TEST Fiat Freemont: První jízdní dojmy

Dodge Journey bude v Evropě nahrazen sesterským modelem Fiatu, podobně jako na vybraných jihoamerických trzích. Fiat Freemont je prvním automobilem značky Fiat, který vznikl jako výsledek partnerství se skupinou Chrysler.

Výroba bude probíhat v továrně Toluca v Mexiku spolu se sesterským Dodge Journey a Fiatem 500 pro Severní Ameriku. První vozy s pohonem předních kol se u nás objeví již v létě. Český dovozce zatím ceník nezveřejnil, podle německého a italského trhu lze odvodit základní cenu lehce nad hranící 600 tisíc Kč.

Freemont má oproti Journey modifikované řízení a podvozek s jinak shodným rozvorem 2890 mm. Řízení je strmější, geometrie předního zavěšení byla upravena tak, aby zamezila naklánění karoserie se základními rozměry 4.888 x 1.878 x 1.691 mm a kompromis mezi ovladatelností a komfortem byl optimální. Přidány byly také tlumící materiály, v Evropě totiž bude drtivá většina prodaných vozů pod kapotou jednu z výkonových variant dvoulitrového vznětového agregátu MultiJet 2; verzi se 103 či 125 kW.

Benzinový šestiválec Pentastar 3,6 l od Chrysleru o výkonu 203 kW (276 k) se objeví na trhu ještě letos v listopadu. Přinese s sebou samočinnou šestistupňovou převodovkou a pohon všech kol, tuto možnost později dostane i výkonnější turbodiesel.

Interiér Freemontu nabízí sedm míst ve třech řadách, pětimístnou konfiguraci lze objednat v rámci volitelné výbavy. Posádka sedí ve třech řadách sedadel, přičemž druhá a třetí řada je oproti předchozím vyvýšená. Přístup na zadní sedačky mají usnadnit dveře, které lze otevřít do úhlu 90°. Zavazadlový prostor má při sedmimístné konfiguraci objem 145 l. Po sklopení třetí řady sedadel do podlahy vyroste objem zavazadelníku na 540 l. Maximální kapacita je 1461 l.

Interiér a jízda

Neznámý Fiat na silnicích v okolí Turína vzbuzuje zaslouženou pozornost domorodců, často nás lidé pomalu předjíždění a zkoumavě na Freemont hledí. Mimochodem, snažíte se rozklíčovat název Freemont? Ztrácíte čas, zajímavé slovo bylo vytvořeno marketingovým oddělením tak, aby evokovalo nespoutanost a volnost, jen čirou náhodou je to prý jakési městečko v USA.

Uvnitř nás vítají rozsáhlé plochy měkčeného plastu, měkké je vše co by mohlo přijít do styku s horními či dolními končetinami obou předních cestujících včetně středového panelu. Nemusíte se proto o svá kolena bát, ani při delších cestách je nebudete mít od dveří či středového tubusu otlačená. Pozice řidiče je vzpřímená, sedačku lze nastavit do nejnižší polohy tak, abyste měli alespoň částečný pocit příjemného obklopení interiérem. V případě sedadla spolujezdce jsme však takovouto možnost neměli a tak se dostavil klasický pocit sezení „na autě“ a nikoliv v něm. Na pravém předním místě to však tolik nevadí, důležité je že pohodlná sedadla (bohužel bez výraznějšího bočního vedení) dobře podepírají trup i stehna a i po delší cestě jsme s kolegou z vozu vystoupili relativně svěží.

S oběma agregáty lze bez problémů jezdit za 7 až 8 litrů nafty. V silnější verzi jsme při reálné stotřicítce na otáčkoměru odečetli hodnotu 2.600 min^-1, ve stovce pak 2.300 min^-1. Na dálnici se vůz ve 130 km/h chová klidně, byť lehce houpavě, a velmi dobře tlumí příčné nerovnosti. Ani na devatenáctipalcových kolech jsme neměli pocit přehnané tvrdosti, Freemont si svou posádku umí příjemně hýčkat, zde se naplno ukazuje smysl přepracování pružin, tlumičů a silentbloků pro potřeby evropských zákazníků. O něco větší pozornost by si možná zasloužily brzdy, veliký Fiat se při obsazení dvěma osobami se svou kinetickou energií loučil spíše neochotně.

Zatímco agregát se 125 kW má dostatek síly a ani předjíždění mu nečiní větší problémy, slabší verzi bychom s klidným srdcem doporučili spíše rozvážnějším jezdcům. Oba dva motory však díky točivému momentu 350 Nm na Freemont stačí a ani u jednoho jsme neměli pocit nepřiměřeného podmotorování, i když se silnějším z nich se nám samozřejmě jezdilo příjemněji. A paradoxně nám palubní počítač ukázal také o zhruba litr nižší průměrnou spotřebu, byť hodnoty které ukazují palubní počítače na zahraničních prezentacích bereme spíše orientačně.

V zatáčkách se vůz rád nakloní a nedotáčivost je při rychlejších průjezdech neustálým společníkem, Freemont však rozhodně není závodní stroj a tak mu toto komfortní naladění rádi promíjíme. Posilovač řízení (taktéž Fiatem upravovaný) umožňuje přesné vedení vozu, o stavu předních kol však žádné informace nezískáte. Hluk na palubě pochází ve většině případů od vznětových agregátů, které o sobě dávají vědět přeci jen více než by bylo ideální, občas si do toho všeho jemně zachrastí cosi v převodovce – to už ale musíte opravdu pečlivě nastražit uši, obecně lze říci že zvukový komfort na palubě je dostatečný.

Celkově vyznívají naše první dojmy z Freemontu pozitivně; automobil ničím výrazně nezklamal a naopak velice příjemně potěšil jak dosahovanou spotřebou, tak třetí řadou sedadel. Do ní se totiž naprosto bez problémů usadí i dva dospělí lidé a osobně si v ní dokáži představit i nějakou delší cestu – opěradla nekončí pod lopatkami ale až nad rameny a i na kolena je místa dostatek. Toto bude veliký trumf sedmimístného Freemontu, o prodejním úspěchu však zřejmě rozhodne až konečná cena.

Automobilka plánuje výrobu 30 tisíc automobilů ročně, již nyní má prý přes 6 tisíc závazných objednávek. Inu, je vidět že velký rodinný vůz nedodávkovitého charakteru italské automobilce v nabídce chyběl.