TEST Honda Legend 3,5 VTEC - Legenda o japonské kráse

Vynikající poměr cena/luxus bohužel není vše, značce Honda chybí pověst konkurenčního Lexusu a prodeje zaostávají. O co přicházejí ti, kteří si vyberou za mnohem více peněz u konkurence?

Po prvních jízdních dojmech z nové limuzíny na pomezí vyšší střední a luxusní třídy přinášíme obvyklý redakční test. Co připravila za zbraně nová generace lodě s vlajkou Nipponu a písmenem H v erbu? Začala pětimetrovou délkou proti konkurentům z vyšší střední třídy, průměrně o 15 cm kratším. Většinu z nich také převyšuje úrovní použité techniky a zejména špičkovou výbavou. Bude jí to stačit?

Ještě před prvním setkání s elegancí oděnou do střední šedi jsme se trochu báli, zda designéři našli odvahu k působivějším liniím, než v případě minulé generace, jejíž křivky působily poněkud banálně, zejména ve srovnání s vysoce elegantním předchůdcem. Ovšem obavy se brzy rozptýlily – nový Legend je zcela dospělý, elegantní a přitom jiskrně působící objekt. Dlouhá svažitá příď proti kratší a relativně vysoké zádi sice působí lehce disharmonicky, ovšem mistrná práce s křivkami a vycizelované detaily vše napravují a na nový Legend se kouká velmi příjemně.

Uvnitř

honda testy vyssistredni čeká další nával pozitivních vjemů; takhle pohledný a přitom útulný interiér jsme u asijského auta zřejmě ještě neviděli. Vzhled přístrojové desky i interiérových panelů vyzařuje noblesní vkus a styl, dotažený do nejmenších detailů. Přesvědčivá je i kvalita použitých materiálů a kombinace barev a povrchových úprav. Obzvlášť efektní je „kosmický“ design středové konzoly a přístrojového štítu, nedohledné řady tlačítek mimozemský dojem podtrhují.

Usedáme

honda testy vyssistredni do vyloženě luxusně působících sedaček a přichází první malé zklamání – urostlý řidič v nich nenajde takovou oporu, jakou čekal. I z našeho měření vyplývá, že délka sedáku a opěradla je z evropského hlediska podprůměrná a jejich tvarování nahrává postavám do nějakých 175 cm tělesné výšky. Hovořit o nadbytku nelze ani ohledně prostoru pro nohy a hlavu; na zadních sedadlech je ještě o kousek stísněněji. Zato do šířky mají všichni vysloveně marnivý přebytek centimetrů.

Výhled

honda testy vyssistredni limitují extrémně silné sloupky, jinak ovšem směrem vpřed není špatný; nešťastně se odhaduje pouze konec svažující se přídě. Opačným směrem čeká příjemné překvapení – zadní okno je o něco větší, než jsme si dnes u velkým limuzín zvykli a výrobce navíc udělal maximum pro usnadnění výhledu. Funkční barevnou couvací kamerou to začíná - té k dokonalosti bohužel chybějí navigační linie, známé z Toyoty - pokračuje se opravdu rozměrnými a účinnými zpětnými zrcátky s vykrytím mrtvých úhlů, vyhřívanými a samoztmívacími (včetně vnitřního) a končí elektrickým ovládáním zadní roletky a sklápění všech tří opěrek hlav. Znamenitě svítí adaptivní xenonová potkávací světla, dálková s obyčejnými halogenovými parabolami naopak neohromí. Ohledně výhledu Legend definitivně prolomil dvě nechvalné firemní tradice – stěrače konečně stírají jak mají a také osvětlení interiéru je hojné a dostatečné. Honda se na světýlka v interiéru zaměřila opravdu důkladně a důkazem je velmi příjemné modré ambientní osvětlení interiéru a téměř všeho, co osvětlit šlo, včetně kapes ve dveřích, klik, prostoru pod předními sedadly a všech ovládacích prvků, včetně těch na volantu. Vzhledem k výkonnému optitronovému podsvícení přijde vhod samočinné noční stmívání přístrojů. Výhled na přístrojový štít je klasicky limitován věncem volantu (pokud je v dolní poloze), jinak lze jeho jas a čitelnost označit za výborné. Zvlášť zdůrazňujeme skutečně podařenou efektní techno-grafiku přístrojů.

Ovládání

honda testy vyssistredni je na jednu stranu zcela snadné – síly, potřebné k točení volantem i šlapání na pedály jsou zcela v normě a nedělají nejmenší problém ani útlé slečně, všechny základní ovládací prvky jsou na svých místech a poskytují jednoznačnou zpětnou odezvu a ovládací logiku (s výjimkou voliče automatické převodovky, který má v řadě pod polohou „D“ ještě „D3“, na níž občas páka s odjištěnou pojistkou nechtěně doklapne). Ovšem trochu stínu vrhá komplikované a neintuitivní ovládání palubních systémů, s nímž jsme se ani po testovacím týdnu příliš nesžili. Bloudění menu a podmenu s pomocí jedenáctisměrného ovladače chce trpělivost a plnou pozornost. Mnoho funkcí sice lze ovládat hlasem, ale rozpoznávací schopnost systému na anglické příkazy není právě nejlepší. Také se nám příliš nelíbilo, že základní stav grafického rozhraní je obrazovka navigace, která v ČR nefunguje. Naštěstí lze monitor snadno vypnout.

Startujeme

a přesně podle očekávání se ozývá sametový baryton precizního šestiválce s jednovačkovým rozvodem. Sice je uvnitř trochu slyšet, ovšem jen díky tomu, že ostatní zvuky jsou nadprůměrně utlumené, a jeho tón je více než příjemný. Protúrování pak vyžene ručku otáčkoměru za rysku „4“ a tam se po přepnutí ozve zlověstné zaržání, svou naléhavostí blízké sportovním speciálům. Tohle Honda umí – jeden motor s dvěma tvářemi.

Rozjezd

honda testy vyssistredni je zcela plynulý, ovšem díky dostatku kroutícího momentu a poměrně tvrdě nastavenému měniči převodovky také velice svižný. Legend mistrně balancuje na hraně mezi dynamikou a komfortem, obojího nabízí hojné množství. I přes téměř dvoutunovou hmotnost se dokáže rozhýbat velice bystře, ostatně hodnoty zrychlení jsou toho nejlepším důkazem. Razantní akceleraci navíc provází silně utlumená, ale famózní zvuková kulisa, trochu připomínající Alfu Romeo. Pro dynamickou jízdu je ovšem nezbytné držet motor v horní polovině otáček; tohoto neduhu se bohužel Honda zatím nezbavila.

Převodovka pracuje zcela plynule a bez škubání, ovšem kick-down, stejně jako reakce na ruční změnu stupně, přichází s citelným, více než sekundovým zpožděním. Velké mínus Legendu připisujeme za nutnost přesunu voliče do polohy M, pokud chceme řadit motýlky pod volantem. Tento neduh, který znají i majitelé BMW, může zkomplikovat život v situaci, kdy je náhle třeba plný výkon, a ubírá na komfortu ovládání. Audi a Mercedes se s tímto problémem vypořádaly lépe.

Jízda

svou plavností jednoznačně aspiruje na limuzínu luxusní třídy, ač sám výrobce deklaruje Legend jako vyšší střední. Mezi konkurenty BMW 5, Audi A6 a Mercedesu E bychom ale jen těžko hledali nějakého tak ladně se nosícího. Znamenitě naladěný podvozek osvědčené konstrukce s dvojitými lichoběžníky vpředu a víceprvkem vzadu se ve všech situacích chová dokonale suverénně a jistotu, nepoznanou u konkurence, mu dodává aktivní pohon všech kol SH-AWD. Ten umí přidat více síly na vnější zadní kolo v zatáčce a dvoutunový pětimetrový automobil se díky jeho velmi dobrému vyladění do oblouků nenechá ani v nejmenším nutit. Absolutně žádné souboje s volantem jako u předokolek a překonávání toporné nedotáčivosti, známé z permanentních čtyřkolek s mezinápravovými diferenciály; vůz prostě poslušně a zcela bez protestů jede, kam má. Narozdíl od zadního pohonu jsou ovšem zcela sametové i výjezdy z oblouků a to i na kluzké vozovce, se kterou si Legend poradí bez jediného zaváhání. Dosud bezkonkurenční xDrive od BMW je dle našeho názoru překonán; bohužel jsme neměli možnost vyzkoušet Legend na sněhu.

honda testy vyssistredni To vše i na strupaté okresce, jakých je u nás bezpočet. Subjektivní pocity a zcela precizní reakce na každý řidičův povel, společně se solidní zpětnou vazbou řízení, limuzíně pocitově ubírají cca půl tuny a půl metru délky. Narozdíl od naprosté většiny konkurence poskytuje Legend i opravdovou jistotu a kontakt s vozovkou i na klouzavé silnici. K tomu všemu ledově precizní brzdy a hojně zastoupené pohodlí dostává další rozměr. Jediné, co Legendu příliš nechutná, je přejezd rolety; kromě nepříjemného kovového zaklapání uchycení kol také poměrně rychle přichází o směrovou suverenitu. V rychlých zatáčkách a také v těsných městských centrech by přišel vhod strmější převod řízení.

Špatně si ale Legend nevede ani na dálnici; výkonný motor s autem velice slušně hýbe ještě kolem dvoustovky, účinný aktivní tempomat ulehčuje řidičově pozornosti, dobře vyvážený podvozek drží na silnici jako přibitý a pokud se zrovna pneumatiky neodvalují po betonové dálnici, tak je uvnitř velké ticho. Takové, že i při oné dvoustovce si lze v kabině povídat zcela nezvýšeným hlasem. Aktivní potlačování hluku je znamenitá pomůcka! Příjemně překvapeni jsme byli spotřebou, kterou lze i při dynamickém ježdění, z velké části městském, udržet pod dlouhodobou hranicí 13 l/100 km, při klidném mimoměstském cestování klesá průměr až pod neuvěřitelných 9 l. Klidný řidič se může těšit na průměr kolem 11 litrů, což je na takto velký a těžký vůz s pohonem všech kol a samočinnou převodovkou pozoruhodný výsledek.

Závěr

mezi pětimetrové limuzíny přichází velice silný hráč. Díky čím dál řídčejší politice jediné výbavy nabízí v základní výbavě neuvěřitelnou porci špičkové výbavy, k tomu výkonný, kultivovaný a poměrně úsporný motor, výborný podvozek a dle našeho názoru momentálně nejlepší pohon všech kol. Sám sebe neřadí mezi elitu, určovanou BMW 7, M-B S a Audi A8, jediný motor v nabídce a k tomu pouze šestiválec jej odtamtud také vyřazuje, ovšem dle našeho názoru se jí vším ostatním technicky vyrovná. To vše za cenu jen průměrně motorizovaného a vybaveného evropského vozu prémiové vyšší střední třídy. Pokud tedy vaše společenské postavení nevyžaduje prémiovou značku a naopak hledáte velmi solidní hodnotu za peníze, spolu se špičkovou technikou, je Legend velmi dobrou volbou. Ostatně přímé srovnání s Lexusem napoví, že menší, méně výkonný a hůře vybavený model GS430 svou vyšší cenu ospravedlňuje prakticky jen lepším renomé značky. Připravit se zato bude nutné na větší pokles hodnoty při dalším prodeji (tím menší Hondy pohříchu netrpí). Zato si ale koupíte výjimečnost – soudě podle dosavadních statistik, nových Legendů u nás mnoho nepotkáte. A to je škoda.

Související články:

• První jízdní dojmy: Honda Legend

představujeme:

• Honda Legend – další pokus o průlom (1.část)
• Honda Legend – další pokus o průlom (2.část)

Plusy

• elegantní a reprezentativní design
• špičkově zpracovaný a vybavený interiér
• snadné ovládání
• výborný komfort jízdy
• nadprůměrné odhlučnění
• silný a kultivovaný motor s rozumnou spotřebou
• vynikající jízdní a trakční vlastnosti
• pokročilé a funkční prvky výbavy
• ucelená výbava na vysoké úrovni
• vzhledem k nabízené hodnotě atraktivní prodejní cena

Minusy

• vzhledem k celkovým rozměrům nemnoho místa v podélném a kolmém směru
• pro urostlé postavy jen průměrně pohodlná sedadla
• méně síly motoru v nízkých otáčkách
• pouze pětistupňová, poněkud laxní samočinná převodovka
• nervózní reakce podvozku na sérii krátkých nerovností
• nepřehledné ovládání palubních systémů
• nutnost přepnutí na manuální režim při ručním řazení
• příliš lehký převod řízení