Bertha Benz: První dálkovou jízdu v dějinách automobilu před 130 lety uskutečnila žena

Vtipů na téma „žena versus automobil“ existuje bezpočet. Ale kdyby nebylo jedné odvážné dámy, která se kdysi zamilovala do bláznivého vynálezce, je otázkou, jak by se vývoj v této oblasti ubíral dále. Určitě by se minimálně opozdil... Bertha Benz svému muži Karlovi bezvýhradně věřila a podporovala ho v konstruktérské činnosti – i finančně. Aniž by to před 130 lety tušila, stala se průkopnicí automobilismu, tedy samozřejmě bavíme-li se o vozech poháněných benzinem.

Energická a tvrdohlavá

Narodila se 3. května 1849 v rodině truhlářského mistra Karla Friedricha Ringera v Pforzheimu. Otec si přál syna, z jejího příchodu na svět, pravda, příliš nadšen nebyl. Do kalendáře si tenkrát poznamenal: „Narodila se nám - ó běda - ještě jedna dcera. Pokřtěna byla Cäcilie-Bertha“.

Coby mladé děvče si vepsala do deníčku své životní krédo: „Ve vše věřit a ve vše doufat, ale také všechno uskutečnit a všechno dokončit!“ A nutno dodat, že se jej držela. Navíc se tatínkovi snažila nahradit mužského potomka. Byla energická a opravdu tvrdohlavá, ale zároveň jí nechybělo nic, co činí ženu ženou. Včetně půvabu.

Karl Benz, (jméno si úředně změnil na Carl až mnohem později), jeden z „otců automobilu“ byl naopak dosti nesmělý a plachý, ale zároveň snílek, který věřil, že výbušným plynovým motorem, jehož konstrukci zatím jen nosil v hlavě, bude možné pohánět i silniční vozidlo. Polytechniku vystudoval díky matce, když zemřela, ujala se ho Bertha. Mladá dáma si dokonce vymohla na otci, aby jí vyplatil věno dříve než před svatbou, z něj pak zařídila Karlovi vlastní mechanickou dílnu. Peníze posloužily na splátky dluhů a vyplacení společníka Augusta Rittera, Bertha tak zachránila před bankrotem firmu s materiály na výrobu strojů a zařízení, kterou Benz založil v roce 1871, díky ní mohl nadále navíc samostatně rozhodovat.

První řidičský průkaz získal před 130 lety... To uhodnete

Vzali se 20. června 1872. Vynálezce si o svatbě poznamenal na sklonku svého života: „Po můj bok se postavila idealistka, která věděla, co chce, a to znamenalo přechod z mého malého a úzkého horizontu na horizont velký, široký a jasný. S ní vše, co až dosud bylo pouhým snem, dostalo okamžitě křídla a stalo se skutečností.“ Možná vzletná slova, ale on noc dobře věděl, koho má vedle sebe...

Od prototypu motoru k tříkolce

S dvoudobými motory poháněnými plynem experimentoval už v 70. letech 19 století, jenže v červnu 1877 přišla exekuce, krizi zapříčinil krach na vídeňské burze. Benzovi zůstal pozemek s domem, na který měl navíc hypotéku, k tomu pár kousků nářadí. Nic víc. Prototyp „dvoutaktu“ se konečně rozběhl na Silvestra 1879. S patentem na něj však neuspěl, podařilo se mu ochránit jen několik částí. Stále byl zadlužený, což se spravilo až v roce 1883, kdy založil novou firmu na výrobu benzinových stacionárních motorů a získal potřebný kapitál od společníků.

Původní pohonnou jednotku přestavěl na čtyřdobou, samohybný stroj, který je považován za první skutečný automobil světa, se zrodil v říjnu 1885. Benz musel také čekat, až vyprší registrovaná ochrana konkurence, aby svůj motor mohl použít. Tříkolka byla zpočátku velmi nespolehlivá a příliš toho neujela, ale přesto dosáhl dílčího vítězství – včetně císařského patentu na motorové vozidlo číslo 37435 z 29. ledna 1886. Svému vynálezu však nevěřil, i když jej 3. července 1886 osobně ukázal veřejnosti na mannheimské Ringstrasse a později neustále vylepšoval.

Bez vědomí manžela

Berthu zlobilo, že se manžel stále nemůže zbavit své ostýchavosti a nechce své vozidlo veřejně předvádět častěji. A tak se rozhodla sama. Velmi brzkého pátého srpnového rána roku 1888 tajně bez vědomí svého manžela vytlačila tříkolku z dílny. Spolu se syny, tehdy patnáctiletým Eugenem a čtrnáctiletým Richardem se rozjeli navštívit babičku, tedy Berthinu matku do 106 kilometrů vzdáleného Pforzheimu.

A tady nastává malý problém. Kterou tříkolkou vlastně jeli? Původní Patent-Motorwagen byl na nějaké delší jízdy naprosto nevhodný, příliš křehký a pouze dvoumístný. Navíc vůbec neměl benzinovou nádrž, karburátor vlastní konstrukce pojal jen 1,5 litru coby rezervu. To znamená, že na cestu potřeboval více než deset litrů pohonné hmoty a každých 15 kilometrů by ji musela posádka doplňovat, to bylo nemyslitelné. Benz se však dostal ve vývoji během tří let až ke třetímu modelu, který už pojal tři pasažéry a disponoval pětilitrovou nádrží, se kterou už mohl ujet zhruba 50 km. Kapalinou chlazený jednoválec 1,05 l dával 1,1 kW a umožňoval až dvacetikilometrovou rychlost.

Záměrem dálkové jízdy bylo to, aby se o manželově vynálezu dozvědělo i obyvatelstvo mimo Mannheim a také to, že tříkolka nebyla vhodná pouze pro krátké vyjížďky. Cesta vedla z Mannheimu přes Weinheim, Heidelberg, Wiesloch, Bruchsal a Durlach do Pforzheimu, kde se Bertha narodila. Pochopitelně, tehdejší „silnice“ vedly jinudy než dnes, Benzova žena navíc do té doby o ovládání automobilu na rozdíl od svých synů vůbec nic nevěděla!

Problémy vyřešeny

Během jízdy se samozřejmě vyskytlo mnoho technických problémů a poruch, řidička si však s nimi za pomoci obou chlapců dokázala poradit a odstranit je. Ucpaný karburátor vyčistila jehlicí z klobouku, či dlouhou a úzkou sponou do vlasů, holé dráty izolovala podvazkem. Do odpařovacícho, tedy ztrátového chlazení bylo také nutno často dolévat vodu. Do větších kopců museli synové vůz tlačit, protože síla motoru nestačila na jejich vyjetí a převodné ústrojí postrádalo v takovýchto situacích více stpuňů (tady panuje další rozpor, neboť prameny uvádějí, že Dreiradwagen Typ III měl dvoustupňovou převodovku). Kůži na pásové brzdě museli kvůli extrémnímu namáhání vyměnit hned několikrát. Vzácné palivo, které během jízdy samozřejmě ubývalo, posádka doplnila u lékárníka ve Wieslochu.

První řidička světa přijela se svými syny do Pforzheimu navečer pokryta prachem, ale bohatší o nově získané zkušenosti. Z cílového místa poslala manželovi telegram, že jsou v pořádku. Benz se rozčilil a zpětným telegramem jí nařídil, aby mu okamžitě poštou poslala zpátky pohonné řetězy, aby už s vozem nemohla pokračovat v jízdě a zpět přijeli všichni vlakem. Bertha tak poslušně učinila. Teprve po pěti dnech se choť uklidnil a poslal jí náhradní řetězy, aby se mohla vrátit domů. Její výkon se stal mezníkem v dějinách automobilové dopravy. Cestou z Mannheimu do Pforzheimu a zpět ukázala vskutku odvážná paní Bertha celému světu praktickou použitelnost motorového vozidla.

Akce samotná vzbudila zájem přihlížejících i místních novin, to, čemu dnes říkáme marketing její manžel do té doby zkrátka podceňoval. Konstruktér se však konečně zaměřil na propagaci „Benz & Cie, Rheinische Gasmotorenfabrik“ v tisku, za to jej kolegové a společníci kritizovali, neboť se příliš nevěnoval výrobě průmyslových motorů, které zajišťovaly přežití firmy. Ale on trval na svém. Po úspěchu na Průmyslové výstavě v Mnichově v roce 1888 dostal v témže roce dokonce od purkmistra v Mannheimu oficiální povolení k jeho užívání, tedy jakýsi první řidičský průkaz.

První zákazník

Tříkolek třetího typu vzniklo několik, pravděpodobně v letech 1888-1894 tři, nejoptimističtější prameny jich uvádějí dokonce 25. Jednu z nich koupil Francouz Émile Roger, který později s Benzovými vozy i závodil, byť většinou pod vlastním jménem. Tříkolky byly poháněny už většími jednoválci 1,66 a 1,99 l s výkony od 1,8 do 2,2 kW. Pak už se Benz zaměřil na čtyřkolové „kočáry bez koní“, kterých do konce 19. století vyráběl více než šest stovek ročně a vlastně stál u kolébky motorismu i v českých zemích.

Bertha Benz se dožila vysokého věku 95 let, zemřela 5. května 1944 v Ladenburgu, kde měl její muž svou první dílnu a kam se rodina zpátky přestěhovala v roce 1906. Karl skonal tamtéž 4. dubna 1929. Německý životopisný televizní film Carl & Bertha režiséra Tilla Endemanna z roku 2011 se sice drží reálných historických základů, ale nikoli stoprocentně, v mnoha ohledech je spíše pohádkou.