Za volantem Lynk & Co 01: Jak jezdí čínské volvo na českých silnicích?

Plug-in hybridní crossover Lynk & Co 01 není v globálním měřítku žádnou novinkou. Ba naopak, existuje už od roku 2017 a v roce 2021 se dostaly první kusy do Evropy. Původně měl být vůz zákazníkům jen pronajímán v rámci operativního leasingu či podobných služeb, německý web však nabízí možnost vůz i koupit, a to za cenu 46 tisíc eur (1,16 milionu korun). Není to „cena od“, k mání je jen jedno provedení v černé nebo modré barvě a jediný příplatek je tažné zařízení za 1.010 eur (25.400 korun).

Česko ovšem nepatří mezi hrstku evropských zemí, kde je tento vůz možné oficiálně získat, i když se u nás před lety testoval. Svézt se s ním tedy pro novináře není tak snadné, a tak jsem vzal zavděk příležitostí na prezentaci elektromobilů z celého světa, organizované leasingovou společností Drivalia.

Designově zajímavý a výrazný lynk – odpustím si s dovolením zbytek jeho zbytečně složitého jména – je kompaktním SUV, které ani po tolika letech od zahájení výroby nepůsobí zastarale. Současný design je výsledkem modernizace, odhalené v roce 2021; v Číně od té doby vůz ještě dostal ještě nová zadní světla, která se však do Evropy zatím nedostala.

Interiér nabídne dva poměrně velké displeje, které mají oba hezkou grafiku. Ten centrální netrčí nehezky do prostoru, u toho v místě přístrojového štítu mi chvíli trvá pochopit ovládání na pravém rameni volantu. To vypadá jako dotykové plošky, ale jsou to tlačítka, jen je třeba se zorientovat.

Středovému tunelu nechybí pár tlačítek např. k ovládání klimatizace. V páčkách pod volantem či ovladačích oken správně tušíte značku Volvo; lynk sdílí platformu CMA s modelem XC40. Volič převodovky však nemá od své základní pozice dva kroky. Při přeřazování tak musím pohnout dvakrát, abych se dostal přes neutrál do R či D. Další nevýhodou je nikoliv silný, ale přesto přítomný zápach plastů v kabině.

Lynk & Co 01

Navzdory tomu jsou materiály v interiéru docela příjemné na dotek, není to tu žádný festival laciných plastů. Také v sedačkách, potažených docela příjemnou látkou, se sedí hezky, a výtky nemůžu mít ani k prostornosti na předních či zadních místech či výhledu zpoza volantu. A-sloupky to nepřehánějí s tloušťkou.

Malý BYD Dolphin byl v Česku a my ho vyzkoušeli. Levný není, ale překvapil

Hlučný tříválec

Lynk je plug-in hybrid a na baterii s využitelnou kapacitou 14,1kWh má zvládnout ujet 69 km. Při nabití okolo 90 % zobrazuje displej dojezd nad 60 kilometry. Elektromotor, který spolu se zážehovou patnáctistovkou pohání přední kola, nabízí 60 kW – a na to, jak málo výkonu reálně má, působí docela silný.

I v režimu Hybrid, který kombinuje oba pohony pro celkový výkon 192 kW, se dá jet na elektřinu docela dlouho před tím, než naskočí spalovací tříválec. Je to dobře, protože stejně jako je celé auto odhlučněné poměrně úspěšně, o tříválci to tolik neplatí. Jeho zvuk není kdovíjak krásný a v interiéru je, zejména pod plným plynem, slyšet docela dost.

Lynk & Co 01

Poměrně vysoký výkon znamená, že lynk dokáže zrychlovat velmi přesvědčivě. Ke zmíněnému módu Hybrid je tu ještě režim pro jízdu čistě na elektřinu, kdy spalovací motor naskakuje až při plném plynu či rychlosti nad 130 km/h, a režim Sport s dřívějším nástupem stoosmdesátikoňového tříválce a ostřejším mapováním plynového pedálu.

Podvozek však jako by byl v režimu Sport pořád. Je poměrně tvrdý a do karoserie přenáší rázy od kol víc, než by bylo zdrávo. Kola však na nerovnostech neodskakují; odpružení hlídá jejich pohyby dobře a jízda není nepříjemně uskákaná.

Lynk & Co 01

Navzdory dobrým materiálům v kabině a slušné výbavě však lynk jako celek zas tak dobrý dojem nezanechal. Tím spíš, že jeho cenovka je vysoko nad milionem korun. Jistě, člověk za své peníze dostane spoustu výbavy, kterou jsem během půlhodinové testovací jízdy těžko mohl vyzkoušet, ale řada jiných, nejen evropských aut s podobnou cenovkou jsou na tom s podvozkem i odérem v interiéru, a nejen s nimi, výrazně lépe.