Karl Benz: Jeden z otců automobilu se narodil před 170 lety

Karl Friedrich Michael Wailend spatřil světlo tohoto světa poprvé 25. listopadu 1844 v Mühlburgu, dnes městské části Karlsruhe, tehdy však ještě samostatné obci. Jeho matka Josephine Vaillant (příjmení své ratolesti poněmčila) se o rok později provdala za Karlova otce, strojvůdce Johanna Georga Benze. Po něm slavný vynálezce získal nakonec i své příjmení, které paradoxně původně nenosil. První písmeno křestního jména si nechal změnit později na C. Student polytechniky a mechaniky na univerzitě v Karlsruhe vystřídal několik zaměstnání, než začal podnikat. Zabýval se myšlenkou dvoudobého (nikoli tedy čtyřdobého) plynového motoru. Jehož funkční prototyp dokončil na Silvestra 1878. Postupně si nechal patentovat elektrické zapalování včetně svíčky. karburátor, spojku, řadicí páku, regulátor rychlosti (plynový pedál) a vodní chladič. Požadavek na ochranu kompletního díla mu příslušné úřady zamítly, nebyl totiž nejrychlejší...

V polovině osmdesátých let 19. století měla však stále navrch pára. Nejen na kolejích, kde dominovala takřka stoprocentně, ale i v silniční dopravě. Plynový motor už byl znám delší dobu, ale až na nesmělé pokusy Lenoirovy se jej nikdo neodvážil použít k pohonu silničních vozů. Pravda, byli zde ještě Francouzi Delamare, Deboutteville a Malandin, ani jejich společná práce však nedopadla příliš slavně. V roce 1883 zakládá Benz se dvěma společníky Benz & Cie., Rheinische Gasmotoren-Fabrik v Mannheimu, kde vyráběl průmyslové plynové agregáty. Ale stále pracoval na pohonné jednotce tak malé, aby se vešla do tříkolky. Umístit trojici kol do roviny je totiž mnohem snazší než čtveřici, to Benz moc dobře věděl.

Tříkolka

Svůj tricykl dokončil v říjnu 1885 a 29. ledna 1886 mu byl na něj udělen patent. Kromě kol si jej celý postavil sám v domácí dílně. Už čtyřdobý jednoválec objemu 0,95 l dával necelého půl kilowattu při 250 otáčkách. Zatímco jeho cannstattský konkurent Gottlieb Daimler spolu se syny a Wilhelmem Maybachem zkonstruovali v té době maximálně dřevěnou dvoukolku. A při prvním pokusu o vícestopé silniční vozidlo prakticky pouze motorizovali kočár. Nutno dodat, že oba „automobily“ byly stejně prakticky (ne)použitelné na delší cesty, Benzova tříkolka neměla ani nádrž, palivo se doplňovalo přímo do rezervy v karburátoru. Patent-Motorwagen byl schopen dosáhnout rychlosti 16 km/h.

Daimler se však ukázal jako schopnější obchodník, své (respektive hlavně Maybachovy) motory nabídl francouzským automobilkám (Peugeot, Panhard-Levassor) a úspěšně je předváděl i v USA. Oproti tomu Karl Benz svému vynálezu nevěřil. Částečně jej přesvědčila až manželka Bertha, která mu byla vždy oporou – a to i finanční, protože svému choti poskytla takřka veškeré své věno. Měla doma snílka, blázna a bezvýhradně mu věřila. Dokonce tak, že si 5. srpna 1888 „vypůjčila“ jeho tříkolku a vyrazila ke své matce do Pforzheimu, což bylo 106 km. Šlo už o dokonalejší „Dreiradwagen“ třetího typu, cesta skončila úspěšně, ale poté, co obdržel telegram, Benz nakázal, ať se i se syny Eugenem a Richardem vrátí domů vlakem. Nakonec se však nechal přemluvit, poslal náhradní řetězy, které nutně potřebovali a všichni tři přijeli do Mannheimu zpět „po ose“. Mimochodem, není nijak doloženo, že by se oba muži pokládaní za „otce automobilu“ kdy potkali. Pracovali nezávisle na sobě, nevěděli jeden o druhém a osobně se neznali.

Originální tricykl je dnes uložen v Německém muzeu v Mnichově. V poslední době však historici zpochybňují jeho autenticitu, dříve se tvrdilo, že jej tvůrce po dvaceti letech sám zrenovoval. V současnosti se ale lze dopátrat informací, že jej během doby přestavěl na čtyřkolový a nakonec byl zničen. Údajně v roce 1903 jej vyrobil znovu, zčásti z dochovaných náhradních dílů.

Victoria a Velociped

Benz zůstával trochu stranou i poté, co v roce 1893 představil svůj úspěšný první vůz se dvěma nápravami: Victorii. Pravda, propagační letáky nechal vytisknout už na tříkolku, ale nebyl tak důrazný jako Daimler. Nám nejznámější exemplář koupil liberecký průmyslník Theodor von Liebieg a spolu se spolujezdcem, přítelem a mechanikem Franzem Stránským se vydali na cestu z Reichenbergu (německý název dnes severočeského města) do francouzské Remeše a zpět. Neopomněli navštívit konstruktéra v Mannheimu a absolvovali tak zřejmě první historicky doloženou garanční prohlídku v dějinách. Nebo alespoň jednu z prvních. Benz jim navíc jejich „kočár bez koní“ upravil podle aktuálních specifikací, své vozy totiž neustále vyvíjel. Montoval do nich i různé jednoválce s objemy od 1,72 do 2,92 l, zatímco ty první měly tři koně (2,2 kW), poslední dvojnásobek! Dnes je Victoria uložena ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. V roce 1894 představil malý typ Velociped (přezdívá se mu krátce „Velo“), který se začal vyrábět opravdu hromadně. Právě s ním vyrazil 22. července 1894 z Paříže do Rouenu vůbec historicky první zákazník a zároveň francouzský zástupce značky Émile Roger. Ovšem podle dohody pod vlastním jménem.

Benzy se uplatnily v závodech i později, ať už ve Velkých cenách, náročných soutěžích či boji o světové rekordy. Slavný je nejen Blitzen Benz (bleskový), ale hlavně kapkovitý vůz pro Grand Prix Itálie 1923, který měl motor uložený před zadní nápravou! V letech 1906-1923 ale existovala i druhá rodinná firma C. Benz Söhne (synové), která také vyráběla automobily i motory!

Car Friedrich Benz zemřel ve svém domě v Ladenburgu 4. dubna 1929. Společnost, která vznikla sloučením jeho mannheimské továrny s Daimlerovou 28. června 1926, se k jeho jménu chová v posledních letech poměrně macešsky. Po ukončení nešťastné aliance s Chryslerem nezměnila jméno na původní, ale je z ní Daimler AG. Sportovní vozy nejsou nově společnou značku Mercedes-AMG, ty nejluxusnější zase Mercedes-Maybach. A tak hold důležitému muži v dějinách automobilismu vzdávají pouze Američané. Vždyť ti přece nejezdí v mercedesech jako Evropané, ale v benzech!