TEST Krocení zlé šelmy: Řídili jsme Jaguar F-Type Rally, jedno ze dvou aut postavených jen tak pro radost

Není mnoho důvodů, proč by se vám v neděli mělo chtít vstávat na budík. Mně to ale tentokrát vůbec nevadilo, důvody mám totiž hned dva. Jediné na celém světě. Jestli jste mě ještě nepochopili, hovořím o Jaguarech F-Type Rally Convertible, dvou exemplářích inspirovaných světem rallye.

Britská šelma nepostavila vozy úplně jen tak. Jde o vyvrcholení oslav 70 let historického odkazu sportovních vozů Jaguar. Za prapůvodního předchůdce je označován model XK 120, jenž spatřil světlo světa v roce 1948. Dva nevšední kousky bez střechy, které na první dobrou poznáte díky světelné rampě, zároveň vzdávají hold konkrétnímu XK 120 s registrační značkou NUB 120, jenž na začátku padesátých let minulého století pod taktovkou Iana Appleyarda dokončil tři po sobě jdoucí Rallye Alpine bez jediného trestného bodu a zvítězil v RAC Rally a Rallye Tulip.

Proč? A proč ne?

Když si Jaguar F-Type Rally na podzim minulého roku poprvé ukázal světu, automobilka si pohrávala s myšlenkou, že by naskočila i do některé z britských soutěží. Nakonec ale z tohoto plánu sešlo a vůz tak skutečně vznikl jen pro radost v rámci oslav. A když se zástupců značky zeptáte, proč se do toho Jaguar pustil, odpověď je kouzelně jednoduchá: „A proč ne?“

Jaguar F-Type nabídne i čistě elektrické provedení

Výše zmíněná světelná rampa ale zdaleka není jediným prvkem, kterým se F-Type Rally liší od sériového provedení. Vůz dále dostal o čtyři centimetry vyšší světlou výšku, nastavitelné tlumiče, hydraulickou(!) ruční brzdu, posílené brzdy, ochrannou klec, závodní sedadla, šestibodové bezpečnostní pásy a pro maximální úsporu hmotnosti šlo všechno nedůležité z interiéru ven. Všimnout si tak můžete kupříkladu odlehčených výplní dveří. Všechny úpravy jsou provedené v souladu s předpisy Mezinárodní automobilové federace.

Pokud jde o pohon, F-Type Rally má pod kapotou dvoulitrový zážehový čtyřválec řady Ingenium s výkonem 221 kW. Zástupci Jaguaru na prezentaci prozrazují, že ve hře bylo několik dalších možností: šestiválec, ale třeba i osmiválec. Protože ale pro techniky bylo prioritou ideální rozložení hmotnosti, dostal nakonec přednost nejkompaktnější motor. Ten doručuje sílu na zadní kola prostřednictvím osmistupňové samočinné převodovky. Ta žádnými dodatečnými úpravami neprošla. Specialitou je samosvor na zadní nápravě, jenž je původně určen pro vozy se šestiválcovými motory.

Jsme v dobrých rukou

Výjimečnost tohoto britského speciálu už asi netřeba více vyzdvihovat. Podtrhuje ji i fakt, že na akci se sešla jen velmi malá hrstka evropských novinářů, která dostala možnost tohle auto řídit. Z České republiky jsme na to byli dva, přičemž Jaguar si nás pozval do svého testovacího centra Fen End, které je vzdáleno jen kousíček od Birminghamu. Pokud vám tohle místo něco říká, vězte, že jde o okruh, na kterém jsme na jaře loňského roku řídili Range Rover SVR.

Jsme tedy dopraveni přímo do centra dění, následuje krátká rozprava o tom, co všechno nás dnes čeká a už nic nebrání tomu, abychom šli na věc. Naše skupina se rallye speciálů dočká jako první. A co by to bylo za zkoušku takového auta na vyasfaltované trati, že? Proto Jaguar připravil krátkou offroadovou dráhu, na které jsme si mohli vyzkoušet, jaké to je, být profesionálním závodníkem rallye. To samozřejmě berte s nadsázkou, i tak to ale byla zkušenost jako blázen.

Trať jsme si nejprve projeli F-Pacem. A ne jen tak s někým. Seznamovala nás s ní Minna Sillankorva, jedna z nejúspěšnějších finských rallye závodnic osmdesátých a devadesátých let, která je dnes součástí centra Land Rover Experience doma ve Finsku. A protože tu máme oba speciály a můj kolega Dominik také potřebuje zkušenou asistenci po své pravici (tedy pardon, levici, jsme přeci v Británii), je tu s námi ještě Jade Paveley, teprve pětadvacetiletá britská jezdkyně, která se na podzim loňského roku stala juniorskou mistryní waleského šampionátu a zkušeností sbírá po celém světě.

Neopakovatelný zážitek. Zřejmě doslova

Jedna špatná zpráva přichází hned na úvod. Na rallyeové vložce nebudeme s Dominikem řádit celé odpoledne, jak bychom si oba přáli, ale vyhrazeno máme pouze dvacet minut. A protože poslední tři dny nad centrem Fen End hodně pršelo, byla závěrečná část trati zavřena. Nyní tedy nejde o okruh, ale jednosměrnou trasu s otočkou někde ve třetí čtvrtině. Jedno auto tedy vždy musí čekat na startu, zatímco řidič druhého se vypořádává s nástrahami dráhy.

V kukle a helmě se tedy soukám do auta, při snaze o zapnutí šestibodového bezpečnostního pásu přestávám po čase počítat údery hlavou do ochranné klece. To ještě netuším, že mě během jízdy čeká několik dalších. Nasoukán ve voze čekám na návrat Dominika, který na trať vyrazil jako první. Po pár minutách už se zpoza zatáčky vynořuje na závěrečnou rovinku f-type se svítící rampou a Minna mi dává pokyn, že se mám připravit ke startu.

Nástupce Jaguaru F-Type bude praktičtější. A využije motory BMW!

Apeluje na to, abych při úvodním pokusu nebláznil, což mi přijde více než rozumné. Spíše než seznamování se s autem je to tedy taková oťukávaná tratě. Převážně je složená ze zabláceného asfaltu, na kterém se však auto s veškerými asistenty v utlumení může chovat hodně nevypočítavě. Asfaltovou vložku rozbíjí krátký úsek na jemné drti, kde opravdu nechcete zůstat viset. I když probíhá první pokus hodně opatrně, Minna apeluje na to, abych tuto část projel maximálně svižně a předešel tak uvíznutí. Daří se, následuje další asfaltová pasáž, nesmírně úzká. Myslel jsem si, že se se řízením na pravé straně vypořádávám statečně. Až záběr z onboard kamery uprostřed vozu napověděl, jak moc vlevo jsem ve skutečnosti jel. Proto mě ta Minna pořád upozorňovala, ať se držím více vpravo. Následuje krátká pasáž kolem plotu, otočka a šikanami z kuželů návrat na místo startu, tentokrát už bez vložky na jemném podkladu.

Takto to celé jde několikrát za sebou, přičemž pokus co pokus pociťuji větší jistotu i zdravou drzost, se kterou projíždím jednotlivé zatáčky. Za doprovodu burácejícího motoru a prskajících výfuků vyrážím k dalšímu pokusu. Tentokrát už s plynovým pedálem zcela na podlaze. A cítím, jak se mě na kluzkém povrchu snaží zadní kola načapat na švestkách. Ale držím se statečně, přijíždím k prvním kuželům a dupnu na brzdy. Nečistot na vozovce je ale opravdu hodně, auto se mi sklouzne a já jen tak tak míjím krajní kužel. Oprsklost rázem střídá respekt a další zatáčky už zase projíždím o něco pokorněji.

Jak ostatně můžete vidět ve videu níže, krocení zlé šelmy na drti a kluzké dráze nebylo vůbec snadné. Minimálně pro mě ne, neb s takovou jízdou nemám absolutně žádné zkušenosti. S dlouhým převodem řízení se tedy v některých pasážích peru jako začátečník v autoškole. Ono to z těch záběrů působí až komicky, ale věřte mi, že v autě jsem rychlost vnímal úplně jinak a všechno kolem mi bylo o pořádný kus blíže: kužely, lemování dráhy i plot v závěrečném úseku, na který se v jednu chvíli řítíte zcela přímo. Tady si opravdu víc šíleností nedovolím.

Když už jsem si zase začal trochu více věřit, v boxech dostáváme info, že bude následovat poslední jízda. Tu jsem si tedy vychutnal ze všech nejvíc. Ne, ani tady jsem si netroufl na nějaké závratné rychlosti a průjezdy takové, jaké si dovolím na play stationu (a mnohdy neúspěšně), ale během celé jízdy jsem měl úsměv na tváři. Stačí jen decentní lechtání plynového pedálu na výjezdu ze zatáčky a zadek už se sune dopředu. Neustále musíte být ve střehu, protože je mimořádně snadné udělat nějakou chybičku. A když se před vámi objeví alespoň kousek rovinky, sešlápnete plyn až podlaze a za svištění všeho okolo s otevřeným nebem nad hlavou si užíváte parádní akceleraci a neméně působivý zvukový doprovod. Až při závěrečném příjezdu do boxů mi došlo, že jsem za celou tu dobu úplně zapomněl na vyzkoušení hydraulické ruční brzdy.

Tohle se Jaguaru opravdu povedlo. Vstávání v neděli ráno a dva dny na cestách pro pár minut jízdy? Kdepak, nelitoval jsem ani chviličku, stálo to za to! Tajně doufám, že tohle nebylo poslední dostaveníčko s F-Typem Rally, ale vzhledem k tomu, o jak vzácný kousek jde, je tohle asi hodně odvážné přání. Ale co už, i těchto dvacet minut je opravdu velkým zážitkem. A abych vám řekl pravdu, těch minut bylo třiadvacet. Když organizátoři viděli, že máme z jezdění tam a zpátky radost jak malé děti, dali nám ještě jednu jízdu k dobru.