Zapomenuté koncepty: Pontiac Pursuit (1987) - S řízením po drátech

Značku Pontiac vytvořil koncernem General Motors v roce 1926 a původně nabízela luxusnější verze automobilů Oakland. Byla pojmenována po indiánském náčelníkovi z 18. století, který proslul svými boji proti Britům v oblasti Velkých jezer. Nejslavnějšími modely ve více než osmdesátileté historii této divize se stalo několik generací GTO a Firebirdů. Černý klínovitý Firebird třetí řady známe všichni jako K.I.T.T. ze seriálu Knight Rider s Davidem Hasselhoffem v roli bývalého policisty Michaela Longa.

Do tohoto období spadá i naopak bílý koncept Pursuit. Měl premiéru na NAIAS přesně před třiceti lety (1987). Neuměl mluvit jako jeho starší sourozenec, ale v několika směrech předznamenal budoucí vývoj automobilismu. Hlavně - vypadal opravdu futuristicky, jen se vznést nad zemský povrch. Létat nezvládal, měl však zcela zakrytá všechna kola, což snižovalo turbulence. Úzký pás předních světlometů svítil celý a horní bílý díl střechy byl odnímatelný. Dvoudveřové kupé měřilo na délku 4773 mm, přitom působilo kompaktně. Vyvíjelo a testovalo se na GM Milford Proving Grounds ve státě Michigan

Dvoulitr, turbo a čtyřkolka

Pod dopředu výklopnou kapotou se neukrýval žádný obří vidlicový osmiválec, nýbrž řadový čtyřválcový dvoulitr. Nepřipomíná vám to něco? Vlna downsizingu přece začala mnohem později... Ne že by takhle malé motory v USA byly tehdy novinkou, ropné šoky v 70. letech průmysl těžce poznamenaly, ale stejně... Šestnáctiventilový dvouvačkový agregát nesl název EFI T a právě ono písmeno na konci prozrazovalo... přeplňování turbodmychadlem, jistě! „Dýchat“ mu pomáhal mezichladič. 149 kW (203 k) atmosférické pohonné jednotky tenkrát nedávaly.

Pětistupňová přímo řazená převodovka byla už tehdy v USA opravdu výjimečná, šlo však o výrobek německého Getragu. Točivý moment se přenášel na všechna kola. Brzdový systém nepostrádal ABS, ani kontrolu trakce...

Bez mechanické vazby

To nejzajímavější ale představoval kokpit s výrazným středovým tunelem. V kožených sedadlech našla místo čtveřice cestujících. Opěradla těch předních se dala vyjmout a bezpečnosti napomáhaly čtyřbodové pásy jako v závodním autě. Ty konstruktéři integrovali přímo do sedaček, takže se hýbaly spolu s nimi. Digitální přístrojový štít byl posazen hluboko vpředu. Řidič seděl za něčím, co spíše připomíná volant současných monopostů formule 1. Ovladač se dvěma madly, jak jinak jej nazvat, byl doslova poset velkými tlačítky a další pro světla a stěrače se nacházela pod ním.

Řízena byla všechna kola, ale nikoli mechanickou cestou, tedy hřídeli k nápravám, ale počítačem. „Steer-by-wire“ v roce 1987... „Volant“ se hýbal jak na výšku, tak i do stran, ovšem jen v úhlu 180 stupňů, nepotřeboval několik otáček jako klasický v případě mechanického ovládání. Také neměl tradiční sloupek. Řídicí vstupy putovaly skrze snímače do elektronického modulu, který informace včetně aktuálního úhlu natočení a rychlosti vozu posílal bateriemi napájenému a dvěma 24V elektromotory poháněnému zařízení. Právě to otáčelo koly, i když tady už mělo ozubené a hřebenové převody.

Displej a navigace

Některými „čudlíky“ se měnily údaje na přístrojové desce, třeba se zde dalo ladit rádio, přepínat mezi otáčkoměrem a ukazateli vnější i vnitřní teploty. Počítalo se také se satelitní navigací, systémy GNSS a jeho nástupce GPS ale tehdy používala pouze armáda. Za pozornost stojí i integrované sedadlo pro malého pasažéra vpravo vzadu, oba případní cestující na těchto místech, i dospělí, mohli sledovat miniaturní přenosné televize instalované do opěrek hlav. K dispozici měli dokonce sluchátka, aby nerušili ostatní. V propagačních materiálech Pontiac prezentoval ještě jednu verzi interiéru, dosti odlišnou, kterou použil na jedné z nefunkčních maket.

Vzduchový podvozek

Mimochodem, podvozek s rozvorem 2982 mm disponoval pneumatickým odpružením. Nezávislé zavěšení se spodními a horními kovanými hliníkovými příčnými rameny připomínalo závodní vozy, také vodorovně, tedy naležato umístěnými pružícími a tlumícími jednotkami, které však zahrnovaly komory naplněné vzduchem. Auto se bylo schopné přikrčit k zemi až na 76 mm, běžná světlá výška činila 152 mm. Vzduchové komory se plnily buď ručně, nebo samočinně kompresorem, řidič měl patřičný přepínač na volantu. Automatiku hlídaly opět senzory a řídicí jednotka, při jejím nastavení věděly, po jakém povrchu koncept jede a uměly se mu přizpůsobit. Při nižší rychlosti a nerovném podkladu jej zvedaly, na hladkém rovném asfaltu, který umožňoval jet velmi svižně, samozřejmě naopak.

Zmíněné kryty kol se daly snadno odejmout. Zatímco přední náprava byla osazena čtrnáctipalcovými koly s pneumatikami Goodyear 185/70, vzadu bychom našli mnohem masivnější sedmnáctipalcové ráfky obuté do válců rozměru 255/50. „Gumy“ dokonce odolaly proražení, s autem bylo možné jet i po defektu.

Pursuit možná vypadal jako bizarní vize budoucnosti, ale jak se později ukázalo, skutečně nabídl technické vize, které se staly během dekády, dvou realitou a samozřejmostí. V roce 2000 jsme se takových strojů nedočkali, ale některé techniky z nich o několik let později ano. Dnes už jsme tehdejší představy i překonali, jiné se uplatňují v produkci právě až nyní.

Televizní i filmovou hvězdou

Jeden exemplář, ten právě představený v Detroitu 1987, byl navíc skutečně funkční, nešlo o nepojízdnou slupku. Americký MotorWeek jej měl o rok později dokonce půjčený na krátký test (vizte video). Jak film ukazuje, řízení sice vynikalo citlivostí, ale projet s ním klasický slalom mezi kužely bylo i pro zkušené velmi obtížné. Ovladatelnost a manévrovatelnost na parkovištích a příjezdových cestách i všech rychlostech včetně těch vysokých měla být však mnohem lepší.

Fanoušci legendární trilogie Návrat do budoucnosti (Back To The Future) určitě vědí, že Pursuit se objevil ve druhém díle. Svou dobu určitě předběhl, navíc ostře kontrastuje s tím, co Pontiac nabízel v sériové produkci - i později, v 90. letech a první dekádě nového milénia. Většinou šlo o nudná auta založená na koncernové technice a v široké míře se u nich uplatňoval badge-engineering. Žádné bujné technické experimenty se nekonaly, otázkou je, zda chytré mozky, které značka evidentně ve svých řadách měla, brzdila firemní politika General Motors.

V novém miléniu

Jméno Pursuit vzkřísil nakonec také u běžného modelu. Dvojče Chevroletu Cobalt se ale vyrábělo pouze krátce: v letech 2005 a 2006. Značka se stala obětí řízeného bankrotu GM na konci minulé dekády, poslední vozy vyrobila přesně před sedmi lety v lednu a oficiálně zanikla 30. října 2010. Americký megakoncern si ovšem registraci ochranné známky ponechal a je stále platná...

„Steer-by-wire“ v současnosti používá pouze japonské Infiniti, které už v České republice zastoupení nemá, ale luxusní odnož Nissanu zůstává ve svých modelech u klasického sloupku řízení. Jak moc se liší současný virtuální kokpit Audi od toho, který měl Pursuit? Princip ovládání je vlastně tentýž, rolovací kolečko a tlačítka na volantu... Jen zobrazovací výstup je samozřejmě mnohem dokonalejší. Současné zábavní DVD systémy nabídnou cestujícím vzadu doslova obří displeje, nikoli miniaturní. Bezpečnostní dětskou sedačku pak představilo Volvo už počátkem 90. let...