Range Rover slaví půlkulatiny, je mu 45 let

Range Rover, dnes nazývaný prostě klasický, se ukázal odborné veřejnosti v Cornwallu před pětačtyřiceti lety, 17. června 1970. Ač se všeobecně traduje, že byl prvním luxusním vozem světa, který se mohl s grácií pohybovat i mimo zpevněné cesty, současní představitelé automobilky fakt navíc zdůrazňují s patřičnou pýchou, není to bohužel pravda. O osm let jej předběhl Jeep Wagoneer... V této souvislosti mu tak náleží primát pouze evropského formátu.

Ale to nic nemění na faktu, že britský nezmar je legendou a ikonou průmyslového designu. Dnes, kdy je v módě zkratka SUV, se mu tak skutečně říká, jenže pořád toho v terénu umí hodně. Akorát si ho tam ničí málokdo... Jeho vývoj začal v roce 1966, Rover chtěl nabídnout zákazníkům něco mnohem sofistikovanějšího než tradičního „landyho“. Původně mu říkali „100-inch station wagon“. Oněch sto palců reprezentovalo rozvor náprav 2540 mm. Prototyp z roku 1968 už nesl na přídi jméno Velar, které stále ještě nebylo definitivní.

První generace (1970-1996)

Necelých 4,45 m dlouhý Range Rover se původně vyráběl pouze s jedním párem dveří a s hliníkovým benzinovým vidlicovým osmiválcem 3,5 l od Buicku, později převrtaným na 3,9 a následně i 4,2 l. Zpočátku pouze karburátorovým. Na svou dobu vynikal ovladatelností v terénu i na silnici. Stálá čtyřkolka představovala standard, stejně jako čtveřice kotoučových brzd. Druhý pár a s ním praktičtější přístup dozadu přišly až o jedenáct let později. První generace se v průběhu své předlouhé kariéry dočkala samočinné převodovky (1982), pětistupňového manuálního ústrojí místo čtyřstupňového (1983), vstřikování paliva (1984), dieselu VM 2,4 l (1986), ABS (1989) a ve finále kontroly trakce a vzduchového podvozku se samočinnou elektronickou regulací (1992). Ve třech posledních technických inovacích spojených se znakem náprav 4x4 byla celosvětovým lídrem. Úspěch dokazuje i to, že po dva roky vznikala souběžně se svým nástupcem, právě tehdy se začalo používat označení Classic. Do světa se rozjelo 317.615 exemplářů. Stala se prvním automobilem na světě, který byl vystaven ve francouzském Louvru.

Range Rovery se zúčastnily britské vojenské expedice Trans-America (1972), ujely skoro 29 tisíc kilometrů a projely coby pionýři i neprostupný Darién na pomezí Kolumbie a Panamy, kde je přerušena Panamerická dálnice. Jiná expedice ujela o dva roky později během stovky dní 12.000 km po Sahaře. Maraton z Londýna do Sydney měřil v sedmdesátém sedmém přes třicet tisíc kilometrů, žádný delší automobilový rychlostní závod nebyl nikdy předtím ani poté vypsán. Range Rover vyhrál kategorii čtyřkolek, Australané Evan Green, John Bryson a Tom Leake obsadili zároveň jedenácté místo celkově před trojicí John Taylor/Jeremy Browne/Robert Hunt na stejném voze. Nejúspěšnějším automobilem prvního ročníku raidu z Paříže do Dakaru (1979) byl také modifikovaný Range Rover posádky Alain Génestier/Joseph Terbiaut/Jean Lemordant, k Růžovému jezeru dorazil za třemi motocykly. Jména oněch tří Francouzů jsou dnes neprávem zapomenuta, ročník 1981 však vyhráli absolutně nepoměrně známější René Metge a Bernard Giroux. Speciálně upravený dieselový Bullet zase překonal v polovině osmdesátých let 27 rychlostních rekordů. Den a noc byl schopen trvale jezdit rychlostí přes 160 km/h. Italské naftové motory VM nahradil v sérii na počátku 90. let vlastní dvouapůllitr.

Za technickou inovaci už v roce 1971 získal cenu autoklubu RAC. První limitovanou edici v historii představovala In Vogue (1981), sportovnější CSK (1990) nesla své jméno po tvůrci vozu, kterým byl Charles Spencer King. Vzpomeňme ještě alespoň LSE, v USA prodávanou jako County LWB. Ona tři konečná písmena znamenají „long wheelbase“, tedy prodloužený rozvor, konkrétně na 2743 mm. Karoserie pak měřily o zhruba dvacet centimetrů více. Mimochodem, do Spojených států si Range Rover našel cestu až v sezóně 1987.

Druhá generace – P38a (1994-2002)

Druhá, 4,71 m dlouhá generace z roku 1994 dostala tovární kód P38a. Číslo 38A nesla budova v továrním komplexu v Solihullu, kde probíhal její vývoj. Měla pod kapotou motory V8 s objemy 3,9 a 4,6 l, nechyběl ani turbodiesel 2,5 l a nastavitelný podvozek. Jízdní vlastnosti se dále zlepšily. Záhy se Land Rover Ltd. stal majetkem skupiny BMW, která jej ovšem na přelomu milénia prodala americkému Fordu. Silueta se oproti klasice prakticky nezměnila, stejně jako typický znak na zádi: dvoudílné napříč dělené víko zavazadelníku. Dřívější kulaté přední reflektory bez společných velkoplošných krycích skel či plastů však nepřežily.

Zaujala kompletně černá, jen desetikusová limitovaná edice Linley z londýnské Motor Show 1999, tmavý byl její exteriér i interiér. Ten samozřejmě v kůži a s prvky v klavírním laku, uvnitř nechyběla ani navigace a televize. Její vznik inspiroval návrhář nábytku Lord Linley, po kterém byla nazvána. Nebylo divu, že stála astronomických sto tisíc liber...

Třetí generace – L322 (2001-2012)

Třetí Range z konce roku 2001 se razantně zvětšil na 4,95 m a nabídl více místa i na palubě, tady si vzali designéři hodně z luxusních jachet a pohodlí nejvyšší třídy dopravních letadel. Půlmiliontý exemplář vyjel ze Solihullu po dvaatřiceti letech, v sezóně 2002. Postupně se pod jeho kapotu dostávala nová generace zážehových vidlicových osmiválců, která vystřídala motor obdobné konfigurace s objemem 4,4 l od BMW. Šlo o kompresorový Jaguar 4,2 l (2005), atmosférický 4,4 l stejné značky (2006) a pětilitr spalující benzin (2009) s mechanickým přeplňováním i bez něj. Diesel Ford Lion 3,6 l TDV8 (2006) nahradil mnichovský řadový šestiválec 3,0 l a tuto změnu zároveň doprovázela první verze systému Terrain Response.

Na konci dekády, kdy legenda oslavila své čtyřicátiny a turbodiesel posílil na 4,4 l, se objevily digitální přístroje a palubní displej DualView. Řidič mohl (a odnes stále může i v nástupci) sledovat navigační data, zatímco spolujezdec na stejné obrazovce kupříkladu film. Land Rover také přešel pod křídla indické Taty, v rámci jejího impéria byla vytvořena skupina Jaguar Land Rover (JLR). Mimochodem, automatické převodovky měly v této řadě zprvu pět, později šest a nakonec osm rychlostí.

Čtvrtá generace - L405 (2012-dosud)

Pětimetrový Range Rover série L405 se vyrábí tři roky a díky kompletně hliníkové konstrukci značně ubral na své váze, což snížilo i spotřebu paliva. Disponuje elektronickými systémy Terrain Response 2 a od loňska i ATPC (All-Terrain Progress Control). Ten udržuje v obtížných podmínkách konstantní nízkou rychlost, aby se mohl řidič soustředit na dění před sebou. Kromě zážehových a vznětových motorů se nabízí i jako hybrid, ten debutoval loni v Číně, ale lze jej koupit také u nás. Diesely reprezentují třílitrový V6 a V8 4,4 l, zážehové osmiválce mají objem 5,0 l, převodovky jsou výhradně osmistupňové samočinné.

Superluxusní vlajková loď SVAutobiography ve dvoubarevném laku měla premiéru nedávno, teprve letos v březnu na autosalonu v New Yorku. Stojí za ní divize Special Vehicle Operations (SVO) a pohání ji výhradně benzinový V8 se 405 kW. Nic komfortnějšího výrobce v této řadě dosud nenabídl. Vznikla také na oslavu 21. narozenin provedení Autobiography. Navázala na krotší Black Edition z autosalonu v Los Angeles 2013. V dubnu 2015 byl pak v Solihullu vyroben v pořadí šestimiliontý Land Rover od samého počátku, konkrétně šlo o Range Rover Vogue SE s dlouhým rozvorem, který byl určen pro klienta v Říši středu. Koráb jede i po takřka půlstoletí svého aktivního života dál. Cestou a sem tam i necestou. Land Rover přivezl do Cornwallu auta všech generací, aby s nimi nafotil sérii nových snímků a fanoušci mohli porovnat jejich tvarový vývoj.

Značku Range Rover už reprezentuje trojice řad. Prvním je už deset let o něco menší Sport, nyní ve druhé generaci. Od roku 2011 se vyrábí i všeobecně oblíbený „malý“ Evoque, zatím ve dvou karosářských provedeních s jedním a dvěma páry dveří. Dočkáme se ovšem i kabrioletu.