Rallye Dakar 2019: Pohled do historie

Legendární maraton Rallye Dakar se chystá na svůj jedenačtyřicátý ročník. Před jeho slavnostním startem 6. ledna jsme pro vás připravili seriál článků, který začínáme pohledem do historie soutěže. Podíváme se samozřejmě také na úspěchy československých a českých závodníků.

Skalní fanoušci Dakaru možná jistě vědí, o čem bude řeč, ale malá retrospektiva podle našeho názoru neuškodí. I když jste něco o soutěži na stránkách www.auto.cz již četli, nabízíme vám nyní globálnější pohled.

Zabloudil a dostal nápad

Rallye Dakar založil Francouz Thierry Sabine, který se narodil v roce 1949. V pátek 11. ledna 1977 se v rámci Rallye Abidjan-Nice ztratil v libyjské poušti Tenere. Musel opustit svůj stroj. Tři dny bloudil bez jídla a vody, než ho našlo malé letadlo vyslané pořadatelem. „Při bloudění mě napadlo, že se do toho moře písku vrátím a pokořím ho,“ vzpomínal tehdy sedmadvacetiletý muž. Zamiloval se do Afriky. Vzal si do hlavy, že na černý kontinent přivede skupinu dobrodruhů a nadšenců, kteří budou s auty a motocykly závodit. „Pro všechny, kteří jdou za snem a nechtějí zůstat pozadu“ - takové bylo jeho heslo. Pro svou myšlenku založil společnost T.S.O. – Thierry Sabine Organisation.

Jeho sen se naplnil 26. prosince 1978, když z pařížského náměstí Trocadéro odstartoval první ročník Rallye Paříž – Dakar. Start pozorovala jen hrstka lidí. Nikdo v tu chvíli netušil, že se právě rodí nejtěžší motoristický maratón moderní doby, který vejde do dějin automobilového sportu.

Na startu tehdy stálo 182 vozidel, z toho 90 motocyklů, 80 automobilů a 12 kamionů. Celková délka dálkové rallye představovala 10 000 kilometrů včetně 3 168 kilometrů rychlostních zkoušek. Odpočinkový den byl 8. ledna v malijském Gao. Do cíle u Růžového jezera nedaleko senegalské metropole Dakar dorazilo 14. ledna 1979 pouze 72 vozidel a jen dva kamiony. Poprvé a dosud naposledy v historii zvítězil v absolutním pořadí bez rozdílu kategorie francouzský motocyklista Cyril Neveu (Yamaha).

Původně vedl závod z Paříže do Dakaru v Senegalu s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Politická situace a další faktory však postupně způsobily, že se trasa včetně startu a cíle časem měnila. Do roku 1994 se začínalo v Paříži. Kvůli stížnostem starosty města byl cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu na okraji metropole. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech rallye do různých míst.

Vzpomínky Čechů na Sabina

Karel Loprais: „Pamatuji si ho z doby naší první účasti v šestaosmdesátém roce. Shodou okolností to byl jeho osudný rok. Moc jsem s ním tehdy do přímého kontaktu nepřišel, protože jsme byli s tatrovkami nováčky. Snažili jsme se dávat pozor, abychom něco nepromeškali nebo někde nezabloudili. Sabina však nešlo přehlédnout. Už proto, že byl za jakéhokoliv počasí oblečený v bílé bundě či kombinéze. A také se pohyboval úplně všude. Ne že by nevěřil spolupracovníkům, ale Dakarem žil. Každému z účastníků dával najevo, jak je rád, že přijel. Byl to vážně sekáč a teprve s odstupem času si člověk uvědomí, jak skvělou věc vymyslel.“

Jiří Moskal: „Thierry byl mimořádný člověk. Dokázal všechno uspořádat, zařídit a sehnat na to peníze. Současně však byl ohromně vstřícný vůči všem účastníkům soutěže i obyvatelům Afriky. Věděl, že řada z nás jela Rallye Dakar kvůli dobrodružství, ale bylo mu jasné, že soutěž musí dané africké zemi také něco přinést. Mám na mysli především technické vybavení, které dokázalo tamním obyvatelům usnadnit život. Ať už to byla různá čerpadla a elektrocentrály, ale na paměti měl také spousty léků. Vzpomínám si, jak jsme startovali do jedné etapy s těžkými dunami a Sabine nám popřál hodně štěstí. O řadu hodin později nás vítal v cíli. Dakar za jeho éry byl o sto osmdesát stupňů jiný než dnes.“

Dějiny Dakaru: Sabine, jméno mé. Muž, který založil Dakar... (4. díl)

Josef Kalina: „V noci v bivaku rozeznávám u jednoho ohně postavu Thierryho Sabina. Zamyšleně hledí do plamenů. Když si mě všimne, vlídně se usměje a zve mě k sobě. Ochotně mě spojuje rádiem s lékaři a já se dozvídám, že kluci z liazky jsou po havárii v nemocnici, ale v pořádku. Vracím vysílačku, a ještě si vyslechnu, jak mi Sabine děkuje, že jsme s tatrovkou vytáhli zapadlý mercedes s palivem pro helikoptéry. Ve spěchu se s ním loučím a pospíchám za zbytkem českého mančaftu. Kdybych tehdy věděl, že Thierrymu zbývají čtyři dny života, tolik bych nespěchal. Už jsme se bohužel nikdy nesešli.“ (Citace pochází z knihy Dlouhá křivolaká cesta“)

V roce 2007 se konal zatím poslední ročník na africkém kontinentu, jelikož v roce 2008 byl závod kvůli hrozbě teroristických útoků zrušen. Následně byla soutěž od roku 2009 přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile. V roce 2012 bylo k Argentině a Chile přidáno ještě Peru, které se po jednom ročníku účasti vzdalo. Naposledy se připojila také Bolívie. V roce 2018 se vrátilo na trasu Dakaru znovu Peru a v nadcházejícím ročníku se pojede výhradně po jeho území. Start a cíl je v hlavním městě Limě.

Jedenáctkrát české zlato

Prvním startujícím Čechem byl v roce 1983 motocyklista Miroslav Kubíček. Tehdejší emigrant do Švýcarska. Pro komunistický režim tehdejšího ČSSR však nebyl žádoucí, a tak se o něm nepsalo. Ve čtyřiaosmdesátém měl potíže s motorem, skončil pětatřicátý, ale vyhrál závěrečnou etapu. Naposledy se zúčastnil Dakaru 1985, ale po pádu si zlomil ruku, klíční kost a musel odstoupit. Dakaru 1992, tentokrát namířenému do Kapského města, se zúčastnil s osobním automobilem. Ale měl technické potíže a ztratil se mu spolujezdec. Žije u Ženevy a na motocyklu se sveze rekreačně.

Tehdy oficiální a stabilní účast Čechů na Dakaru začala v roce 1985. Postaraly se o to dvě posádky na kamionech Liaz, přičemž trojice Jiří Moskal, Jaroslav Joklík a Radek Fencl dojela v hodnocení kamionů na 13. místě. O rok později (1986) nastoupily na Dakar také tatrovky a začala se psát jedna z nejslavnějších kapitol kopřivnické automobilky. Proslavil ji především její bývalý zkušební jezdec a zásluhou Dakaru úspěšný závodník Karel Loprais.

Jedenáctkrát se totiž Češi v historii Rallye Dakar radovali z vítězství. Šestkrát to dokázal v kategorii kamionů s tatrovkou Karel Loprais a pětkrát za řídítky čtyřkolky Josef Macháček. Řidiči kamionů se postarali o další umístění na stupních vítězů – šestkrát dojeli na druhém a sedmkrát na třetím místě.

Historické úspěchy začaly v roce 1988 prvním vítězstvím Karla Lopraise, který si za své úspěchy vysloužil přezdívku Monseiur Dakar. Ve stejném ročníku dojela na druhém místě liazka vedená Jiřím Moskalem. Tehdy se objevil na startu také, podle tehdejšího režimu oficiálně první, tehdy československý motorkář Pavel Ort (Jawa Rotax 560), ale po havárii tehdy soutěž nedokončil.

Havárie a boj o život

Na Rallye Dakar šlo také o život. V roce 1998 přepadli dvě české posádky na tatrovkách bandité, sebrali jim jeden vůz a druhý vykradli a poničili. Karel Loprais v tehdejším ročníku hodnocení kamionů vyhrál a Stanislav Zloch (KTM) se postaral desátým místem o nejlepší výsledek českého motocyklového jezdce v dějinách Dakaru. Jeho výkon nebyl dosud překonán. V roce 2017 k němu byl nejblíže Ondřej Klymčiw (Husqvarna), kterému na jedenácté příčce chybělo mezi elitní desítku pouhých 37 sekund.

Legendární soutěž je však také o haváriích. Začalo to rokem 1988 a pověstným skokem Bohumila Vonšovského s liazkou přes dunu. V průběhu dalších let následovala řada dalších nehod, ale jedna z nich ukončila kariéru Karla Lopraise. V roce 2004 upadlo slavnému českému závodníkovi po skoku z duny levé přední kolo a udělal s tatrovkou pět kotrmelců v rychlosti kolem 100 km/h. Posádka vyvázla, Loprais se pak zúčastnil ještě dalších tří ročníků. Ovšem 2006 odstoupil vinou nesnesitelných bolestí zad a kvůli tomu se už nikdy nevrátil na soutěž jako závodník. Později působil při několika ročnících v Jižní Americe jako řidič novinářského vozu v týmu svého synovce Aleše.

Zakladatel Rallye Dakar Thierry Sabine: Pan Dakar

Vstupní ročník na Dakaru v Argentině představuje nepříjemnou vzpomínku pro Tomáše Tomečka, který pádem do rokle značně pošramotil svoji tatrovku. Český závodník se již Dakaru nezúčastňuje a pravidelně startuje v závodě Africa Eco Race, který do značné části kopíruje země a trasy původního Dakaru, jak vyplývá z názvu.

Hodně divoce vyhlížející havárii zažil také již zmíněný Aleš Loprais. V ročníku 2012 se rval o první místo s Nizozemcem Gerardem de Rooyem. V době, kdy z druhého místa ztrácel sedmnáct minut na vedoucího jezdce, došlo k fatální havárii. V úseku mezi dvěma speciálními testy usnula celá posádka včetně druhého jezdce Petra Almášiho. Kamion sjel v rychlosti kolem 100 km/h ze silnice, při nárazu uletěla obě přední kola a vůz se přes přední osu dvakrát převrátil. Loprais a navigátor Michal Ernst naštěstí vyvázli bez vážnější újmy, Almáši byl v nemocnici krátce na pozorování.

Riziko dakarských nehod si zažili na vlastní kůži také automobilový závodník Miroslav Zapletal, jenž si v roce 2010 poranil záda. V současné době mohou někteří čeští automobiloví jezdci děkovat právě jemu za vozy Ford, které jim pro terénní závody postavil. Vážný pád a zranění pánve vyřadilo z boje 2016 ze hry také motocyklistu Ondřeje Klymčiwa. Ten se však na Dakar 2017 vrátil pro jedenáctou příčku. Český motorkář však v ročníku 2018 znovu těžce havaroval. Letošní Dakar vynechává a zvažuje, zda se na soutěž jako závodník vůbec vrátí.

Zápisy do historie

Do dějin Rallye Dakar se zapsal pro české barvy ročník 2009, který se jako první odehrával v Jižní Americe. Tehdy dojeli Miroslav Zapletal a Tomáš Ouředníček (Mitsubishi L200) na sedmém místě v hodnocení automobilů. V dosud posledním odjetém Dakaru (2018) skončil Martin Prokop s navigátorem Janem Tománkem také na sedmém místě jako nejlepší soukromá posádka za šesti továrními speciály.

Dakarské putování si vyzkoušel také dvojnásobný mistr světa a pětinásobný rychlostní rekordman v závodním tahači David Vršecký v roce 2011 jako člen týmu Marka Spáčila. Havárie (bez jeho zavinění) ve druhé etapě však byla příčinou jeho zdravotních trablů s krční páteří. Vršecký se však nadále podílí na Dakaru, ovšem jako klíčový technik při stavbě a vývoji kamionů Tatra Buggyra. Český trucker nebyl ovšem sám, kdo poznal ve stejné sezoně tvrdost Dakaru. O den později než jeho posádka, havaroval po několika skocích ve velké rychlosti Martin Kolomý. Jeho i navigátora Jaroslava Lamače musela převézt helikoptéra na neurologické oddělení místní nemocnice. Lamač si odnesl z nehody pohybové problémy.

Výraznou osobností mezi českými závodníky je David Pabiška, který debutoval na Dakaru v sezoně 2007 a má za sebou jedenáct ročníků. Deset absolvoval v sedle motocyklu a jednou jako člen posádky kamionu (2012). A všechny dokončil! Nejlepší byl v roce 2014, kdy dojel osmnáctý. V nadcházejícím ročníku však bohužel chybí.

Premiérový start Dakaru na jiném kontinentu (2009) proměnil legendární jezdec čtyřkolky Josef Macháček v páté a dosud poslední prvenství. A nejen svoje. Od té doby čeští účastníci soutěže čekají na umístění mezi nejlepšími třemi v jakékoliv kategorii slavného Dakaru.

V předchozím jubilejním ročníku se postavily na start Rallye Dakar poprvé české ženy. V kategorii motocyklů Gabriela Novotná a s čtyřkolkou Olga Roučková. Prvně jmenovaná bohužel po nehodě nedojela, ale v lednu 2019 chybět nebude. Druhá jmenovaná dokončila předchozí soutěž na 26. místě a pro nový ročník bude řídit bugynu v kategorii SxS. Zajímavostí Rallye Dakar 2019 je skutečnost, že Češi mají s šestadvaceti startujícími třetí nepočetnější účast. Ze 47 zemí pouze tři obsazují všech pět kategorií soutěže – Francie, Argentina a Česká republika!