Nejdivnější okruhy F1 v historii: Dálnice, ulice i parkoviště!

Každý z jezdců formule 1 má své oblíbené okruhy. když nepočítáme Monako, které je oblíbené snad "povinně", jinak jezdec vypadá, že z něj má strach, názory na jednotlivé tratě se mnohdy různí. Jsou ovšem i případy, kdy se na špatném hodnocení asi shodnou všichni. Formule 1 se totiž v minulosti prezentovala i na skutečně kuriózních tratích a toto je jejich "elitní skupina".

Na špičku rozhodně patří okruh Avus. Jela se tam F1 pouze v roce 1959, sám okruh ale fungoval až do roku 1998. Jde o součást berlínské dálnice A115, což určuje její tvar - jedná se o dvě dlouhé rovinky, spojené dvěma vlásenkami. Tohle jezdit musela být opravu esence radosti...

Silnou kritiku ale sklízí i "Monako východu" - městský okruh v ázerbájdžánském Baku. A to nejen kvůli extrémně úzkým a klikatým uličkám ve střední části okruhu, ale také z důvodu nepříliš atraktivního střídání rychlých dlouhých rovinek s pomalými pravoúhlými zatáčkami ve zbytku okruhu.

Velká cena formule 1 na parkovišti hotelu? To se může stát snad jen v Las Vegas. Právě tam se v letech 1981 a 1982 jela grand prix v areálu slavného hotelu Caesars Palace. Ošklivé místo a trať bez charakteru rozhodně v následujících sezonách nikomu nechyběla.

V elitní osmičce nesmí chybět městský okruh Montjuic v Barceloně, jenž hostil efjedničku po čtyři roky na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Ten sice na pohled vypadá dobře, v seznamu je však z důvodu své extrémní nebezpečnosti. Cílová rovinka u stadionu totiž byla velice rychlá a únikové zóny žádné.

Ano, musí se tu objevit i slavné Monako. O jeho vyškrtnutí z kalendáře se už mluvilo mockrát, trať nevyhovuje ani z hlediska bezpečnosti, ani z pohledu zázemí, ale jeho tradice a prestiž je taková, že má své místo v kalendáři jisté nejspíš navěky. O náročnosti a komplikovanosti závodění v Monaku se kdysi vyjádřil Nelson Piquet jako o jízdě na bicyklu po obývacím pokoji.

Velká cena formule 1 se jednou jedinkrát jela i v Maroku a to v roce 1958 na silničním okruhu Ain-Diab Circuit. Ten se vyznačoval dlouhými rovinkami a několika rychlými zatáčkami, byl tedy poněkud nezajímavý, poněkud kuriózní pak bylo i to, že část trati vedla po silnici v bezprostřední blízkosti moře, což nebylo v případě havárie úplně bezpečné.

Dobře se do historie nezapsal ani Fair Park v Dallasu, kde se monoposty F1 objevily v roce 1984. Důvodem byla zejména dlouhá řada problémů, které vyvrcholily praskáním asfaltu trati vlivem horka. Ale ani z pohledu jezdců to nebylo žádné terno, tvořily jej ostré, pomalé zatáčky a rovinky s hrbolatým povrchem. Trať také "proslavil" kolaps Nigela Mansella, jenž se pokoušel dotlačit v horku svůj lotus za cílovou čáru.

Nudný Avus dost připomíná možná jen o chloupek méně nezáživný Zeltweg. Stejně jako řada dalších tratí v rané éře F1 vznikl s využitím existujících povrchů, v tomto případě se však jednalo o letiště. Velká cena se zde jela pouze v roce 1964, tvořily ji dvě rovinky, dvě vlásenky a dvě rychlejší zatáčky. Největší nevýhodou rakouské závodní trati však byla špatná kvalita povrchu.