VW Golf 928 s osmiválcem a zadním pohonem. Proč je tohle úprava naruby?
Spousta garážových tunerů si myslí, že jsou chytřejší než inženýři, kteří jejich auto před lety navrhovali. Snížení podvozku zajistí zkrácení pružin, silnější motor se pořídí na vrakovišti a vnější díly, které kolikrát ani nepasují a musejí se dolaďovat laminátem a tmelem, dodá internetový obchod. Důležité je pořádné přítlačné křídlo, samozřejmě neodzkoušené v aerodynamickém tunelu, které zvýší tak maximálně hmotnost. Tohle je jeden, řekl bych ten nejčastější obraz tuningu, ten druhý už ale vypadá podstatně lépe.
Což takhle ale vyrobit Volkswagen Golf, který má s tímto ikonickým modelem společnou jenom karoserii, a pod ní se nachází něco úplně jiného? Přesně tohle na konci sedmdesátých let napadlo dealera automobilů Volkswagen z Hannoveru, přičemž z původně dost šílené myšlenky vznikl úctyhodný produkt – Volkswagen Golf 928. Už z číselného označení vám musí být jasné, že se dárcem orgánů stalo Porsche 928, důležitý je ale způsob úpravy. Dealer Günter Artz totiž nepřenášel techniku stuttgartského kupé do golfu, on na šasi porsche narouboval karoserii už tehdy velice úspěšného hatchbacku!
Z bočního pohledu byste jenom těžko poznali, že se vlastně nejedná o Volkswagen Golf první generace, zepředu a zezadu už bychom ale vodítko našli. Karoserie totiž musela být rozšířena přibližně o 23 centimetrů a s tím souvisí také spousta dílů vyrobených na zakázku. Kupříkladu přední okno vyšlo na 3500 dolarů, což je v dnešní době skoro 90.000 korun. Důležité ale je, že tvůrce dotáhnul celou stavbu do zdárného konce a v roce 1979 mohl světu představit unikátní Golf 928 Nordstadt/Artz.
Stačilo ale nakouknout dovnitř a měli jste jasno, že tohle není jenom tak obyčejný golf. Interiér byl totiž kompletně převzat z Porsche 928, větších úprav doznala snad jenom zadní sedadla, na kterých bylo ve srovnání s výchozím kupé dokonce o něco více místa. Hmotnost vozu se výrazněji nezměnila, stále měla okolo 1,5 tuny jako 928, hranatá karoserie se prý ale podepsala na zmenšení aerodynamického odporu a výsledkem byla až o 5 km/h vyšší maximální rychlost. Zní to zvláštně, ale podle dostupných informací tomu tak opravdu bylo. Z nuly na stovku se vůz dostal za 7,6 sekundy a uměl se rozjet až na 233 km/h, což bylo na tu dobu opravdu hodně slušné.
A co se vlastně nacházelo pod kapotou? Šedý exemplář měl standardní 4,5litrový vidlicový osmiválec s výkonem 240 koní a točivým momentem 363 N.m, který spolupracoval s automatickou převodovkou a roztáčel zadní kola. Údajně bylo v plánu postavit hned deset takových golfů, nakonec prý ale vznikly pouze dva, každý s jiným motorem (druhý vůz měl mít osmiválec 4,7 litru o výkonu 300 koní). Cena každého z nich je dnes asi v očích majitelů nevyčíslitelná.