TEST Kaipan 14 - Rande se čtrnáctkou

Věkový průměr redaktorů Auto.cz se blíží třicítce, přesto jsme neodolali a setkali se s mladou kráskou z jizerskohorské Smržovky. Je na světě teprve pár týdnů a má se čile k světu, její stvořitel už pilně vyrábí sestry. Od oficiální premiéry předminulý týden totiž získal už osm závazných objednávek. Otestovali jsme zatím jediný existující exemplář nového českého auta jménem Kaipan 14.

Pan továrník, jak si nechává říkat majitel malé české „Továrny na automobily“, se už zabývá stavbou ultraspartánských sporťáků mnoho let. Zdařilé repliky Lotusu Seven, pojmenované Kaipan 47 a později Kaipan 57, už prodal více než sto kusů, nyní došlo na zmnožení výrobního programu o druhý model. Rozšiřovalo se směrem dolů a jedním z popudů bylo setkání s mladým českým designérem Janem Hrbkem, který dal budoucímu juniorovi podobu.

Kaipan 14

kaipan testy sportovni kabriolet vznikl z myšlenky vyrobit co nejdostupnější sportovní nářadí pro začínající krotitele ideální stopy. Na voze není nic zbytečného a maximum mechanických celků se získává geniálně jednoduchým a především levným způsobem – kompletní pojezd, motor, převodovka, řízení, brzdy a některé interiérové díly pocházejí z Favorita. Ano, součástí stavby je zakoupení omšelé Škody Favorit libovolného typu s platným TP, která biblicky poskytne své útroby ke vzniku nového stvoření, v tomto případě atraktivního lehkého roadsteru s prostorovým rámem a laminátovou karoserií. A s pohonem předních kol. Není bez zajímavosti, že pan továrník seriózně uvažoval i o použití mechanických skupin ze Škody 742 (tedy legendární stodvacítky) se zadním pohonem, ovšem na tu už se nedají sehnat náhradní díly tak snadno, jako na mladšího Favorita. Modernější agregát z Felicie zase není ještě k sehnání dost lacino. A tak bylo rozhodnuto.

První pohled

na štíhlou karoserii v odstínu červená Ferrari je více než utěšený. Minimalistické tvary si na nic nehrají a přesto, že v nich jaksi automaticky každý hledá „velkého“ Kaipana, potažmo legendární Sedmičku, jim nechybí výrazná vlastní tvář. Zcela svébytná je široká příď, která dostala za úkol zakrýt mladoboleslavskou pohonnou jednotku i s přední nápravou. Učinila tak s grácií a neotřelostí – Kaipan 14 dostal originálně řezaný obličej, který dosáhl skromnými prostředky velkého efektu; smržovskou Čtrnáctku si v davu lehkonohých roadsterů nespletete. Od lotusovských proporcí se odklonila i záď – hranatý kufr nahradila mistrně střižená oblá linka, okořeněná dvěma trojicemi koncových světel á la Wiesmann. Vše dokreslují nepřehnané chromované detaily a obligátní náhradní kolo na kufru. Kaipan 14 je velice hezké auto.

Uvnitř

se plnil výhradně účel, pro estetiku a komfort není čas ani místo. Vzhled se vlastně řešil jen u sedaček, které zdobí logo Kaipanu, a sloupku řízení, zakrytého chromovanou destičkou. Malý volant krásy moc nepobral, ale dobře padne do ruky. Několi nezbytných ovladačů pochází z Favorita, včetně jediné páčky pod volantem. Ještě přístrojová deska stejného původu a dál už nic. Zcela chybí podružnosti typu stěrače či topení; prostě sporťák, jak má být. Zajímavý je pohled pod dlouhou kapotu; malý motorek se i s převodovkou a chladičem choulí zcela vpředu a za ním zejí kubické decimetry prázdného místa, mezi nimiž se našel dostatek prostoru pro povinnou výbavu. Stejně dobře by se tam ale vešla i spousta dalších věcí.

Přístup

je u takového vozu podružný, přesto ale stojí za zmínku několik malých zajímavostí. Hned tou první je absence jakýchkoliv pantů – u chybějících dveří je to pochopitelné, ovšem otevírací nejsou ani víka motoru a kufru. Dlouhá kapota se odjistí vytažením dvou závlaček a pak ji dva lidé odnesou stranou, kryt zavazadelníku přidržují dva šrouby s křížovou hlavou... Pan továrník sice uvažuje, že panty později přidá, ovšem my bychom se přimlouvali, ať věci zůstanou, jak jsou. Jen k otevření kufru by nemusel být třeba šroubovák, banální hledání například pláštěnky v náhlém lijáku by se mohlo změnit v trýznivý boj s vteřinami.

Nastupování

kaipan testy sportovni kabriolet pochopitelně není nic pro osoby se sníženou hybností, není také dobré trpět velkou nadváhou. Posez v čalouněných skořepinách je ovšem překvapivě pohodlný a pozice těla za volantem příjemná. Skoro náznak rozmazlování, jaké k takovému autu nepatří; ale odpouštíme mu. Poloha pedálů, volantu i řadící páky pěkně sedla 186 cm vysokému redaktorovi, méně urostlí řidiči se budou muset přisunout blíž k volantu a možná přes dlouhou příď neuvidí těsně před auto; sedí se totiž opravdu jen malý kousek nad zemí.

Startujeme

a jsme zavaleni vzpomínkami na osmdesátá léta minulého století. Důvěrně známý podlouhlý klíček se vsune do povědomé spínací skříňky, ozve se typicky škodovácké zaštěkání startéru a pak naskočí před přední nápravou uložený motor, vyluzující snad nejznámější zvuk z českých silnic. Když zavřete oči, ocitnete se znovu v kabině Favorita, co jste kdysi mívali, nebo stále máte doma. První protúrování tento pocit ještě posílí a nechybí ani známé cvaknutí nesynchronizované škodovácké zpátečky. Řazení je také povědomé – trochu kostrbaté, ovšem díky řadicí páce, zkrácené proti originálu cca na třetinu, příjemně jednoznačné a dosti ztuha jdoucí. Pedály nekladou vážný odpor, totéž platí o řízení s původním, dosti lehkým převodem.

Rozjezd

kaipan testy sportovni kabriolet nečiní díky měkké spojce problém, od prvního okamžiku naskočí staré, polozapomenuté návyky z Favorita. Jde to ovšem i bez nich, ovládání je totiž krásně jednoduché. Nezvyklý je pouze pohyb řadicí páčky, kterou je nutné značně vyklánět. Necelých 650 kg těžké auto se i s nepříliš vzrušující motorizací rozhýbe velice čile, příjemný je plynulý zátah známého OHV motoru od nízkých otáček. Jak známo, o favoritovských motorech platilo, že co kus, to originál, proto se jízdní dynamika i styl odvíjí od kondice použité jednotky. Ta v prototypu už byla poněkud za zenitem a navíc již s jednobodovým elektronickým vstřikováním, což milému Kaipanu poněkud přistřihlo křídla, ovšem s dobře zajetým karburátorovým kouskem se situace značně zlepší a provést generálku škodováckého motoru dodnes vyjde na směšnou částku. Ani tak se rozhodně nejednalo o žádného lenocha – ostatně o tři metráky těžší Favorit také netrpěl nedostatkem elánu. Na křižovatkové souboje to ovšem není...

Jízda

se v Kaipanu prožívá, a to rovnou všemi smysly. Oči sledují ubíhající svět, zrcadlící se v lesku dlouhé kapoty, uši vnímají – kromě dunícího motoru – svištění větru a syčení míjených stromů, hmat čte citlivé řízení, do nozder pronikají vůně čerstvě posečeného obilí a chuti se sbíhají sliny na další zatáčku. Okolní svět se na projíždějícího Kaipana usmívá, což platí i o pohledných zástupcích opačného pohlaví. Kaipan se řídí v kožených brýlích, s dobrou náladou a dostatkem času a chuti si pořádně užít každý metr. Kaipan se řídí s rizikem zmoknutí či prochladnutí, nemluvě o tělu, vytřesenému z tuhého podvozku. To k věci prostě patří.

Není příliš vidět za horizonty, není radno jezdit blízko za náklaďákem, protože cca 10 cm vysoké čelní sklo nezabrání odletujícím kamínkům v ataku na vaši hlavu. Je radno se pořádně utěsnit do sedačky, jinak bude tělo neustále bojovat s bočním přetížením. Není radno vyjíždět za chladného počasí, za deště a v noci – malé světlomety jsou spíše úlitbou předpisům, než čím jiným. Přesto se lze vydat na delší cestu – dvě osoby si nějaké pohodlí najdou, do poměrně objemného kufru se nejnutnější věci vejdou a o pozornost po celé cestě je zaručeně postaráno. A pan továrník vážně uvažuje, že pro Čtrnáctku nabídne v nedaleké budoucnosti historicky poprvé střechu.

kaipan testy sportovni kabriolet Ač do repertoáru menšího Kaipanu s předním pohonem nepatří efektní řízení plynem, vlastní dospělejší padesátsedmičce, do zatáček se lze vrhat neskutečnými rychlostmi, ještě subjektivně znásobenými nízkým posezem. Ač se motor před přední nápravou (!) postaral o jistou nedotáčivost, hned v druhé zatáčce je s volbou ideální stopy jasno a patnáctipalcová kola vedou lehký vozík přesně tam, kam mají. Dostatečně tuhý skelet se kroutí jen docela málo a udrží kola pod kontrolou i na sérii nerovností; tam se ovšem pěkně rozdrnčí některé spoje ultrajednoduché karoserie.

Radost trochu brzdí jen značně lehký převod řízení – mezi rejdy je třeba několikrát otočit volantem a v prudké vracečce se mohou desetiny vteřiny, strávené navíc jeho otáčením, zdát nekonečnými. Zcela bez výhrad zůstávají původní škodovácké brzdy – o tři metráky lehčí hmotu zpomalují s ležérním klidem a dobře rozložený brzdný účinek s lehce přebrzděným zadkem pomáhá udržet kontrolu v extrémních situacích. Na elektronické pomůcky typu ABS či EBD pochopitelně zapomeňte...

Závěr

Kaipan je zcela nepraktické auto, které neodveze ani větší nákup a není radno ho nechávat stát bez dozoru. Jinými slovy – Kaipan je koncentrovaná radost z řízení a o čtrnáctce to platí také. Není divu, že velké procento majitelů této velké hračky se vzájemně zná, tvoří pevnou komunitu a také se pravidelně schází na srazech a spanilých jízdách. A pochopitelně přímo k srdcím nebohatých Čechů promlouvá i pořizovací cena – s trochou vlastní práce při skládání stavebnice lze Kaipana 14 se vším všudy mít za méně než 200 tisíc korun a jakýkoliv porouchaný mechanický díl lze v nynějších podmínkách snadno opravit za směšné sumy. Až půjdete kupovat svíčky, filtry, brzdové destičky či spojku za favoritovské ceny, rádi motoru Čtrnáctky odpustíte onen nepříliš světácký zvuk...

Úplně na závěr: Hodnocení dnes berte trochu s nadhledem a odmyslete si nízké známky za praktičnost :)

Cena vozu:

134.000,- (stavebnice J)

219.300,- (stavebnice K)

457.000,- (kompletní přestavba)

Plusy

• atraktivní design
• čitelné jízdní vlastnosti
• vynikající zábava za volantem
• dostupnost náhradních dílů
• pořizovací cena a provozní náklady
• výjimečnost

Minusy

• příliš lehký převod řízení
• slabší dílenské zpracování některých detailů
• zdlouhavé shánění ojetého Favorita s dobrým motorem k přestavbě