Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Zakladatel Rallye Dakar Thierry Sabine: Pan Dakar

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 16. 1. 2016 • 00:55
7
Zobrazit náhledy (7)
Francouzský dobrodruh (uprostřed) měl africký kontinent rád a snažil se tamním obyvatelům materiálně pomáhat, jak to jenom bylo možné Sabine nebyl jen formálním šéfem. Vždy v bílém oblečení musel být u všeho, protože ho to bavilo a uměl všechno zařídit. Každý ze závodníků ho respektoval.
Před třiceti lety zahynul Thierry Sabine. Zemřel na trati Rallye Dakar, kterou vymyslel, založil a do poslední chvíle života také organizoval.

Ve dnech, kdy sledujeme průběh sedmatřicátého ročníku slavné soutěže, stojí za to uvědomit si, jaký to byl výjimečný muž. Jeho jméno by nemělo zůstat nikdy zapomenuto.

Do Afriky se vrátím

Thierry Sabine se narodil v polovině června 1949 do ekonomicky solidně situované rodiny. Otec byl dentista, matka vedla antikvariát. Mladíkovi však učarovaly automobily a v roce 1970 začal jezdit rallye. S Porsche 911 S vyhrál několik soutěží, v letech 1975 a 1976 startoval v závodě 24 hodin Le Mans. Nakonec však zvítězila dvě kola, přesněji terénní motocykly.

V lednu 1977 se zúčastnil Rallye Abidjan-Nice a ztratil se v libyjské poušti Tenere. Musel opustit svůj stroj. Tři dny bloudil bez jídla a vody, než ho našlo malé letadlo vyslané pořadatelem. Byl 14. leden.

„Tehdy jsem pochopil, jak je můj život nicotný. Při bloudění mě napadlo, že se do toho moře písku vrátím a pokořím ho,“ vzpomínal sedmadvacetiletý muž po dramatickém zážitku. Černý kontinent si však nezošklivil. Právě naopak. Do Afriky se zamiloval. Vzal si do hlavy, že přivede skupinu dobrodruhů a nadšenců, kteří budou s auty a motocykly závodit. „Pro všechny, kteří jdou za vlastním snem a nechtějí zůstat pozadu“ – takové bylo jeho heslo. Pro svou myšlenku založil společnost T.S.O. – Thierry Sabine Organisation.

První ročník Dakaru dával dohromady s euroasijskou manželkou Diane Thierry-Miegovou a třemi přáteli. Ve středu 26. prosince 1978 se jeho sen na pařížském náměstí Trocadero naplnil. Na startu stálo 182 vozidel, z toho 90 motocyklů, 80 automobilů a 12 kamionů. Vyrazily na trasu dlouhou 10.000 kilometrů. S minimem navigačních pomůcek, což je ve srovnání s dnešními satelitními navigacemi věc naprosto nevídaná. Do cíle u Růžového jezera v senegalské metropoli Dakar dorazilo pouze 72 vozidel a jen dva kamiony. Byl opět 14. leden.

Osudné datum se opakuje

A pak přišel šestý ročník a do třetice tady bylo v Sabinově životě datum 14. ledna. O dva dny dříve v rozhovoru pro stanici Radio Niger prohlásil, že by

chtěl v životě dokázat dvě věci: ukázat své dceři Afriku a zemřít ve zdejší poušti. Slova se ukázala být tragickou předpovědí.

„Sabine vždycky dbal na dobré vztahy s místním obyvatelstvem a na to, aby soutěž Paříž-Dakar byla svého druhu humanitární akcí. V konvoji doprovodných vozů a letadel nikdy nechyběly léky ani potraviny určené k distribuci v nejzoufalejších místech. Jeden pořadatelský kamion dokonce vezl jako dary hloubková čerpadla. A tak zatímco jsme se motali lesem na hranicích s Burkina Fasso, Thierry předával něco z těch věcí slavnostně starostovi v městě Gao. Potom ještě dekoroval místní malé fotbalisty, rozdával trička a novináři v jeho partě pilně fotili. Bylo v tom hodně sebeprezentace, ale myslel to naprosto upřímně. Afriku totiž miloval.“

Těmito slovy popsal Josef Kalina, účastník třiceti ročníků Dakaru, v knize „Dlouhá křivolaká cesta“ poslední hodiny Sabinova života.

Charismatický Francouz se chtěl vrátit do městečka Ghurma Rharous ve státě Mali, kde byl cíl etapy. Věděl, že účastníci soutěže jsou roztroušeni v okruhu téměř jednoho tisíce kilometrů. Potřeboval organizovat záchranné akce tak, aby dal kolonu účastníků zase dohromady.

Proč vzlétl vrtulník?

Dodnes nikdo nevysvětlil, z jakého důvodu se v padající tmě a písečné bouři zvedla po sedmé večer helikoptéra s ním na palubě. Vždyť právě on odmítal noční lety. A to Thierrymu jeho krajan a závodník Pierre Lartigua slíbil, že se pro něj vrátí, až dojede do cíle. Bylo to pouhých osm kilometrů.

„Helikoptéra asi hledala cíl, a tak se řídila světly vozu Suzuki Philippa Joineaua. Pilot sledoval světlo pod sebou a zřejmě si nevšiml, že se terén zdvíhá. Vletěl do duny, jediné v okolí sto padesáti kilometrů. Byla to hloupá náhoda,“ popsal tragédii francouzský motocyklista Cyril Neveu, vítěz prvního ročníku soutěže.

Vrtulník se po nárazu roztrhl a trosky se rozletěly v okruhu několika stovek metrů. Při nehodě zahynula celá posádka: ředitel soutěže Thierry Sabine (36), zpěvák Daniel Balavoine (33), novinářka Nathalie Odentová (25), rozhlasový technik Jean-Paul le Fur (35) a pilot François Xavier-Bagnoud (25).

Belgičan Jacky Ickx, bývalý pilot formule 1 a vítěz Dakaru z roku 1983, tehdy po tragédii prohlásil: „Úžasný chlap. Takoví lidé jsou výjimeční jako

generálové. Byl jako Rommel nebo Montgomery. Nevím proč, ale osobnosti jako on se objeví jednou za mnoho a mnoho let.“

Popel šestatřicetiletého Sabina byl rozprášen v poušti. V místě, kde kdysi stál široko daleko jediný strom, byl vztyčen pomník. O rok později se zde konvoj účastníků soutěže zastavil a všichni vzdali v tichosti hold zakladateli Dakaru.

Soutěž po smrti Sabina pokračovala až do cíle. Od dalšího ročníku stál v jejím čele Sabinův otec Gilbert. V roce 1994 ji prodal společnosti Ammaury

Sport Organisation (A.S.O.), která řídí Rallye Dakar do současné doby. Ovšem už ve zcela jiném duchu, než v jakém ji vymyslel a organizoval Thierry Sabine.

Vzpomínky Čechů na Sabina

Karel Loprais

Pamatuji si ho z doby naší první účasti šesta osmdesátém. Shodou okolností to byl jeho osudný rok. Moc jsem s ním tehdy kontaktu do přímého nepřišel, protože jsme byli s tatrovkami nováčky. Snažili jsme se dávat pozor, abychom něco nepromeškali nebo někde nezabloudili. Sabina však nešlo přehlédnout. Už proto, že byl za jakéhokoliv počasí oblečený v bílé bundě či kombinéze. A také se pohyboval úplně všude. Ne že by nevěřil spolupracovníkům, ale Dakarem žil. Každému z účastníků dával najevo, jak je rád, že přijel. Byl to vážně sekáč a teprve s odstupem času si člověk uvědomí, jak skvělou věc vymyslel.

Josef Kalina

"V noci v bivaku rozeznávám u jednoho ohně postavu Thierryho Sabina. Zamyšleně hledí do plamenů. Když si mě všimne, vlídně se usměje a zve mě k sobě. Ochotně mě spojuje rádiem s lékaři a já se dozvídám, že kluci z liazky jsou po havárii v nemocnici, ale v pořádku. Vracím vysílačku, a ještě si vyslechnu, jak mi Sabine děkuje, že jsme s tatrovkou vytáhli zapadlý mercedes s palivem pro helikoptéry. Ve spěchu se s ním loučím a pospíchám

za zbytkem českého mančaftu. Kdybych tehdy věděl, že Thierrymu zbývají čtyři dny života, tolik bych nespěchal. Už jsme se bohužel nikdy nesešli.“

Jiří Moskal

Thierry byl mimořádný člověk. Dokázal všechno uspořádat, zařídit a sehnat na to peníze. Současně však byl ohromně vstřícný vůči všem účastníkům

soutěže i obyvatelům Afriky. Věděl, že řada z nás jela Rallye Dakar kvůli dobrodružství, ale bylo mu jasné, že to musí dané zemi také něco přinést. Mám na mysli především technické vybavení, které dokázalo tamním obyvatelům usnadnit život. Ať už to byla různá čerpadla nebo elektrocentrály, ale nezapomínal ani na léky. Vzpomínám si, jak jsme startovali do jedné etapy s těžkými dunami a Sabine nám popřál hodně štěstí. O řadu hodin později nás vítal v cíli. Dakar za jeho éry byl o sto osmdesát stupňů jiný než dnes.

Citace pochází z knihy Dlouhá křivolaká cesta

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku