Příběh jako z hororu: Dopis se zeleným pruhem odepsal auto
Koupit si vysněnou ojetou dodávku za stovky tisíc a po pár měsících se dozvědět, že vám ji stát chce zabavit kvůli dluhům úplně někoho jiného – to zní jako ze špatného hororového filmu. Je to však běžná praxe. Přesně tohle potkalo muže, který si přál zůstat v anonymitě. Jeho příběh je varováním, jak rychle se může idylka změnit v byrokratickou noční můru.
Život občas přináší příběhy, které by nenapsal ani dobrý scénárista. Jeden takový si teď přiblížíme.
Pan K. si splnil sen. Po dlouhém hledání si přibližně za 300.000 Kč koupil zachovalou pracovní dodávku – nejvyšší a nejdelší verzi Fordu Transit. Auto fungovalo, vydělávalo peníze a několik měsíců vypadalo všechno ideálně.
Jenže pak to přišlo. Pan K. ve schránce našel obálku se zeleným pruhem. Uvnitř stálo, že automobil se zabavuje, protože původní majitel měl exekuci. Šok. Nešťastník navíc nebyl první ani druhý majitel po dlužníkovi – mezi nimi stálo několik dalších lidí. Auto dávno změnilo vlastníka, jenže v očích exekutora pořád neslo stín starého dluhu.
Na výzvu měl automobil na vlastní náklady odvézt do Brna (na druhé straně republiky). A následně sí finanční újmu vymáhat z původního, exekucemi zatíženého dlužníka, což by pravděpodobně nedopadlo zdárně....
Exekutor může mnoho
Exekutor samozřejmě nejednal svévolně, ale profesionálně a v mezích zákona. Je to běžná praxe. Exekuční řád umožňuje zabavit i věc, která se v oficiálních evidencích stále jeví jako majetek dlužníka. Bez ohledu na to, kdo ji v tu chvíli fakticky vlastní. Dokud soud nerozhodne ve vylučovací žalobě, má exekutor právo požadovat vydání věci, vyžadovat součinnost nebo dokonce zablokovat účet.
Problém zhoršuje fakt, že exekuce nejsou systémově propojené s registrem vozidel, takže exekutor automaticky nevidí aktuálního majitele, ale pracuje s údaji, které měl stát k dispozici v době vzniku dluhu. Pokud mezitím dojde k řetězci prodejů, případně se převody do evidence propíší pozdě či nepřesně, může exekuce dopadnout na člověka, který s původním dlužníkem nemá nic společného. Administrativní nesoulad pak musí řešit až nový majitel, zpravidla u soudu.
Zoufalé rozhodnutí: Rozebrat!
Když exekutor trval na tom, že auto musí být okamžitě vydáno, pan K. se rozhodl k radikálnímu kroku. Dodávku téměř kompletně rozebral a díly rozmístil po celé dílně. To samozřejmě nedoporučujeme, v tu chvíli víceméně šlo o nelegální rozebírání cizího majetku.
Vše nafotil a exekutorovi poslal – nejen proto, aby doložil, že už není co hodnotného zabavovat. Jakmile exekutor obdržel fotografie rozebraného vozu, otočil kartu. Namísto dodávky začal po panu K. požadovat původní hodnotu vozidla, kterou vyčíslil na zhruba 650.000 Kč! Auto přitom dávno neexistovalo ve funkční formě a při pořízení stálo necelou polovinu této částky.
K tomu všemu panu K exekutor zablokoval bankovní účet. Nevinný člověk, který pouze koupil ojetinu, se ocitl pod tlakem, jako by nesl odpovědnost za cizí dluhy.
Malou výhodou pro pana K bylo, že šlo o nejdelší a nejvyšší variantu dodávky (L4 H3). Přeprava takto obřího vozu, navíc v rozebraném stavu, by byla běžnými návěsy prakticky nemožná. Byla to výhoda v neštěstí – celý automobil zkrátka nebylo možné dopravit na místo, které exekutor požadoval.
Cestou ven byl až soud. Spor stál pana K. kolem 20.000 Kč, ale nakonec ho vyhrál. Přesto měl příběh trpký konec: auto bylo definitivně pryč, rozprodané na díly. Karoserii koupili jistí lidé z východu. Navíc potají, protože běžný člověk vozidlo rozebírat a prodávat legálně nesmí. Ze spolehlivé dodávky, která měla být investicí, se stala finanční i psychická zátěž.
Ponaučení: Nestačí se dívat pod kapotu
Příběh pana K. ukazuje, že rizika při koupi ojetého auta nejsou jen technická. I když papírově vše sedí a prodávající působí seriózně, může se po čase ukázat, že na vozidlo dopadá stará exekuce, která stále žije v databázích. A ta může zasáhnout i člověka, který s ní nemá nic společného.
Dnes už pan K. říká jediné: kdyby věděl, jaké peklo může způsobit chyba některého z předchozích majitelů, nikdy by do takového nákupu nešel. A jeho příběh je varováním pro každého, kdo kupuje auto z druhé ruky – technická kontrola nestačí. Je potřeba znát i právní minulost vozu.
Zdroje: Autorský text, foto a video: auto.cz
