TEST Toyota Avensis 2,0 D-4D - Já, robot

Je mnoho důvodů, proč obdivovat Toyotu a proč před ní hluboce smeknout. Za prvé tahle ambiciózní japonská automobilka vyrábí jedny z nejspolehlivějších vozů na světě. Smekám.

Za druhé udává tón i ve světě automobilových výrobních technologií i techniky a kromě mainstreamových vozů úspěšně produkuje i komplikované stroje jako Toyota Prius (nemluvě o tom, že v jejich prodejích všem utekla o několik délek). Smekám.

Za třetí dokáže konkurovat se svou luxusní značkou Lexus i takovým velikánům jako Mercedes-Benz a umí mistrně využívat poznatky jedné divize ve prospěch divize druhé. Výsledkem jsou potom modely jako LS 600h nebo GS 450h.

Za čtvrté dokázala díky obrovskému nasazení neustále postupovat dopředu (a to i v době kdy ostatní stáli) a nakonec vystrnadit z pozice světové automobilové jedničky kdysi neohrožený General Motors. Opět smekám.

A konečně za páté, mnoho z toho, co už bylo jmenováno, se Toyotě podařilo dosáhnout díky tomu, že dokáže velmi efektivně optimalizovat výrobní a vývojové procesy neboli hezky česky – dokáže svá auta vyrábět levně.

No a v tom zřejmě spočívá i kámen úrazu. Toyota skutečně umí vyrobit auta spolehlivá, prostorná, ekonomická i ekologická, ale tak nějak zatím neuměla najít způsob, jak vdechnout těm sofistikovaným strojům život.

Trochu mi to připomíná Frankensteinův příběh s tím rozdílem, že Toyota vymodelovala vizuálně příjemného člověka, jenž se ovšem nikdy nepostavil na nohy. Auta Toyoty jaksi žijí, fungují, ale když přijde na hledání nějaké specifické vlastnosti, odlišnosti prostě něčeho, co vás donutí Toyotu milovat a nikdy neopustit a co se nedá spočítat, říkejme tomu klidně duše, nastane problém.

toyota testy strednitrida  

Byl jsem velmi zvědavý, zda se s novou generací Toyoty Avensis podařilo tuhle zvláštní bezpohlavnost odstranit, zda nový Avensis na řidiče dýchne něčím novým, něčím nezapomenutelným, ale rovnou říkám, nedočkal jsem se. Neberte to prosím jako výzvu k ukončení čtení tohoto testu, jen vám chci ušetřit zklamání na konci, pokud jste to s Avensisem cítili vždy stejně a pokud jste s třetí generací čekali například posun směrem k Mazdě6 či jiným podobně koncipovaným vozům.

Na mušce VW Passat

Novému Avensisu nelze upřít snahu. Například zvenčí vypadá rozhodně moderněji a dynamičtěji než starší medvídek a také profilem má jistojistě blíž k vypracovanému atletovi než kdykoliv předtím. Tedy až na tu záď. Možná mám zkreslené představy o pozadí sportovců (faktem je, že mě mnohem více berou pozadí sportovkyň), ale určitě nejsou tak placatá a široká jako záď Avensisu.

Je to samozřejmě subjektivní, nicméně pohled přímo zezadu mě skutečně vůbec neoslovuje. Toyota se snažila maximálně vylepšit obraz svého zástupce v střední třídě také v interiéru a tady docela příjemně překvapila. Určitě se nedá hovořit o dosažení úrovně premiantů segmentu, v tomto směru může zůstat VW Passat stále docela klidný, nicméně zlepšení vás čeká na každém kroku.

Začneme zásadní novinkou. Nemožné se stalo skutečností a Toyota zamilovaná do tvrdých plastů ideálně šedého zabarvení přesedlala na měkčené materiály příjemné na pohled i dotek. Když pomineme způsob výroby toho či onoho druhu plastů a ekologický dopad, který samozřejmě není zanedbatelný, nicméně řidičskou masu příliš nezajímá, můžeme prohlásit přechod na měkčené plasty za revoluční.

Interiér nového Avensise díky měkčeným materiálům už nevypadá jako vystřižený z automobilového slovníku 80. let minulého století a odpovídá aktuálním trendům a hlavně požadavkům evropských zákazníků. Ti mají rádi své měkčené plasty, vycizelovaná tlačítka, dokonalé slícování a trendové podsvícení palubní a přístrojové desky. Až na to podsvícení nabízí nový Avensis všeho hojnost.

Chyba v podsvícení spočívá ve dvou odlišných barvách oranžových displejů na středové konzole a přístrojové desce. Zatímco na přístrojové desce září optitronové přístroje jasnou oranžovou barvou a výrazným fontem, na středové konzole se displeje hlásí vybledlou oranžovou a nevýrazným fontem. Nastavení intenzity podsvícení přitom příliš nepomůže.

toyota testy strednitrida  

Z hlediska přístupnosti ovladačů na tom není nový Avensis špatně, ale docela bych váhal, zda mluvit ve srovnání s předchůdcem o zlepšení. Ovladače na středové konzole jsou velké a dobře přístupné, i když prvky zdobené chromem trochu prokluzují mezi prsty. Vůbec ovšem nechápu umístění tlačítka elektronické parkovací brzdy kdesi vpravo pod volantem.

Umístění takto zásadního ovládacího prvku se zdá o to nepochopitelnější, že se brzda při rozjezdu neuvolní automaticky (ona by tedy měla, ale testovaný kus vykazoval tuto podivnou závadu) a v kontextu s tím nedává ani logiku, že drahocenný prostor vedle volantu zabírají velká tlačítka elektrického ovládání zrcátek. Pojďme tedy raději k veselejším věcem, třeba velkým nástupním otvorům vpředu i vzadu, slušnému prostoru nad hlavou na zadních sedadlech, ale průměrnému prostoru u kolen. Na seznam špatných zpráv si připište špatný výhled dozadu a nijak zvlášť dobrý výhled dopředu šikmo do boku.

Japonsko coby naftová velmoc

Kdyby mi na začátku devedesátých let minulého století někdo řekl, že počátkem března roku 2009 prohlásím Toyotu za výrobce výborných naftových motorů, považoval bych ho za blázna a vysmál se mu do obličeje. O dvacet let později bych ovšem musel uznat chybu. Toyota opravdu produkuje vynikající naftové motory, čehož dobrým důkazem je i testovaný základní čtyřválec 2,0 D-4D.

Jednotka disponující maximálním výkonem 93 kW/3600 ot. a točivým momentem 310 Nm/1800 – 2400 ot. nabízí vše, co se od moderního naftového motoru očekává. Parametry výkonu a točivého momentu základního turbodieselu oslňující nejsou, na rozhýbání mohutného sedanu i svižnou jízdu nicméně stačí. V projevu motoru ale hlavně nenajdete turbo-díru, pištící turbodmychadlo nebo zvukový projev tuberáka v posledním stádiu.

Maximum točivého momentu váš celkem tradičně čeká blízko hranice 2000 otáček, jeho dosažení ovšem není doprovázeno silným nakopnutím, navíc se můžete z točivého momentu 310 Nm těšit v rozmezí dalších 600 otáček. Motor si rozhodně zaslouží pochvalu i za zvukový projev. Nebudu vám slibovat šepot benzinového šestiválce (ale ani čtyřválce), na druhou stranu si můžete špunty do uší klidně nechat doma na nočním stolku. Nebudete je potřebovat.

Motor zní celkem příjemně v nízkých i středních otáčkách a přestože ve vysokých se začne trochu rozčilovat, vašim slechům neublíží. A co víc, vaši peněžence udělá vysloveně radost. Kombinovaná spotřeba se většinou pohybuje okolo 6 litrů nafty na 100 km jízdy, přičemž dostat se na 5,5 litrů nevyžaduje trénink Davida Copperfielda. Trochu kouzelnického umu a hlavně přesnosti by si naopak zasloužila převodovka. Řazení nelze nazvat vysloveně nepřesným, ale stejně tak ani precizním a přesným. No vidíte, a jsme zpátky u průměru, v jehož duchu se nese i jízda.

Avensis si tak nějak razí cestu kupředu, velmi slušně filtruje nerovnosti na silnicích (a že jich za těch pár chladných měsíců přibylo), dokonce k vašim uším pustí o poznání méně hluku od náprav, prahů a kol než dřív. Když si k tomu přidáte dobrou stabilitu v zatáčkách i vysokých rychlostech a nízkou úroveň aerodynamického hluku, dostanete povedené auto. A to nový Avensis určitě je. Povedené auto.

Kdybyste se mě však zeptali, co mi z toho našeho společného týdne utkvělo v paměti tak silně, že na to nikdy nezapomenu a budu kvůli tomu nový Avensis všem doporučovat, odpovědi se nedočkáte. Důležitým argumentem bude zřejmě opět spolehlivost, ale to ukáže až čas.

Plusy

• kultivovaný a úsporný naftový motor
• dobré odhlučnění motoru, prahů i náprav
• nízký aerodynamický hluk
• stabilní chování v zatáčkách – malé náklony
• dobrý poměr ceny a výbavy

Minusy

• nesmyslné umístění tlačítka elektronické parkovací brzdy
• nepřehledná karoserie (při parkování), velká slepá vzdálenost
• nesoulad v podsvícení displejů na přístrojové desce a středové konzole
• nízko umístěné sedáky v zadní řadě