Víc trucků, víc Trumpa. Volební výsledky mají vztah k prodejům aut
Vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump bodoval ve státech, kde se nejvíce jezdí velkými americkými trucky. Nejde ale jen o auta, jde o to, co se za nimi všechno skrývá a souvislost není zas tak náhodná.
Zkusili jsme si srovnat odhadovaný podíl trucků v jednotlivých amerických státech a volební výsledky (nebo alespoň nyní dostupné údaje). Vyšla poměrně jasná souvislost. Čím víc trucků, tím spíše vyhrál Trump. I když se v amerických průzkumech voličů na vlastnictví trucku neptají, může jít o poměrně důležitý ukazatel.
Stačí se podívat na výsledky dotazování za volebními místnostmi. Podle nich Trumpa spíše volí běloši, lidé z venkova či menších měst, lidé s nižším vzděláním (to neznamená, že ho nevolí vzdělaní, jen bere větší díl hlasů těch méně vzdělaných) nebo lidé chodící pravidelně do kostela. A když si všechny tyto vlastnosti dáme dohromady, typický Trumpův volič bude s větší pravděpodobností žít v oblasti s vyšším podílem trucků.
Naopak městský volič Kamaly Harrisové kolem sebe zas tak moc trucků neuvidí. Trump obecně více boduje ve státech s vyšším podílem zemědělství, to je oblast, kde auto s korbou pomůže. Volební detaily pak také ukazují, že i v Trumpovských a „truck“ státech ve větších městech, kde tolik trucků z principu nebude, bodovala Harrisová, brala třeba texaský Austin.
I srovnání v tabulce má samozřejmě řadu výjimek, tedy státu, kde mají trucky a nechtějí Trumpa, a naopak těch, kde trucky tolik nejsou, ale i tak zvítězil Trump. Část vysvětlení mohou nabídnout detaily prodejů. V některých státech, kde vyhrála Harissová a jsou tam trucky populární, je často nejpopulárnějším truckem Toyota Tacoma. To je v americké perspektivě takzvaný baby truck, tedy něco, co ne všichni berou vážně. Auto velikosti Volkswagenu Amarok je zkrátka příliš malé a moc toho neuveze a neutáhne.
Za minimum správný americký cowboy považuje takzvanou půltunu, což je Ford F-150. To už je vstupenka mezi pořádná auta. Kdo chce ale být větší frajer, musí hledat ekvivalent větších třičtvrtě tun a tun, tedy Fordů F-250 a F-350. Tato auta už mají šest metrů na délku a utáhnou i osmnáctitunový přívěs. Třeba ve Wyomingu se prodávají jako housky na krámě a kupují si je i rodiny na běžné ježdění.
Zmíněné půltuny, třičtvrtě tuny a tuny nemají nic společného s aktuálními nosnostmi aut, jde o historické termíny a výsledku to ukazuje, jak tento typ aut za poslední dekády vyrostl. Půltuna uveze přes tunu, tuna zvládne i čtyři tuny nákladu.
Dalším důležitým dodatkem je, že některé americké státy jsou plné "naplavenin" z jiných států. Třeba na Floridě žije velké množství seniorů z jiných států, kteří sice nejezdí trucky, ale volí Trumpa ale zase do Nového Mexika či Colorada se stěhují městští voliči za lepší prací a bydlením, kteří pak dokáží statistiky vychýlit.
Trucky je také třeba vnímat z americké perspektivy. V Česku si je zpravidla pořídí městský frajer, který se chce zásadně odlišit. V Americe je to v podstatě ekvivalent Škody Octavia kombi s tažným. Tedy praktické auto, do kterého lze narvat kdeco a za které lze v případě potřeby zapojit přívěs a převést toho ještě více. Co český rybář hodí do kufru, ten americký to hodí na korbu. Český motorkář potřebuje na převoz přívěs nebo dodávku, americkému stačí truck. Také řemeslníci, kteří v si Česku pořídí dodávku, si v Americe pořídí truck.
Stejně jako Češi vynikají svou přepravní potřebou v rámci Evropy. Američané jsou ještě dál. A jak říká obecná pravda, lidé si kupují auta na dvě procenta svých potřeb, proto si trucky v pořizují i ti, kteří je nejspíše pořádně nevyužijí, ale MOHLI by. Mají zkrátka možnost přepravit paletu cihel, kdyby bylo třeba a mohou s rodinou odvést kola, aniž by se museli zdržovat s nějakými nosiči.
Poslední letech ale došlo na americkém trhu v výrazné změně. Razantně vzrostl prodej trucků v nejvyšších výbavách. To je něco, co se dříve opravdu nedělo. Cenovka takových vozů snadno překoná 80 tisíc dolarů (bez daní), přepočtu je tak skoro u dvou milionů korun. Interiér si pak s ničím nezadá s těmi nejluxusnějšími vozy a kdo chce opravdu velké (a drahé) auto může nakonec volit mezi SUV typu Cadillac Escallade a třeba truckem Fordem F150 v plné výbavě. Případně může sáhnout ještě po větší F250, kterou si lze také vyšperkovat i nad 100 tisíc dolarů. Američané to opravdu k radosti Fordu, General Motors i Stellantisu dělají často a tyto vozy přináší významnou část zisků. To automobilkám pomáhá vyrovnávat fakt, že v oblasti elektromobilů ale i běžných benzinových sedanů a SUV na Teslu a japonskou, korejskou i evropskou konkurenci ztrácí.
