Toyota Supra oslavila 35. narozeniny. Dočkáme se pokračování?

Toyota Supra se začala vyrábět v dubnu 1978. První generace nebyla vlastně samostatným modelem, ale součástí řady Celica. V Japonsku nesla název Celica XX, pro ostatní trhy to byla Celica Supra. Evropané si na ni museli počkat dlouhé čtyři roky, ale to už byla na světě další, v pořadí druhá řada. A jak se ta první lišila od své sestry? Byla delší, širší a výkonnější. Zatímco tehdejší druhá generace modelu Celica mohla mít pod kapotami výhradně čtyřválcové motory, pro Supru byly určeny zase šestiválce. Kvůli nim musel být prodloužen předek. Měly minimálně dvoulitrový objem, větší agregáty disponovaly 2,6 l a postupem času přišla řada i na největší s 2,8 l. Všechny však mohly nabídnout jen mezi 82 a 87 kW výkonu.

Inovovaná druhá generace měla premiéru v Zemi vycházejícího slunce už po třech letech, v červenci 1981, na starý kontinent se konečně dostala až v srpnu 1982, ovšem pochopitelně pouze do civilizovaných zemí, východní blok měl smůlu. Základním stavebním kamenem byla tentokrát třetí Celica. 4,66 m dlouhá Supra měla však o 115 mm delší rozvor (2615 oproti 2500 mm), výklopné přední světlomety, nezávisle zavěšená zadní kola a pod kapotou šestiválec objemu 2,8 l s výkonem 125 kW. Krotší dvoulitr dával 92 kW. Od B-sloupku dozadu byla obě auta prakticky shodná. Tyto Supry už také závodily, v britském mistrovství cestovních vozů je pilotovali Win Percy a Barry Sheene, v rally pak Per Eklund. Z výrobních linek se vytratily v prosinci 1985.

Třetí generace Supry z února 1986 už byla poprvé samostatným modelem. Zatímco Celica přešla na přední pohon, Supra zůstala u klasické koncepce a automobilka ji ve svém portfoliu postavila výše. Oproti předchůdkyni vyznávala oblejší linie a byla také kratší - měřila 4,63 m. Zavěšení sestávalo z dvojitých lichoběžníků, přičemž jako materiál na horní ramena posloužil hliník, to kvůli redukci hmotnosti. Ta se ale i tak pohybovala pod hranicí 1,6 tuny, což bylo oproti předešlé řadě s maximálními 1250 kg dost.

V útrobách bychom našli znovu paletu řadových šestiválců objemu od 2,0 do 3,0 l. Japonské verze s přeplňováním měly až 210 kW. V Evropě byly k dispozici i krotší atmosférické třílitry se 150 kW, turbo mělo 173 kW. Za příplatek jste mohli mít jen metalízu, kůži a automat, vše ostatní bylo v základu. Auto se dočkalo homologovace ve skupině A, což mu otevřelo cestu nejen na závodní okruhy v Japonsku, ale i v Evropě a také do mistrovství světa v rally. Tam velké kupé slavilo úspěchy hlavně v náročných afrických soutěžích.

Facelift přišel na řadu v létě 1989. Američané si mohli dopřát Supru Turbo i s příplatkovým White Packem. V bílé perleti včetně kol jí to opravdu hodně slušelo“ Ke konci výroby, v roce 1992, se na japonském trhu prodával model s motorem 2,5 l a dvěma turbodmychadly. Nikam jinam se nedostal, ale předznamenával příchod čtvrté a poslední řady, která se objevila v prosinci téhož roku.

Čtvrtá generace je u nás nejznámější. Její vývoj vedl šéfinženýr Isao Tsuzuki a trval čtyři roky. Na délku měřila jen 4,52 m, opět se tedy zkrátila. Vážila něco málo přes 1,7 tuny. Přišla o „mrkačky“, hrany definitivně vystřídaly obliny a na zádi našlo místo obří křídlo, které rozhodně nebylo jen designérským prvkem. S šestistupňovým manuálem uměla totiž tato Supra stovku z klidu za 5,1 s, jen maximální rychlost byla omezená na 250 km/h. Tentokrát třílitr nové řady JZ dopovala dvě turbodmychadla, což jeho výkon katapultovalo ke 243 kW. Existovaly i nepřeplňované modely se slabšími 164 kW. Čtvrtá Supra se stala doslova modlou pro tunery, kteří z motorů díky všemožným úpravám dokázali dostat klidně i skoro sedminásobek (!) původního výkonu.

Supry ale nejezdily jen na dragstripech a v ilegálních pouličních kláních. Viděli jsme je také v závodech do vrchu včetně legendárního Pikes Peaku, dvakrát absolvovaly 24 hodin Le Mans, za mořem je mohli sledovat diváci v seriálu SCCA. V japonském mistrovství GT si patřičně modifikovaná kupé vydobyla v letech 1996-2003 takřka dominantní postavení. Z Evropy však produkční zmizela Supra už na konci roku 1996, v USA vydržela ještě další dvě sezóny. Od té doby si ji mohli koupit už jen domácí Japonci. Výroba Supry čtvrté generace skončila v červenci 2002, všech čtyř generací vzniklo dohromady přesně 593.337 kusů. Od té doby fanoušci truchlí po nástupci. Dočkají se?