečnosti chová jinak. Už před faceliftem jsme chválili jízdní vlastnosti, na čemž se nic nezměnilo. Clio se s radostí vrhá do zatáček a díky přesnému řízení dodává řidiči na poměry malých hatchbacků úžasnou jistotu. Jen zamrzí, že „profesorské“ ESP je někdy až moc přísné. Je znát, že by podvozek clia zvolené tempo hravě zvládl, přesto se elektronika občas raději rozhodne zasáhnout.

Horší je to pak s poskytovaným komfortem. Na okreskách nebo na dálnicích tužší podvozek ničemu nevadí, v nižších rychlostech ale automobil spíše kopíruje nerovnosti, než aby je vyhlazoval. Ve výsledku se tak dozvídáte o nerovnostech, které jiné vozy příkladně vyžehlí. Od podvozku se navíc na větších nerovnostech čas od času ozve hlučnější rána, což je ale způsobeno nasazením 17palcových kol testovaného kousku. Ve městě, které by mělo být pro malý hatch přirozené prostředí, tak clio příliš komfortní není. Na dálnici je pak přece jen slyšet jemný aerodynamický šum.

Co se týče cenovky, tak se Renault už nepodbízí supernízkými cenami jako kdysi. Srovnání s konkurencí dokonce dokazuje, že clio je v základní výbavě dražší než soupeři. S testovaným motorem 0.9 TCe (v základu bez „ekologického“ balíčku Energy) začíná na částce 284.900 korun.

renault testy malevozy

Už v základu ale nabízí bohatou výbavu, čítající kožený volant, multimediální systém nebo klimatizaci. Cenová politika se navíc snaží zákazníky nalákat k dokoupení příplatkových prvků, jejichž cenovka je mnohdy velice zajímavá. Za navigaci se u výchozího stupně Advantage připlácí jen 10.000 korun, zadní parkovací senzory stojí pěti tisíc.

Příplatková výbava se navíc v rámci modernizace obohatila o nové prvky, které jsou ale dostupné jen pro nejvyšší stupně. O osvětlení se mohou postarat světlomety LED Pure Vision, které sice nabízí jasné světlo, daleko ale nedosvítí. Spíše bychom tak zapřemýšleli nad předními parkovacími čidly nebo aktivním parkovacím asistentem. Mohlo by se zdát, že u čtyři metry dlouhého hatchbacku nejsou takové prvky třeba, jenže rohy elegantní karoserie clia se odhadují velice špatně, a tak se nějaký pomocník při parkování může hodit.

Závěr

Závěr

Renault Clio je jedno z těch aut, které umí chytnout za srdce, a v tom se v rámci faceliftu nic nezměnilo. Jakmile se zakoukáte do jeho elegantního vzhledu (vylepšeného přepracovaným nárazníkem), rázem zapomenete na jeho chyby, kterých přece jen pár je. Daní za styl je omezený výhled z auta i podprůměrný vnitřní prostor. Tříválec nenadchne svým jadrným projevem nebo vadnoucím charakterem, příliš se nám nelíbilo ani tuhé řazení. Tou nejvýraznější chybou je ale podvozek, kvůli kterému obzvlášť ve městě budete odhalovat nové nerovnosti, o nichž jste doposud nevěděli.

renault testy malevozy

To ale neznamená, že by clio lákalo jen na elegantní zevnějšek, který lze navíc individualizovat pomocí široké nabídky stylových doplňků. Kladně hodnotíme přesné řízení a jisté jízdní vlastnosti. Cenovka pak sice není z nejnižších, od toho má Renault přece Dacii, už ve výchozím stupni Advantage však clio disponuje koženým volantem, tempomatem nebo multimediálním systémem. Líbí se nám i cenová politika příplatkových prvků, jejichž cena je velice nízká.

Plusy

• Elegantní vzhled
• Jisté jízdní vlastnosti
• Skvělé řízení
• Levné příplatkové prvky

Minusy

• Omezený výhled
• Stísněná kabina
• Nekomfortní podvozek

Foto: Petr Homolka