Porsche 924 Carrera GTR: Vzácná verze je k mání v Monaku
Řada 924 přinesla motor uložený vpředu a pohon zadních kol. Do té doby Porsche nic podobného zákazníkům nenabídlo. Převodovka byla navíc umístěna u zadní nápravy (transaxle). Tento model byl také prvním v celé historii, který mohl mít samočinné ústrojí. Řadový dvoulitrový (1984 cm3] čtyřválec typu EA831 daroval Volkswagen. Stejný používal ve velké hranaté dodávce LT! Jenže 924 nakonec dostala i turbo verzi, závodila a jezdila rallye, přišla navíc poměrně úspěšná účast v Le Mans (1980) s Carrerou GTP... Tam trojice továrních aut skončila na 6., 12. a 13. místě celkově.
Verze GT a GTS představovaly homologační speciály pro skupinu 4, jejich předobrazem byl prototyp z Frankfurtu 1979 se širokou karoserií. Dalším vývojem byla Carrera GTR. Ne, není výtvorem pološíleného tunera, jak by se podle vytažených blatníků, žeber v nárazníku i kapotě a jednoho mohutného chladicího otvoru mohlo zdát. Jenže autorem vozu s průhlednými kryty hlavních světel (místo výklopných, mělo je už GTS), mohutným spoilerem na zádi a ochrannou klecí uvnitř byla samotná automobilka.
Přeplňovaný dvoulitr s výkonem 280 kW (380 k) a točivým momentem 405 N.m měl mazání se suchou klikovou skříní, turbo se dočkalo většího mezichladiče přemístěného do přídě, opět z GTS. 930 kg vážící auto s plně nastavitelným podvozkem upalovalo až 290 km/h a z klidu na stovku zrychlovalo během 4,7 s. Potřebovalo i bezpečně zastavit, k tomu sloužila čtveřice kotoučových brzd, vpředu o průměru 310 mm se čtyřmi pístky. Pocházely z 935...
GTR se narodilo pouze v 17 exemplářích, devět z nich závodilo v Evropě, USA a Zemi vycházejícího slunce. To je oproti 406 „gétéčkům“ včetně šestice prototypů a 59 GTS opravdu zanedbatelné množství. Mimochodem, z oné takřka šedesátky „gétéesek“ byla patnáctka ještě v odlehčeném provedení Club Sport s vyšším výkonem a také bezpečnostním rámem. GTR stálo v době výroby 75 tisíc dolarů, bylo tedy řádně drahé! V sezóně 1982 vyhrálo jedno z nich třídu IMSA GTO v Le Mans. Startovalo v barvách pneumatikářské firmy B.F. Goodrich, na americko-francouzskou trojici Jim Busby/Doc Bundy/Marcel Mignot, která se v něm tehdy střídala, si ale dnes vzpomene už jen málokdo. Celkově jim jejich výkon stačil na 16. místo.
Aukční síň Coys nabídne červený exemplář stejného typu s číslem podvozku WPOZZZ93ZBS72010 vyrobený v roce 1981 o tomto víkendu na aukci Legende et Passion v Monaku. Vyvolávací cenu, respektive její rozmezí, však úzkostlivě tají. Je jedním ze dvou aut, které se dostaly oficiální cestou do Japonska. Prodalo se až v roce 1983, během prvních sedmi let aktivní kariéry však najelo po místních okruzích pouhých 109 km, hlavně v Suzuce a Fuji. Majitel, obchodník a amatérský závodník, s ním nejezdil po běžných silnicích.
Od roku 1990 tedy unikát odpočíval v prvním patře dvoupodlažní soukromé garáže, ale každý rok jej vlastník vytáhl, naložil na přívěs a odvezl do servisu. Takže i motor se alespoň na chvíli rozběhl a stroj funguje stále. Nechybí patřičná dokumentace včetně pečlivě vedené knihy jízd a záznamů o údržbě. Bez znalosti japonštiny si sice člověk moc nepočte, ale to přece nevadí!
