TEST Renault Laguna 2,0 dCi - francouzská krása

Je stále krásná, stále temperamentní a stále vyžaduje značnou pozornost... ze strany automechaniků. Předchozí generace Renaultu Laguna působila v Paříži roku 2000 jako zjevení. Ladné křivky lákaly k něžným dotekům, hravý a na první pohled kvalitně zpracovaný interiér vyvolával nutkavý pocit mazlení, prostorný interiér a moderní elektronika přitom utěšovala věčně nespokojené ratio s jeho dotěrnými otázkami proč, jak, za kolik.

Do Laguny se na přelomu století a tisíciletí nezamilovali pouze patriotističtí Francouzi se silným estetickým cítěním, od kterých se ostatně zájem o domácí model střední třídy předpokládal, Lagunu si velmi oblíbili i technokratičtí Němci. Laguna na evropské trhy nepřišla, vtrhla na ně jako uragán a zbořila vše, co se jí postavilo do cesty. Bohužel zanedlouho vyšlo najevo, že nepožírá pouze konkurenci, ale i sama sebe.

Auto trpělo mnoha dětskými nemocemi, ze kterých na rozdíl od mnoha soupeřů nikdy pořádně nevyrostlo. Majitelé si nejčastěji stěžovali na závady turbodmychadla a poddimenzovanou přední nápravu, ojedinělé nebyly ani problémy s elektronikou či rychle postupující koroze výfuku (o Laguně coby ojetině pojednává náš článek - Renault Laguna (2000-dosud) - šarmantní, ale problematická).

Renault sice nikdy oficiálně nevystoupil a neprohlásil – tato Laguna se nám úplně nepovedla, promiňte - svůj dílčí neúspěch však nepřímo, mezi řádky, přiznal v propagačních materiálech nové generace modelu, kde se slovo kvalita opakuje na čtverečním decimetru snad desetkrát.

Evoluce lepší revoluce

Po stránce designu se toho nezměnilo ani mnoho, ani málo. Renault nemá problém s tvarovou kontinuitou svých automobilů, když se mu zachce, nahradí i velmi úspěšné auto něčím, co nemá s bestsellerem prakticky nic společného a připomíná spíše objekt z vesmíru než dopravní prostředek pozemšťanů. Nová Laguna tentokrát nešla cestou revoluce, ale evoluce, přestože první dojem může být opačný.

renault testy strednitrida
 

Silueta zůstala velmi podobná až se chce říci téměř stejná, výrazně se však proměnila přední i zadní část. Přídi nyní dominují expresivně tvarované světlomety a robustní nárazník s výraznými zlomy, plným a lehce vystrčeným spodním rtem a konečně i rozlehlou přední kapotou. Záď charakterizují, tedy v případě mnou testovaného liftbacku, tvarově neurčité sdružené svítilny, masivní nárazník a vysoko posazené víko zavazadelníku.

Víko ukrývá zavazadlový prostor o základním objemu 450 litrů. Pro rozšíření nákladového prostoru na 1377 litrů stačí sklopit opěradla zadních sedadel, sedací část zůstává nehybná. Jak ukazuje srovnávací tabulka, Laguna v nabídce místa určeného zavazadlům nijak zvlášť nevyniká, tuto skutečnost ostatně prozradí už vysoko položené dno kufru.

Nedokonalá dokonalost

Whau - bylo úplně první slovo, které jsem ze sebe vyrazil, když jsem zapadl do komfortní sedačky řidiče a upřel pohled na odvážně tvarovanou palubní desku. Něco tak hezkého, milého a útulného jsem dlouhou neviděl. Lidé z Renaultu asi strávili hodně času nad vzorníky, než následně vybrali plast, ze kterého vytesali palubní desku. Použité materiály jsou nesmírně příjemné na pohled i dotek a laskají i další smysly, například čich.

Dlouho jsem v němém úžasu zíral na minimalistickou středovou konzolu, krásně provedená tlačítka otevírání oken, přísně rovnoběžné spáry a švy kožených partií a neměl skutečně daleko k tomu, abych vytáhl ze svého slovníku označení, na které se dlouho práší, a to - dokonalost sama. Nejsem z těch, jimiž lomcují předsudky, ale další zkušenosti s novou Lagunou mně tuhle myšlenku z hlavy vyhnaly.

renault testy strednitrida
 

Dojem z interiéru v případě statického vozu zůstal až do posledních okamžiků stejný, změnil se však pohled na jedoucí auto. Z pod nádherných plastů totiž na kostkové dlažbě a méně kvalitních vozovkách, o něž není v české kotlině nouze, vycházely tu a tam podivné skřípavé zvuky, jež takovému autu vůbec nesluší. Chci věřit, že se tento problém týká pouze testovaného kusu, který dovozce předhodil tisku.

Skřípavými zvuky naneštěstí výčet drobných či větších přešlapů nekončí. Pozice za volantem dramaticky ovlivňuje jízdní zážitek a vůbec celkový dojem. V nové Laguně se i v nejnižší pozici nastavení sedadla řidiče sedí hodně vysoko, což má za následek dvě věci. Za prvé máte dobrý přehled o dění na vozovce, za druhé však obtížněji odezíráte údaje z přístrojové desky. Měříte-li okolo 185 cm, budete mít i v nejvyšší pozici volantu a nejnižší pozici nastavení sedadla pocit, že stále dobře nevidíte na přístroje.

Ergonomie na jedna…minus

Statečně se Renault popral s rozmístěnými ovladačů. Až na některá titěrná tlačítka na středové konzole nemám vůči dostupnosti ovládacích prvků výhrady. Škoda že automatická klimatizace umožňuje nastavení pouze v celých stupních, půl stupeň citelně schází zejména na dlouhých trasách. Velmi se mi zamlouvaly dostatečně kontrastní displeje palubního počítače a audiosystému s bílým fontem, nenadchly ani nezklamaly odkládací plochy.

renault testy strednitrida Ke kladům nové Laguny počítám komfortní přední sedačky s optimálně tvarovaným opěradlem, byť zbytečně měkkým, dostatečným bočním vedením a širokým rozsahem nastavení opěrek hlavy. Nijak zvlášť se nevyvedly nízko posazené a ploché zadní sedačky nedostatečně podpírající stehna. Pasažéři vzadu si vůbec nemohou příliš vyskakovat. Kromě slabé opory stehen narazí na problém kam s chodidly.

Pokud si řidič s tělesnou výškou okolo 185 cm nastaví sedadlo tak, aby viděl co nejlépe na přístrojovou desku, vznikne mezi podlahou a sedadlem škvíra, do níž se vejdou chodidla jedině po mírné úpravě dvoutunovým válcem. Laguna může jako protiargument vytáhnout dobrou prostorovou rezervu u kolen a ramen, nad hlavou žádný zázrak nečekejte.

Královský turbodiesel

Whau. Už podruhé v průběhu testu „obyčejného“ auta střední třídy jsem ze sebe vypustil citoslovce, které si běžně šetřím za volant Porsche 911 GT3 RS nebo Ultimy GTR. Vznětový čtyřválec s objemem 1995 cm3, maximálním výkonem 110 kW při 4000 ot./min. a točivým momentem 340 Nm ve 2000 ot./min. mě dostal. Motor, jemuž se u Renaultu říká „décéíčko“, mě dostal svým kultivovaným chodem, svou umírněností, noblesou.

Jednotka startovala, jakoby se do válců ani nevstřikovala nafta. Motor klidně naskočil a na volnoběh si tichounce pobrukoval. Přidání plynu přitom na tomto stavu mnoho nezměnilo. Motor si i nadále uchovával umírněnost v hlase, hovořil stejným tónem a neměl sebemenší potřebu informovat o obsahu svého monologu posádku – zkrátka dokonalý gentleman. Jeho vystupování odpovídalo té nejvybranější společnosti.

Ať už ručička rychloměru ukázala 1500 nebo 3000 otáček, pan dCi neměl potřebu zvyšovat hlas. Jedině v rozmezí 3700 – 4300 otáček ztratil na chvíli sebekontrolu a promluvil k posádce. Zátah nebyl nejsilnější stranou gentlemana dCi. Motor, ač obdařen relativně vysokým výkonem a točivým momentem, postrádal dravost. Čtyřválec zůstával netečný do cca 1650 otáček, teprve za touto hranicí začal potvrzovat papírové předpoklady.

Ani chirurgicky přesné řazení a dávkování plynu nepřineslo očekávaný efekt. Laguna hezky zrychlovala, dokázala svižně předjíždět a nezalekla se prudkého kopce i v plném obsazení, přesto některá auta s podobnými parametry dosahují subjektivně lepší dynamiky. Kombinovaná spotřeba oscilovala mezi 7,0 a 7,6 litry v závislosti na stylu jízdy. Čím dynamičtější styl, tím blíže osmi litrům, čím opatrnější zacházení s plynovým pedálem a citlivější řazení, tím blíže nejnižší sedmilitrové hranici.

Francouzská spojka se vším všudy

Renault Laguna třetí stojí na mírně upraveném podvozku druhé generace modelu, očekávání šokujících jízdní vlastností ve srovnání s předchůdcem tedy není na místě. Renault samozřejmě provedl dílčí úpravy, vzhledem k zvolené rétorice a prohlášením o téměř nadpozemské kvalitě a luxusu neměl ani jinou možnost, nicméně charakter jízdy kopíruje Lagunu s pořadovým číslem dva.

I nová Laguna se řadí v střední třídě mezi komfortně laděná auta kladoucí důraz spíše na dokonalé žehlení nerovností než přivádění řidiče do euforických stavů v prudkých zákrutách. Elegantní francouzská limuzína doopravdy umně tlumí většinu nerovností s výjimkou série krátkými příčných nerovností a výborně zvládá kostkovou dlažbu a větší výtluky. Rázy se dovnitř dostanou zřídka.

renault testy strednitrida
 

Absence víceprvkové zadní nápravy se více než v tlumení nerovností projevuje v způsobu zvládání zatáček. Přestože auto drží stopu dobře a naklání se méně než předchůdce, v zatáčkách postrádá jistotu například nového Fordu Mondeo. Laguna zkrátka není ani v nové generaci žádným sportovním náčiním. Renault zapracoval na řízení, jež má nyní kratší převod, ale stále neposkytuje řidiči dostatek informací o dění na vozovce.

Řazení zaujme hladkým chodem, ale nepotěší dlouhými drahami mezi stupni a menší přesností, brzdy mají dostatečný účinek, který se ovšem zpočátku hůře dávkuje. Velmi rychle se naopak zvyká na příjemně měkkou spojku odpovídající spíše benzinovým než naftovým motorům.

Francouzská krása

Nová Laguna se zařadila mezi modely střední třídy, kterým neschází šarm a elegance, mezi modely svébytné a originální, mezi modely komfortní a nezáludné vybavené špičkovým naftovým motorem. Nový Renault Laguna rozhodně není auto se sportovními ambicemi a rozhodně nejde o automobil blízký ideálu. Od ideálu jej dělí několik zbytečných chyb, které snižují celkově dobrý dojem.

Plusy:

• atraktivní design
• kvalitně zpracovaný interiér
• dostatek odkládacích ploch
• kultivovaný vznětový motor
• dobrá ergonomie
• lehké řazení

Mínusy:

• nízko položená a plochá zadní sedadla
• méně přesné řazení
• nastavení klimatizace pouze v celých stupních
• absence vybrání u víka kufru