Peugeot 106 (1991-2003) - lvíček

1. 8. 2005 • 00:00

Dvanáctiletý výrobní cyklus, to není zrovna málo na malý městský automobil. Peugeot stošestku udržel ve výrobě právě tak dlouho a za tu dobu vypustil téměř 2,8 milionu těchto vozů do provozu. Co od nich čekat?

Peugeot, jako honosnější část koncernu PSA, se léta vydával spíše k prestižnější části jednotlivých velikostních segmentů, zatímco Citroën se vyhraňoval buď praktičností nebo extravagancí. To platilo zejména na domácím francouzském trhu, kde skupina PSA realizuje rozhodující část obchodů s auty. Na počátku devadesátých let Peugeot vyráběl úspěšnou řadu 205, které dělaly jméno úspěchy ve světových rallye, ale i na Dakaru. Velkým překvapením se v roce 1991 stal nový Peugeot 106, který byl menší než dvěstěšestka, ale cenově nebyl postaven o mnoho níže. Zpočátku se vyráběla pouze třídveřová varianta, která také doznala mnohem větší popularitu (67% produkce) než později uvedená pětidveřová karosérie. Celkem bylo do roku 2003 vyrobeno 2.798.300 Peugeotů 106.

Karosérie o rozměrech 3678 x 1588 x 1376 mm na rozvoru 2385 mm poskytovala podle výrobce místo pěti cestujícím, dozadu se však při dobré vůli vměstnali jen dva dospělí. S omezeními je na zadních sedadlech i pak třeba počítat, protože zastavěný půdorys je nevelký. Dospělým schází místo pro kolena, problémy mohou nastat i v oblasti hlavy, vzadu je navíc jen 215 l pro zavazadla. Peugeot 106 je tedy spíše městským automobilem, který však splní nároky třeba mladé dvoučlenné rodiny, která tento automobil nebude muset vyměnit ani po příchodu potomků.

Potěší relativně dostupná pořizovací cena ojetého Peugeota, přiměřená spotřeba a vzhledem k francouzskému původu vozu i dobrá výdrž ojetých stošestek. Ze široké motorové škály složené výhradně ze čtyřválců (tedy žádné tříválce) lze doporučit osvědčený motor 1.1 l, který z objemu 1124 cm3 dává 40 resp. častěji 44 kW. S tímto motorem by se spotřeba mohla snadno dostat k šesti litrům, ale dynamika jízdy přitom netrpí. Z 0 na 100 km/h Peugeot zrychlí za necelých 14 sekund. Spotřebu i zrychlení v dobrém slova smyslu ovlivňuje nízká pohotovostní hmotnost (890 kg). V nabídce je také řada dalších motorů. Základní agregát 954 cm3 s 33 nebo 37 kW dobře vyhoví v městském a příměstském provozu, delší cestování je vzhledem k nižší výkonové rezervě méně komfortní, protože jak na dálnici tak při předjíždění je slabý motor znát. Rychlé stošestky se prodávaly pod různými označeními, za všechny jmenujme například verzi 1.6 XS nebo XSI (65 kW nebo 67 kW) nebo 1.6 16V S16 (87 kW), která již uměla stovku za 8,7 s. Zapomenout bychom neměli ani na populární motor 1360 cm3 s 55 kW, který úspěšně pracoval v mnoha dalších větších vozech koncernu PSA.

Vznětové motory devadesátých let samozřejmě nebyly tak vyspělé jako ty dnešní, přesto se čtyřválce 1.4 D (37 kW) a 1.5 D (40 nebo 43 kW) neztratí. Spotřeba by se v tomto případě mohla pohybovat kolem pěti litrů, počítat je však třeba s výraznějším zvukovým projevem, i když zážehové verze jsou nadprůměrně dobře odhlučněny.

Původní Peugeot 106 uvedený v roce 1991 se v roce 1996 přece jen dočkal zásadního restylingu, který se zdaleka netýkal jen vzhledu. Nejmarkantnější jsou změny na přídi, která má výraznější světlomety i velké firemní logo, vzadu jsou celočervené koncové svítilny. Současně byly provedeny konstrukční změny na karosérii, která spolu s dodatečnou výbavou posunula model po bezpečnostní stránce do druhé poloviny devadesátých let. Dvouhvězdičkový výsledek z testu Euro NCAP je z dnešního pohledu slabý, ale s ohledem na konstrukční stáří asi nelze čekat více.

Vedle inovovaného Peugeotu se objevil na trhu také příbuzný Citroën Saxo, který se liší vnějšími tvary a jiným interiérem, sdílí však všechny hlavní konstrukční skupiny stošestky.

Peugeot 107 byl automobil typicky francouzské konstrukce. Odpružení zadní nápravy měly na starost zkrutné tyče, jeho naladění bylo překvapivě komfortní, kola se do karosérie pohybovala po dlouhých drahách. Jízdní vlastnosti jsou přes měkké odpružení poměrně dobré. Příjemně snadno ovladatelné a mrštné jsou verze s posilovačem, bez něj je manévrování náročnější, ale stošestka je na druhou stranu celkem lehká. Pozor je třeba dát zejména na vznětové verze, jejichž agregát je přeci jen hmotnější a přesto nebyl posilovač řízení standardem.

Běžná produkce měla interiér jednoduše zařízený, sem tam je vidět nedbalé zpracování při montáži nebo jen průměrná kvalita plastů. Vzniklo mnoho akčních modelů, které měly mnohdy nápaditě navrženy potahy sedadel, čalounění, podbarvené číselníky přístrojové desky nebo jiné odlišení od zbytku masové produkce. Setkat se tak můžete třeba s džínově modrým interiérem modelu 106 Kid.

Typicky francouzské jsou také nejčastější závady: totiž problémy s elektrikou a elektronikou. Zlobívají alternátory, které jsou nevhodně umístěny nízko vpředu, kde je tento palubní zdroj elektrické energie přímo ostřikován vodou a vystaven další povětrnostním vlivům, takže se často stává, že vypoví službu, s následným vybitím akumulátoru. S tím bývá problém také v městském provozu, kde se mnohdy nestačí po krátké jízdě dobít a cestování tak končí hned na počátku u nenastartovatelného vozu. Klasickým problémem jsou nejen u stošestek stávkující centrálně odemykané zámky, ale také elektricky ovládaná okna, imobilizéry nebo drobnosti jako zhasínající světlomety, či nefunkční klakson. Imobilizér má u starších ročníků továrně dodávanou klávesnici, do které je třeba před každým nastartováním čtyřmístný kód, což zrovna nemusí každý řidič/řidička akceptovat.

U starších ročníků je třeba počítat s výměnou dveřních těsnění, která jsou mnohdy místem, kudy se do vozu dostává dešťová voda. Koroze se týká především posledního dílu výfuku. Motor i převodovka často neudrží provozní kapaliny a pak můžete mít značné problémy na technické kontrole. Závažnějšími závadami motorů jsou snad jen vyšší spotřeba oleje (modrý kouř z výfuku- vznětové motory) nebo přehřátí vinou vadného termostatu nebo spínače ventilátoru.

Brzdy bývají podle německého TÜV mnohdy nadprůměrně opotřebené, zřejmě se na nich také podepisuje převážně městský provoz. Je-li slyšet přední náprava je na čase výměna čepů nebo dokonce hnacích hřídelí. Kontrolu zaslouží také uložení zadní nápravy a únava zadních zkrutných tyčí. Závady jsou hlášeny také na palivových čerpadlech a odvětrání palivové nádrže.

Množství vadných dílů lze naštěstí levně získat buď na vrakovištích nebo z druhovýroby, takže vyjmenovaný seznam potenciálních závad nemusí být v praxi velkým strašákem pro vaši peněženku.

Malý Peugeot 106 dostal nedávno nástupce 107, který se vyrábí v Kolíně. Ani stošestka se ještě pár let s našimi silnicemi nerozloučí. Je totiž dobrou volbou třeba pro manželky, které potřebují obsloužit rodinu městskými pojížďkami. Toto lvíče však může uspokojit i mladý pár, který potřebuje jednoduchý a dostupný automobil s nízkou spotřebou. Ceny jsou totiž o pár tisíc nižší než u vozů německé provenience.