Mercedes-Benz si připomíná 100 let od slavného vítězství v Lyonu

4. 7. 2014 • 08:50

Značka Mercedes-Benz slaví letos 120 let působení v motoristickém sportu. Od proslulého vítězství ve francouzském Lyonu pak uplynulo rovné století.

Untertürkheim do své historie započítává i období samostatnosti automobilek Daimler a Benz, které se sloučily v roce 1926. Do té doby šlo o dva samostatné a navíc konkurenční subjekty. Zatímco Benz se těsně před první světovou válkou velkých automobilových závodů nezúčastňoval, v případě Daimleru tomu bylo jinak. Pro francouzskou Velkou cenu 1914 připravil pětici bílých továrních vozů se čtyřválcovými motory o objemu 4,48 l.

Grand Prix de 'l ACF (Velká cena Francouzského autoklubu, tak zněl oficiální název klání) se stala posledním významným automobilovým závodem v Evropě před vypuknutím Velké války. Pořádala se od roku 1906 na různých místech, Okruh v Lyonu se překvapivě dochoval do dnešních dnů až na povrch a infrastrukturu kolem v prakticky nezměněné podobě. V pořadí 7. ročník odstartoval právě zde 4. července 1914 a dominovaly mu Mercedesy, i když na rozdíl od francouzské konkurence, hlavně Peugeotů EX5 a Delage S ještě postrádaly brzdy na předních kolech. Celý podnik byl vlastně bitvou mezi Německem a Francií, tehdy ještě pouze sportovní... Konal se na veřejné silnici se startem a cílem v Brignais, malém městě ležícím jihozápadně od Lyonu. Na čáru se nakonec postupně postavilo 37 vozů třinácti značek ze šesti zemí. Kromě zmíněných byly k vidění i stroje Opel, Fiat, Vauxhall (tehdy ještě s německým Opelem neměl vůbec nic společného), Sunbeam, konstrukce Itala Felice Nazzara, ale i Pic-Pic, Nagant, Th. Schneider, Alda a Aquila Italiana. Posledně jmenovaní výrobci dávno neexistují a znají je jen skuteční odborníci, ale do historie samozřejmě právem patří. Okruh měřil 37,625 km a jel se dvacetkrát, což znamenalo 752,5 kilometru! Oproti dnešním třísetkilometrovým podnikům to tedy nebyl žádný med i přes podstatně nižší rychlosti...

Startovalo se po dvojicích v půlminutových intervalech podle čísel, která se losovala před závodem. Hromadný start byl tehdy považován za příliš nebezpečný! Žádné kvalifikační tréninky ještě neexistovaly a závody nekončily projetím prvního jezdce cílem, všichni účastníci museli obkroužit celou vzdálenost, aby mohli být klasifikováni. Velkou cenu sledovalo kolem trati neuvěřitelných 300 tisíc diváků! Ve dvoumístném otevřeném voze byl s jezdcem přítomen i mechanik, který kupříkladu sledoval přístroje a při zastávkách v depu pomáhal s opravami, případně měnit pneumatiky. Předpisy pro Velké ceny nově omezovaly objem motoru na 4,5 l a nejvyšší hmotnost na 1100 kg. Dříve běžný převod na zadní kola řetězem už byl zakázán.

Promyšlená taktika a genialita Christiana Lautenschlagera slavila úspěch, spolu s Louisem Wagnerem a Otto Salzerem získali famózní trojitý triumf, vůbec první v historii Grand Prix pro jakoukoli značku. Nebylo divu, Lautenschlager podrobně (a pěšky!) nastudoval každou zatáčku. Coby vítěz strávil na trati 7 h 8 min 18,4 s, dnes je tento čas zcela nepředstavitelný, ale délka závodu musela činit minimálně 750 km. Wagner byl o 1:35,8 min pomalejší, Salzer ztratil na Lautenschlagera necelých pět minut. Celkem bylo v cíli klasifikováno jedenáct vozů.

Nejrychlejší kolo časem 20 min 6 s (průměr 112,3 km/h) zajel Max Sailer na dalším automobilu značky Mercedes, který od začátku nasadil šílené tempo, aby udolal soupeře. Zběsilou jízdu nakonec v šestém kole nevydržel motor, Sailer jej doslova uštval, ale s tím se počítalo, jeho odstoupení bylo součástí plánu. To už na trati chyběl pátý člen týmu, Belgičan Théodore Pilette, kterému ve čtvrtém okruhu praskl kloubový hřídel. Pilette byl zakladatelem slavné závodnické dynastie, syn André i vnuk Teddy (ve skutečnosti také Theodore po dědečkovi, jen bez dlouhého e) to dotáhli až do formule 1. Mercedesy prokázaly kromě rychlosti také značnou spolehlivost, když z pěti nasazených strojů dorazily do cíle tři a všechny vpředu... Největší hrozbu pro německý tým představoval Georges Boillot s Peugeotem EX5, který už GP ACF vyhrál dvakrát. Nakonec jej v závěru závodu zradil motor. Ani Lautenschlager nebyl žádným nováčkem, slavil triumf už v ročníku 1908 v Dieppe, pochopitelně na Mercedesu. Zde právě pobil konkurenční Benzy s francouzskými jezdci.

Mercedes typu 18/100 pro Grand Prix 1914 se stal díky svému „triple“ jedním z nejslavnějších závodních strojů. Poháněl jej atmosférický čtyřválec s objemem 4483 cm³, který dával 78 kW/3100 min^-1. Podélně vpředu umístěný motor měl rozvod OHC a již před stoletím čtyřventilovou techniku! Agregát byl dlouhozdvihový (165 mm), vrtání válců měl mnohem menších 93 mm. O palivo se staral karburátor vlastní výroby. Převodovka byla čtyřstupňová, piloti řadili jednotlivé rychlostní stupně pákou vně vozu na pravé straně. Přenášela kloubovým hřídelem dozadu nejvíce 283 N.m ve 2000 otáčkách. Nalevo byl umístěn výfuk, takže i nastupování dvoučlenné posádky vyžadovalo značnou dávku ohebnosti a takřka akrobacie. Podvozek s rozvorem 2845 mm vyznával tehdejší konstrukční klasiku, obě tuhé nápravy byly odpruženy podélnými půleliptickými pery, používaly se třecí tlumiče. Rám byl pochopitelně lisovaný ocelový s křížovým členem, který napomáhal tuhosti. Bubnové brzdy s průměrem 343 mm se nacházely, jak už bylo řečeno, pouze vzadu. Řízení bylo ještě šnekové. Přední kola s rozchodem 1330 mm byla obuta do pneumatik rozměru 820 x 120, zadní od sebe dělilo 1350 mm a měly „gumy“ velikosti 895 x 135.

Maximální rychlost 4,1 m dlouhých, 1,7 m širokých a 1,4 m vysokých aut o hmotnosti 1080 kg se pohybovala na hranici 185 km/h. Na zmíněných úzkých kolech a prašných cestách to byl opravdový boj! Jejich karoserie byla vyrobena z velké části z hliníku. Později se výkon zvedl až na 86 kW při 3200 otáčkách. Závodní kariéra těchto vozů skončila až v roce 1922. Ani tehdy však nejezdily zdaleka v hloubi pole, s jedním totiž dokázal Ital Giulio Masetti dokonce vyhrát sicilskou Targu Florio! A okruh Madonie také nebyl žádnou procházkou růžovým sadem!

Je až znepokojující, že kolébka motoristického sportu Francie v současnosti svou Grand Prix nemá, poslední ročník se jel před šesti lety. Letos proběhla vzpomínková akce k výročí přímo v Lyonu (1.-3. května). O uplynulém víkendu 26,-29. června byl jeden ze závodních mercedesů vystaven v Goodwoodu na Festivalu rychlosti, mohli jej ale vidět i návštěvníci výstavy Techno Classica v Essenu už koncem března 2014.