Carrozzeria Touring Superleggera Scialdipersia: Poznáte, jaký vůz je základem novinky slavné karosárny?

Milánská Carrozzeria Touring Superleggera navazuje na původní firmu, kterou založili Felice Bianchi Anderloni a Gaetano Ponzoni v březnu 1926 a fungovala čtyři dekády. Vlastně převzali Carrozzerii Falco jistého Vittoria Ascariho, staršího bratra předního závodníka Antonia a strýce Alberta, posledního Itala, který se stal mistrem světa formule 1, dokonce dvojnásobným. Potě stejně jako jeho otec zahynul.

Soumrak zakázkových staveb na rámových podvozcích a mohutný nástup samonosných karoserií po druhé světové válce však znamenal konec Touringu. Proslul hlavně „superlehkou“ (superleggera) konstrukcí rámů z trubek malého průměru, na který se posléze připevňovaly panely. Základ šasi zůstával sériový, dodatečné díly jej zpevňovaly a umožňovaly vytvořit prakticky jakoukoli podobu automobilu. Systém si nechal patentovat v roce 1936.

Ochrannou známku „Touring Superleggera“ koupila poté, co společnost skončila (ale oficiálně nezbankrotovala!) dodnes existující karosárna Marazzi. Při požáru před více než padesáti lety bohužel shořelo asi 80 % archivu. Pod současným názvem byla legenda v Terrazzano di Rho u Milána obnovena před dvanácti lety a už stačila vytvořit kreace, koncepty a prototypy na základě vozů značek Maserati, Bentley, Gumpert, Alfa Romeo, Mini, Ferrari a Artega. Do Ženevy přiveze své nejnovější dílo, které nazvala Scialdipersia.

Není těžké zjistit, jaké auto mu bylo základem. Pozorné oko jistě pozná kupé GranTurismo s trojzubcem ve znaku. Tourimg ale „přešil oblek“ poměrně razantně. Zcela jiná je příď s malými kulatými reflektory a pořádnou porcí chromovaných pásů. V kapotě motoru zejí dvě trojice větracích štěrbin. „Čumák“ působí retro a konzervativněji než originál.

Scialdipersia má vlastní blatníky, za předními koly najdeme taktéž blyštivým kovem orámované vstupy vzduchu. B-sloupky i navazující část střechy jsou také odlišné od tmavě modrého laku. Záď působí z bočního pohledu agresivně a sportovně, zezadu je ale dosti hranatá a masivní. Úzká koncová světla pod dalším stříbrným prvkem bychom na originálu též hledali marně. Se vzhledem zadních partií trochu kontrastují dvě elipsovité koncovky výfuku, které se každá dělí na dvě stejné poloviny.

Kokpit luxusního a rychlého kupé GT rozhodně původ nezapře. Uvnitř se usídlila luxusní béžová a černá kůže, přední tmavé sedačky s logy Scialdipersia mají kontrastní modré prošívání. Kabina je ale jinak prakticky totožná s GranTurismem, které se vyrábí už jedenáct let. Nic proti, pořád vypadá dobře. Nijak nepřekvapí, že pod kapotou vrčí atmosférický vidlicový osmiválec Ferrari F136 objemu 4,7 l.

Ženevský „showcar“ nezůstane osamocen. Vznikne celkem deset aut, ale pozor! Zájemce musí vlastnit základ, který si u Touringu nechá takto přestavět. Nicméně i to ze scialdipersie dělá už nyní sběratelskou raritu a ti, kteří si nechají své maserati takto „přešít“, jistě nebudou mít při případném prodeji nouzi o patřičně movité kupce.