Ženeva 2002: vzpomínka na Škodu Tudor
Krátce před 75. ženevským autosalonem přicházíme se vzpomínkou na tři roky starou studii, kterou by si přál nejeden fanoušek domácí automobilky v sériové výrobě.
Ten, kdo navštívil stánek Škodovky na ženevském autosalonu v roce 2002 ještě před tiskovou konferencí, nemohl přehlédnout pod plachtou skrytý automobil, který sice nesl zřetelné prvky Superbu, ovšem nějak postrádal zadní dveře a zdál se být o poznání kratší. Teprve po stažení plachty, kterému asistovaly jako vždy pohledné modelky, bylo jasno - před zraky stovek novinářů se objevilo v celé své kráse kupé, vzešlé ze současného největšího modelu Škody Auto, nesoucí jméno Tudor. Toto jméno již v minulosti nesl jeden z vozů Škoda a vznikl prostým přepisem anglického "two door", tedy "dvoudveřák". Podle tvrzení automobilky však šlo pouze o vůz, který měl ukázat schopnosti designérů, i když všichni věřili, že existuje alespoň malá naděje, že se výroby tohoto kupé dostane. Studie sdílela platformu i většinu ostatních konstrukčních prvků s vozem Superb, což by výrazně minimalizovalo náklady na jeho produkci. Na nedostatek zájmu si rozhodně tenhle model stěžovat nemohl a také reakce na jeho design byly vesměs kladné, což je u naprosté většiny značek dostatek důvodů pro spuštění produkce.
Škoda Tudor by rozhodně nelezla "do zelí" dynamicky laděné části koncernu, tedy Seatu a Audi, protože jde o luxusní kupé, nikoliv sportovní. Má mohutnou (nikoliv dnes obvyklou špičatou) příď tak trochu ve stylu Bentleye, velice zdařilý profil se zajímavě zkoseným zadním bočním oknem, osmnáctipalcovými litými koly a z octavie známým masivním zadním sloupkem. Lahůdková je pak i zadní partie, která nese rysy známé z modelů Octavia a Superb, ovšem v případě tudoru působí ještě honosněji. Může za to zejména výrazný nápis na víku zavazadlového prostoru a zajímavě ztvárněná koncová světla. Výsledkem je pak noblesní automobil, který by mohl být sebevědomou vlajkovou lodí značky, která má v rámci koncernu Volkswagen spadeno na nikoho menšího, než je Volvo. Také interiér se u Tudoru povedl. Nese sice základní rysy těch mnohokrát diskutovaných sériových (výdechy ventilace a kaplička nad přístroji), stačilo však pár detailů, a z ošklivého kačátka je krasavice. Mohlo za to nejen černobílé provedení a obložení z hliníku, ale i zajímavě stylizovaný volant, prolis v desce před spolujezdcem a výrazný sklon středového panelu, který přechází prostřednictvím dvou lamel do středového tunelu. Mezi nimi je umístěna řadicí páka mechanické převodovky. Zvláštní pozornost pak zaslouží kruhové přístroje s masivními chromovými číselníky a bohatě profilovaná přední sedadla.
Podle dostupných informací byl Tudor plně funkčním prototypem s motorem 2.8 V6 ze Superbu, a vzhledem k pečlivému propracování i těch nejmenších detailů se nám před třemi lety nechtělo věřit, že šlo jen o stylistické cvičení. V koutku duše jsme spoléhali na to, že jde pouze o marketingový trik a ani Tudor neporuší tradici, kterou jsme u Škodovky vzpomněli výše - že nechce ztrácet čas s koncepty, které by nepřišly do sériové výroby. Pokud by se tehdy přece jen stal Tudor součástí modelové palety značky Škoda, dalo se předpokládat, že se pod jeho kapotou objeví i větší pohonná jednotka. Tou mohl být třeba osmiválec s řadami uspořádanými do W, známý u Passatu, který by však měl výkon snížený na 184 kW. V roce 2002 jedne dobře informovaný německý zdroj totiž uvedl, že se tato dnes již vyřazená pohonná jednotka měla objevit pod kapotou modelu Superb, což Škoda Auto vždy popírala.
Po návratu z Ženevy zveřejníme tradiční rozsáhlou přílohu věnovanou Ženevskému autosalonu. (přes 1000 fotografií, videa, podrobný přehled novinek)
