Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mercedes-Benz 500 E/E 500: Éčko s osmiválcem slaví 25 let

Aleš Dragoun
Diskuze (6)
Výkonná varianta Mercedesu W124 je dnes ceněným klasikem, i když ještě nedosáhla veteránského věku. Debutovala před čtvrtstoletím.

Mercedes-Benz 500 E se ukázal poprvé na říjnovém autosalonu v Paříži v roce 1990. Na první pohled se od svých levnějších a slabších sourozenců nijak výrazně nelišil, vypadal až nenápadně, nikoli velkolepě jako třeba šestilitrový 300 E od AMG, který si svou přezdívku Hammer (kladivo) bezezbytku zasloužil. Seděl blíže k asfaltu než sériové modely, měl rozšířené blatníky a vpředu na nárazníku spoiler s unikátními kulatými mlhovkami v obdélníkových rámečcích.

Do té doby nejsportovnější tovární zástupce série W124 připomínal vlka v rouše beránčím, svou sílu skutečně nedával nijak okázale najevo. Svaly měl ale pořádné, takřka pětilitrový (4973 cm3) vidlicový osmiválec dával 240 kW. Z dnešního pohledu se zdá být čtyřstupňová samočinná převodovka archaismem, tehdy však nešlo o nic výjimečného, ba právě naopak. Starala se o přenos až 480 N.m dozadu. Mechanika byla v základu převzata z roadsteru 500 SL R129, ale s mnoha úpravami. Motor byl o 16,5 mm nižší než ten v o rok a půl starší „žehličce“. Kratší ojnice ovšem zajišťovaly stejný poměr vrtání a zdvihu. 500 E už měl také elektronické vstřikování LH-Jetronic od Bosche s měřičem množství nasávaného vzduchu místo staršího mechanicko-elektronického systému KE-Jetronic. Výhružné dunění velkého osmiválce zní i po pětadvaceti letech jako rajská hudba...

Z klidu na stovku zrychloval výkoný sedan za 6,1 s i díky kratšímu stálému převodu 2,82, největší rychlost 250 km/h už tehdy hlídala elektronika, omezovač jej dále nepustil. Standardní protiprokluz byl nutností, nikoli technickým výstřelkem. Velkolepá limuzína vyšší střední třídy byla také praktická, pořád měla čtyři dveře a s veškerým komfortem uvezla taktéž čtyřčlennou posádku. A dokonce s dostatkem pohodlí, i přes tvrdší nastavení žehlil podvozek nerovnosti silnic s grácií hodnou značky. Trojcípá hvězda si ovšem za 500 E nechala řádně zaplatit - 134.250 marek byla částka více než dvojnásobná oproti modelu 300 E řady W124 s řadovým šestiválcem 2,96 l. Opravdu skalní příznivci „čtyřku“, jak se jí díky koncovému číslu v továrním kódu u nás přezdívá, považují za poslední opravdový mercedes.

Model 500 E vyvíjel Mercedes-Benz s Porsche, které také auta montovalo. Dnes se taková spolupráce zdá až neuvěřitelná. Skelet karoserie vznikal v Sindelfingenu, kde jej rovněž lakovali, další komponenty pak přibyly v hlavním závodě v Untertürkheimu, ale finální kompletace probíhala u slavného výrobce sportovních aut v Zuffenhausenu. Proč? Na vývoj se nedostávalo tehdejšímu Daimler-Benzu vlastních kapacit, trh sportovních vozů byl na začátku devadesátých let v krizi a Porsche mělo s malosériovou výrobou bohaté zkušenosti při dodržení vysokých kvalitativních standardů, takže pětistovka nemohla být v lepších rukou.

Od října 1992 se výkon motoru mírně snížil na 235 kW a točivý moment na 470 N.m, už tehdy byla hlavním důvodem spotřeba paliva a snížení množství vypouštěných exhalací do ovzduší. Klesla z normovaných 13,5 na rovných třináct litrů. Tehdy měl také premiéru model 420 E s osmiválcem 4,2 l/205 kW, který s pětilitrem sdílel klikovou skříň a jednalo se o nástupce obdobného 400 E z roku 1991. Navzájem si ovšem nekonkurovaly, protože spíše než sportovním sedanem v pravém slova smyslu byla „čtyřiastadvacítka“ rychlým polykačem kilometrů a skutečným pohodlným cestovním automobilem na dlouhé vzdálenosti. Na podzim 1993 přišel facelift celé řady s bílými kryty bočních blikačů a změna označení na třídu E (původně písmenko znamenalo „Einspritzer“, motor se vstřikováním paliva). Z 500 E se tak stal model E 500. Hlavní reflektory se zaoblily, koncová světla byla zatmavena, došlo k mírným úpravám zádě v oblasti místa pro registrační značku a blatníky byly rozšířeny. Poslední modely stály 145.590 DM a s aktivní kariérou se rozloučily edicí Limited.

500 E i jeho modernizovanou verzi E 500 dnes vyhledávají sběratelé. Moc šancí ale nemají, protože jich v původním zachovalém stavu přežilo velmi málo. Do dubna 1995 bylo postaveno 10.479 jednotek, ovšem pozor, do tohoto počtu se zahrnuje i ultimativní E 60 AMG s V8 5,96 l/280 kW. V červnu roku 1995 byla spuštěna produkce „masařky“ W210. Našlo se docela dost zákazníků, kteří litovali, že si E 500 nestihli koupit. Na IAA ve Frankfurtu 1995, tedy před dvaceti lety, se sice představil model E 55 AMG, ten se ale dosud youngtimerem nestal. Nad ladičskou firmou AMG převzala automobilka definitivně kontrolu v úvodu roku 1999, o šest let později se stala jediným a stoprocentním vlastníkem. Dnes nese divize název Mercedes-AMG.

Aleš Dragoun
Diskuze (6)
20. 9. 2015 05:53
Aleši...
...Taky priznam, ze rad ctu tyto clanky, nehodnotim obsah, ani preciznost, ale proste je hezke si zavzpominat v te zaplave novinek. Jen me mrzi ty fotogalerie, treba tady je Ecko dvacetkrat jinak, ale foto toho motoru 500V8 neikde ani jedno. Tak snad priste :-)
Avatar - beibej
19. 9. 2015 20:58
blatníky
z článku jsem nabyl dojem že 500E nebyla odlišena od standardních verzí a že až E500 měla rozšířené blatníky. Což se samo úplný nesmysl!
Jinak článek o těhle vozech je pěkný vidět i dnes. :yes:
Avatar - _Karel_
19. 9. 2015 16:51
Re: Éčko
Zajímavé :yes: Tak původní text to asi úplně není, ale ani čistý opis.
Re: Éčko
[odkaz]
19. 9. 2015 14:17
Re: Éčko
nejde než souhlasit, jsem rád, že se najde prostor i pro tyhle články pro nadšence :yes: