TEST Subaru Forester 2,5XT - kulturista s boxerem

Jenže k obyčejnosti má daleko. Foresteru, který jsme si vzali do parády, bušilo pod kapotou 2.5 litrové turbem přeplňované srdce, které dodávalo sílu všem čtyřem kolům.

Světe div se. Fuji Heavy Industries nevyrábí pouze sportovní zázrak jménem Impreza WRX STi, který láme mužská srdce na potkání, ale i další atraktivní modely. Tak například nové Subaru Legacy získalo moderní, evropskou tvář, přitom si zachovaná typický sportovní nádech, ale zároveň nabízí jistotu japonského matadora. Pozornost zaslouží i Justy, dvojče Suzuki Ignis a nejmenší SUV, jak tvrdí Subaru, na českém trhu.

Kromě live a sport programu však Subaru (pro někoho možná překvapivě) disponuje tzv. cross programem, do něhož spadají modely Outback a Forester. Slovo cross není v motoristické hantýrce ničím novým, a tak většina řidičů tuší, odkud vítr vane. Ano z lesa, respektive terénu. Ani Subaru totiž neminul trend poslední doby stavět automobily schopné provozu na cestách i v lehčím terénu. Subaru ovšem nenásledovalo většinu, ale vydalo se vlastní cestou.

Forester na rozdíl od Imprezy neoblékl agresivní modrý kabátek, nestojí na obrovských zlatých kolech a nekřičí nápisy – pozor, tady velím já. Naopak. Stojí v pozadí, v tichosti, bez agresivních spoilerů a tmavých skel – jen masivní sání vzduchu v přední kapotě naznačuje, že to nebude obyčejné SUV. A ono taky není. Nejen proto, že pod kapotou bouří silný, turbem přeplňovaný plochý motor, ale i proto, že si nehraje na něco, co není.

A v tom spočívá ona vlastní cesta. Forester se nesnaží přesvědčovat okolí, že za drsnou skořápkou ukrývá něžnou tvář a pohodlí mercedesu, i když komfortem uvnitř se nafouknutým SUV velmi blíží. Přestože se nová generace představená v roce 2002 terénu trochu vzdálila, Forester stále zůstává věrný svému jménu a místo zbytečných řečí koná. Ostatně, nejlépe se o tom přesvědčíte na našem videu (záběry akcelerace, brždění, jízda brodem i lehčím terénem, zvuk motoru, …).

Drsný lesník

První generace Subaru Forester, shodují se majitelé, byla proti současnému modelu vyhraněnější. Zvenčí i zevnitř jasně naznačovala, že místo oslňování okolí raději zdolá rozblácenou cestu v hlubokých lesích. Jenže zevnějškem mohla skutečně oslnit pouze ostříleného lesníka, navíc s patřičnými automobilovými znalostmi (kdo totiž neví, co Subaru ukrývá pod povrchem, nemůže zcela propadnout jeho kouzlu).

Proto si v Japonsku při navrhování druhé generace řekli, že drsné rysy trochu zjemní a přiblíží tím Forester zákazníkům kladoucím důraz na design. Nelze říci, že by dvojka pobrala nebeskou krásu, ale přece jen nastavuje vlídnější tvář, o niž se zasloužily především přední světlomety a menší, méně drsná mřížka chladiče společně s přepracovanou zádí. Stejně postupovalo Subaru v interiéru. Dřívější neohrabanost vystřídaly moderní tvary a barvy.

Středová konzola září efektní stříbrnou, palubní deska kombinuje sportovní tmavou a líbivou leč méně praktickou světle šedou. Plasty odpovídají charakteru vozu, jsou tvrdší a působí trochu spartánsky. Slícování ovšem nezná vážnějších nedostatků, plasty dokonce ani v terénu nevržou. Rozmístění ovládacích prvků nepřekvapí ani nezkušeného jezdce, vše se nachází v blízkosti řidiče, přesně tam, kde byste to čekali.

Jednoduchostí potěší zejména ovládání klimatizace, audiosoustavy i tempomatu. Dnes už typická páčka tempomatu nalezla tentokrát útočiště na volantu, takže kopíruje jeho pohyb. Na jednu stranu se jedná o zajímavé řešení, neboť můžete nastavit určitou rychlost, i když projížďce úsekem bohatým na zatáčky, na druhou stranu – kolik řidičů nastavuje rychlost v zatáčce?

Do hor i na hory

Na vrcholu palubní desky testovaného modelu kraloval rozměrný dotykový displej navigace, v těsné blízkosti vyrůstala kaplička přístrojové desky zakrývající sportovně střižené budíky, které řidič sleduje skrze sportovní volant Momo s věncem potaženým perforovanou kůží. Ta pokrývá i hlavici řadicí páky. Subaru Forester samozřejmě nezapomnělo na potřeby řidiče a jako správné SUV myslelo i na rodiny s dětmi.

Čím? Přece odkládacími plochami. Kromě zajímavě řešených kapes na dveřích s praktickými síťkami místo plastových stěn naleznete v interiéru celou řadu přihrádek, včetně nepostradatelného držáku kelímků. Vnitřním prostorem Forester neohromí, ani nezklame. Na nedostatek místa si nebudou na zadních sedadlech stěžovat pasažéři s výškou cca 185 cm, osoby vyšší už musí počítat s mírnými komplikacemi - jako u každého podobného vozu.

Vnitřní prostor nepřekračuje hranici průměru, vysoce nad průměr vyčnívají alespoň sedadla. Jak se dalo předpokládat, automobilka vybavila model s přeplňovaným boxerem 2.5 l sportovními koženými sedačkami s výrazným bočním vedením opěradla i sedáku. Boční vedení naštěstí není natolik nekompromisní, aby obtěžovalo řidiče s bytelnou tělesnou konstrukcí (a že se takových mezi horaly najde), sedák poskytuje dostatečnou oporu stehnům.

Nechybí dokonce ani vyklápěcí opěrky loktů nápaditě schované na straně opěradla. Opěrky jsou bohužel příliš krátké a úzké na to, abyste si opřený loket patřičně vychutnali. Nevychutnáte si ani typickou výhodu kombi, tedy alespoň ne v takové míře, jak byste možná čekali. Hovořím o zavazadlovém prostoru, jenž se přítomností pohonu všech kol a plnohodnotné rezervy pod podlahou zmenšil na nutné minimum.

Dno zavazadlového prostoru a tím pádem i nakládací hrana leží poměrně vysoko a prostor určený zavazadlům poskytuje v základním uspořádání pouze 387 l, což není mnoho. Sklopením sedadel se situace naštěstí výrazně zlepší, takže místo 387 litrů zeje za řidičem díra rovnající se 1592 litrům. Nečekaný pohled se naskytne posádce při pohledu vzhůru. I Subaru totiž naděluje svým vozům za příplatek panoramatickou střechu, kterou je možné navíc zcela odsunout. A to se hodí.

Plochý zázrak

Všechna dosud napsaná slova, negativa i pozitiva, rozpaky z drsného vzhledu, menšího zavazadlového prostoru či třeba vysoké pořizovací ceny se rozplynou prach, jakmile poprvé sešlápnete plynový pedál a okusíte přeplňovaný 2,5 litrový čtyřválcový boxer s výkonem 155 kW při 5600 ot./min. a točivým momentem 320 Nm při 3600 ot./min. Je těžké popsat pocity, jež zachvátí řidiče ve chvíli, kdy ručička otáčkoměru poprvé mine hranici 3000 ot./min.

Snad překvapení, úžas a šok. Překvapení nastává ve chvíli, kdy motor začne plynule nabírat sílu od nejnižších otáček a příjemně dávkuje výkon a mohutný točivý moment do cca 3000 otáček. Zde nastává druhá fáze, v níž jednotka doslova chrlí výkon a přenáší řidiče z obyčejné cesty na závodní okruh. Forester se mění v pekelný závodní stroj, jenž s každým kontaktem chodidla a plynového pedálu zatlačí řidiče do sedaček.

Jistě tušíte, že předjíždění s takovým vozem roztahuje koutky úst. Stačí pouze podřadit na patřičný rychlostní stupeň, popohnat otáčky nad hodnotu 3000 a vyrazit vpřed. Ať zrovna zdoláváte strmý kopec či táhlou rovinku, Forester hnaný silným boxerem vždy splní vaše zadání a nechá pomalejší vozy daleko za horizontem. Když zvolníte a necháte jednotku tiše oddechovat, odvděčí se vám klidnou jízdou a jemným chraplavým hlasem naznačujícím sportovní srdce.

Každé hrubší sešlápnutí plynu okamžitě zvedne motoru náladu a vy máte najednou znovu pocit, že sedíte v nadopovaném „závoďáku“. A ten zvuk. Charakteristický boxer, hrubší projev, ale krásná sportovní kulisa. Neopakovatelný zážitek. V takovém voze nepotřebujete rádio. Upřímně, ve Foresteru s tímto motorem je hřích rádio vůbec zapínat. Je těžké najít nějakou slabší stránku motoru, pokud předem vyloučíme ze seznamu minusů spotřebu.

Asi každý totiž tuší, že apetit přeplňované siláka předčí vyhladovělého zápasníka sumo. Subaru optimisticky uvádí kombinovanou spotřebu 11 litrů, ale už neříká, že takových čísel dosáhnete, pokud zatlačíte sportovní choutky a nebudete zkoušet, co jednotka umí. Pokud alespoň občas boxer trochu protočíte, spotřeba poskočí o tři i čtyři litry výše. V případě, že zcela podlehnete kouzlu motoru, jako my, můžete počítat klidně se spotřebou 18 litrů na 100 km.

Na všech čtyřech

Je veliká škoda, že kvalita motoru výrazně předběhla kvalitu manuální pětistupňové převodovky. Čekal jsem krátký a hladký chod, přesné a téměř samovolné zapadání převodových stupňů, ale dočkal jsem se pouze tuhé řadicí páky, s níž jsem musel při řazení rychlostí občas svádět nelítostný souboj. Bohužel nejde o typickou sportovní tuhost, kterou známe například z bavoráku, ale zbytečnou nepřesnost.

Naštěstí jsem v rukou svíral příjemně široký věnec volantu a zaháněl chmurné myšlenky přesným řízením a pracoval se skvělými brzdami. Jenže s rostoucí rychlostí posilovač neubíral na účinku a řízení „měklo“ pod rukama. Ve vysokých rychlostech jsem ztrácel přehled o dění na vozovce. Jak to mohlo zrovna subaru dopustit? Odpověď jsem dostal v terénu a při manévrování ve vysokých rychlostech. Úctyhodný točivý moment totiž dává řidiči velmi zabrat a posilovač na tom nic nezmění.

Svižnější jízda na polní cestě účinný posilovač vyžaduje, stejně tak jízda terénem. Pod tíhou těchto zjištění jsem přestal na posilovač myslet a nakonec si zvykl. Ještě rychleji se mi dostal pod kůži pohon všech kol – lahůdka v nabídce technických vymožeností značky Subaru. Na rozdíl od některých systémů, které připojují pohon zadních kol v okamžiku prokluzu předních kol, se u Subaru přenáší na každé kolo čtvrtinu výkonu motoru.

Pouze v případě zhoršených jízdních podmínek se automaticky přerozděluje síla motoru k těm kolům, která mají nejlepší kontakt s vozovkou. Plynule, v každém okamžiku a za všech okolností. Některé modely mají také samosvorné diferenciály v zadní či v přední nápravě. Podvozek vozů Subaru má tradičně nezávisle zavěšená všechna kola se vzpěrami MC Pherson na přední nápravě a víceprvkové závěsy na zadní nápravě.

„Toto uspořádání v kombinaci s nízkým těžištěm poskytuje vozu ty nejlepší jízdní vlastnosti. Pochopitelně tvrdost pérování je naladěna specificky pro každý model. Ale ani nejtvrdší Impreza STi neútočí na páteř řidiče. Avšak měkké pérování, v každé zatáčce se naklánějícího se vozu u nás nenajdete,“ tvrdí subaru. Je pravdou, že jindy vrcholný manévr – brzdění v prudké zatáčce, vypadá ve Foresteru jinak, než v kterémkoliv jiném SUV.

Na druhou stranu náklony v zatáčkách nejenže existují, ale určitě nejsou zanedbatelné a zvolíte-li velmi ostrou jízdu, dočkáte se i převalování karoserie ze strany na stranu. To je samozřejmě dáno vyšší stavbou. Pohon všech kol jako důležitý prostředek aktivní bezpečnosti funguje bezchybně, což však neznamená, že vás v každé situaci zachrání (pohon 4x4 není ESP), naopak ve vyšších rychlostech např. na mokrém povrchu vyžaduje soustředěnost a také zkušenosti).

Je nutné mít rovněž na paměti, že na limitu se chová Forester silně nedotáčivě, takže v prudké zatáčce navštívíte opačný jízdní pruh. Nepřekonatelná se stává „čtyřkolka“ na sněhu a v terénu. V lehkém terénu se automobil chová suverénně, mírně i větší srázy, hluboké louže, rozblácená polní cesta i např. mělký brod nečiní Foersteru problém. Kola zabírají přesně tak, jak výrobce slibuje, takže si jízdu mimo zpevněné silnice užijete.

Svět Subaru

Subaru Forester si na nic nehraje. Nemá vizáž manekýna a nechce ani oslňovat agresivními sportovními doplňky, místo toho raději vyrazí na cestu či do terénu a ukazuje, v čem spočívají jeho přednosti - silný motor s krásným sportovním zvukem, vypilovaný systém pohonu všech kol, výborné jízdní vlastnosti na cestě i lehkém terénu či prakticky pojatý interiér. Nebýt nepřesného řazení neměl bych Foresteru co vytknout. Skvělé auto pro drsné chlapy.