V Rumunsku stojí pancéřovaná Škoda VOS přestavěná na drezínu. Váže se k ní úžasný příběh

Poslání vozu se ostatně promítá do jeho označení, zkratka VOS totiž znamená „vládní osobní speciál“.

Vývoj pancéřovaného auta pro vysoké státní funkcionáře, které by zvládlo „průjezd nebezpečným pásmem“ (tak znělo zadání) dostaly na starost mladoboleslavské Automobilové závody, národní podnik (AZNP; dnešní Škoda Auto), a to poté, co jej odmítly podniky Tatra a Praga. Říká se, že Tatra a Praga úkol odmítly z důvodu, že nechtěly mít na „hrbu“ úmrtí některého z vysoce postavených komunistických hodnostářů, kdyby se něco pokazilo.

A tak se do práce pustili inženýři v Mladé Boleslavi pod vedením Oldřicha Meduny. Tým navíc musel vyvinout dvě verze, jednu těžce pancéřovanou pro nejvyšší stranické a státní představitele, druhou pak pancéřovanou lehce pro doprovod. Zvenčí přitom mezi těmito variantami nesměl být poznat rozdíl.

Premium

Akční škodovky: Nejluxusnější byla tato Felicie!

A aby to bylo ještě složitější, první funkční exemplář podle zadavatele vypadal až moc pancéřovaně, představoval si mnohem elegantnější automobil. Vůz byl proto sešrotován a Medunův tým začal skoro od začátku. S designem mu nakonec pomohl podnik Karosa ve Vysokém Mýtě.

Připomínky následně měli někteří uživatelé. Například tehdejší první dámě Martě Gottwaldové se do limuzíny špatně nastupovalo. Proto musel být sedan složitě prodloužen (rozvor narostl o 100 mm), aby se mohly zvětšit zadní dveře.

Ministr vnitra Václav Nosek si údajně stěžoval na tvrdá sedadla, proto sedačky byly vyplněné peřím, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Rudolf Slánský zase požadoval měkčí pérování, jeho těhotné manželce zřejmě auto připadalo nepohodlné.

Zajímavé je i rozdělení výroby. V Mladé Boleslavi vznikal žebřinový podvozek se zadní tuhou nápravou a s nezávisle zavěšenými koly vpředu, interiér navrhla Tatra a pohonné ústrojí dodala Praga. Vozy se kompletovaly v Karose.

Podle dostupných informací bylo vyrobeno nejméně 107 exemplářů, z nichž bylo snad 37 v „těžkém“ provedení. To mimochodem vážilo skoro 4,5 tuny. Lehčí verze pak zhruba 3,9 tuny. Délka dosahovala 5,7 metru, rozvor činil 3,2 metru.

Pancéřovaná limuzína dostala několik zvláštních technických řešení, podnik Mitas Praha například musel vyvinout odolnější pneumatiky. Starosti konstruktérům dělala okna. Neprůstřelná okna tvořilo několik vrstev speciálních skleněných tabulí spojených americkým lepidlem, u silně pancéřovaných vozů měly tloušťku 52 mm, u lehčí varianty asi 8 mm. Aby nebyl vidět rozdíl, musely být tabule u méně pancéřovaného provedení při výrobě uměle zatmaveny.

Tlustá okna se dala stahovat maximálně o pět centimetrů, přesto je kvůli hmotnosti až 80 kg musel obsluhovat systém hydraulického spouštění. A protože pootevření nebylo dostatečné, byly „těžké“ vozy vybaveny klimatizací, která zaplnila zavazadlový prostor. Zavazadla se proto musela vozit v doprovodné limuzíně se slabším pancéřováním. Pancéřování pak tvořily dva pláty oceli s příměsí kobaltu, mezi vrstvy bylo vloženo drátěné pletivo.

Německý senior vlastní přes 40 let Škodu 110 R. Co říkáte na svérázné úpravy?

K pohonu byl vybrán zážehový vodou chlazený šestiválec Praga N4TA, který při objemu 5,2 litru poskytoval maximální výkon 88 kW. Škoda VOS jela maximálně 80 km/h (lehčí verze zřejmě až 115 km/h), spotřeba se údajně pohybovala okolo 30 l/100 km. Palivo motor čerpal ze 150litrové nádrže.

Škodou VOS nejezdili jen českoslovenští papaláši, využívali ji i komunističtí představitelé v zahraničí. „Ve vládním osobním speciálu“ jezdila také Ana Paukerová, významná rumunská komunistická politička, která si ve své domovině vysloužila přezdívku „Stalin v sukni“ (Stalin cu fustă). V letech 1947 až 1952 byla rumunskou ministryní zahraničí.

Paukerová však používala Škodu VOS trochu jinak. Pancéřovaná limuzína byla přestavěna na drezínu, tedy na vozidlo jezdící po kolejích. Pět tun vážící stroj se údajně dokázal rozjet až na 115 km/h. Unikátní exemplář se dožil současnosti, aktuálně je vystaven na nádraží v rumunském městě Sinaia.

A když se na něj podíváte důkladně, všimnete si poškozeného čelního okna. K tomu prý došlo v roce 1949, kdy na vůz a jeho posádku nedaleko stanice Roşiori Nord u města Roșiorii de Vede zaútočil kdosi vybavený samopalem. Po tomto incidentu podle rumunských zdrojů už politička, která vyvázla bez zranění, drezínu nevyužívala. Vozidlo se pak do roku 2007 schovávalo ve městě Feteşti. Po objevení údajně podstoupilo renovaci, dostupné snímky z posledních let však odhalují spíše zanedbaný stav.