TEST Škoda Roomster: první jízdní dojmy
Díky ochotě významného pražského obchodníka s vozy Škoda jsme krátce vyzkoušeli Roomster 1.9 TDI Style ještě před oficiální novinářskou prezentací.
Design
Propracovaný design je jedním z nejdůležitějších silných stránek vozu. Tvůrci vsadili na neobvyklé spojení přídě osobního vozu (očekává se, že nová Fabia bude mít příď velmi podobnou Roomsteru) se zadní polovinou spadající kamsi mezi MPV nižší střední třídy a dodávky. Vše je harmonicky spojeno pomocí moderních prostorových průniků ploch, hran a tvarů, které z Roomsteru dělají nezaměnitelný exemplář jak ve třídě MPV tak napříč automobilovým trhem. Nic podobného prostě nikdo nevyrábí.
Mnoho povedených detailů korunuje úsilí designérů o zamaskování velkého obestavěného objemu. Výrazné je oddělení prostoru pro dva cestující vpředu, a to jak zevnitř tak zvnějšku.
Exteriér přední části kabiny má připomínat tvar průhledu přílby nebo kokpit letadla. Stejné dojmy si odnesete po usednutí za volant. V té chvíli si uvědomíte, že šířka vozu není prakticky rozdílná ve srovnání s Fabií, ale vzhledem k nízkému čelnímu sklu působí poloha řidiče za volantem mnohem sportovněji, než je mezi malými MPV běžné.
Halogenové projektorové světlomety s žárovkou H7 vypadají moc dobře, totéž platí o celkovém ztvárnění přídě, kterou lze objektivně zhodnotit až při setkání v reálu. Na vnějším vzhledu je asi nejzajímavější rozložení prosklených ploch. Zezadu vypadá vůz díky koncovým světlometům s briliantovým orámováním zvláštně, při zavřených dveřích připomíná spíš velkou dětskou hračku.
Umístění vertikálně orientovaného sdruženého světlometu není logicky posunuto až do úrovně zadního skla, ale jen někam mezi standardní výšku, se kterou se setkáváme ve střídě malých vozů a úrovní obvyklou mezi MPV. Viditelnost je výborná, v noci nechybí charakteristický tvar písmene C, zde však podstatně menších rozměrů než u Octavie.
Nastupování
Nastupování dopředu je zachráněno sportovně zakloněným B-sloupkem, kdyby zde byl klasicky tvarovaný rám dveří, byla by to katastrofa. Pro osoby s průměrnou výškou, ale se sníženou hybností, nebude nastupování dopředu tak příjemné jako u standardních MPV. Sedačka má opěradlo v odsunuté poloze nějakých 20 cm za B-sloupkem směrem vzad.
Dozadu se naopak vysokými dveřmi na blízko obrysu umístěná krajní sedadla v optimální výšce nastupuje luxusně. Velká zavazadla se budou nakládat příjemně díky tomu, že zadní vrata zasahují poměrně hluboko do střechy. Zdvih dveří je dostatečný, kinematika bezproblémová, jako u každé škodovky. Vtipný je gumový zavírací úchyt na vnitřní straně pátých dveří z Octavie, oko by bylo možná lepší. Skvěle je vyřešená manipulace s demontovatelnými sedačkami – jsou lehké a snadno obsluhovatelné.
Prostor v interiéru
Dodávkovitá karoserie zcela splnila očekávání – žádné překvapení se nekoná. Za originální a neokoukanou souhrou křivek se skrývá vůz, svou praktičností víceméně rovnocenný osobním verzím malých dodávek typu Berlingo či Dobló, i když nabízí daleko lepší variabilitu vnitřního prostoru, než většina z nich. Použité materiály, jejich zpracování a sestavení je výrazně lepší a odpovídá úrovni osobních vozů. Některé detaily (plastové kliky ve vnitřních výplních dveří) ale působí málo robustně a ve srovnání s podobně drahými Fabiemi nebo hůře vybavenými Octaviemi i lacině.
Pocity uvnitř se malé dodávce podobají jen na zadních sedadlech díky vysoké střeše a velkému vnitřnímu prostoru, vracejícímu dutou ozvěnu od každého, byť slabého zvuku. Tento pocit podtrhuje plechové zadunění, které se ozve po zabouchnutí kterýchkoliv zadních dveří; předních se to naopak netýká.
Dvoubarevné provedení přístrojové desky je efektní. Dvě uzavíratelné schránky jsou výborné řešení, ale odkládacích prostor a prostůrků mohlo být daleko víc. Vzadu schází místo pro uložení více pohárků s nápoji (ve středové konzole mezi předními sedadly je jediný prolis). Počet odkládacích míst lze proti standardnímu provedení rozšířit nevelkými příplatky za odkládací paket nebo schránky pod předními sedadly. Povedené jsou gumičky ve výplních dveří, které v relativně málo hluboké schránce přidrží mapy nebo jiné dokumenty tak, aby se neohýbaly.
Posez řidiče je bezproblémový, sedadla splnila účel dobře; příjemné jsou obvyklé koncernové extrémní seřizovací rozsahy sedadla i volantu. Vzadu potěší ergonomicky optimální poloha cestujících, kterým sedáky dobře podpírají stehna na rozdíl od mnoha konkurentů ve třídě MPV.
Variabilita je přímo ukázková, ale vzhledem k tomu že jsme ji již několikrát popsali, odkazujeme vás na starší články (viz odkazy na konci textu). Potěší, že za sklápění, či vyjímání sedadel netřeba nic připlácet. K dokonalosti Roomsteru schází jen možnost sklopení sedadla spolujezdce vpřed, čímž by vznikla rekordní délka ložné plochy. Nyní ji sice lze vytvořit sklopením opěradla vzad, ale riziko poškození čalounění sedadla nákladem je vysoké. „Lůžková úprava“ není vzhledem k ergonomicky tvarovaným sedákům a opěradlům vpředu příliš pohodlná.
Jízda
… se hodně podobá osobnímu autu, jednoduchý podvozek je dobře přizpůsobený vyšší hmotnosti Roomstera, jen mohl být trochu měkčí odpružení. Řízení je – vzhledem k použitému elektrohydraulickému posilovači - špičkově přesné a ani ve vysokých rychlostech nejeví karoserie známky ztráty směrové stability. S ohledem na velkou boční plochu vozu je logicky zvýšená citlivost na boční vítr. Řazení je trochu tužší a méně exaktní, než u Fabie, ale není vyloučeno, že po několika stovkách kilometrů bude dojem naprosto stejně dobrý. Brzdy naší nejsilnější motorizace jsou naprosto dostatečné, chod všech pedálů podobný a lehký.
Velký hluk od turbodieselu se vstřikováním čerpadlo-tryska - zejména jeho basové složky - je násoben vnitřním prostorem karoserie, tvořícím obří ozvučnici. Delší cesty vyšší rychlostí s prázdným autem budou z tohoto důvodu asi nepříjemné. Pneumatiky naopak slyšet téměř nejsou, totéž se týká aerodynamického hluku.
Dynamika jízdy je solidní, ale od nejsilnějšího motoru jsme čekali více. Na druhou stranu potěší pocitově prakticky nulový turboefekt . Jen pětistupňová manuálně řazená převodovka umožňuje cestovat rychlostí 100 km/h přibližně s 3800 ot./min na 3. rychlostní stupeň, 2700 ot./min na 4. rychlostní stupeň a 2100 ot./min na 5. rychlostní stupeň. Dálniční stotřicítka vyžaduje na nejvyšší převod vytočení k 2800 ot./min, na německé dálnici odečtete při 160 km/h cca 3500 ot./min.
Krátce jsme se svezli také se základním zážehovým tříválcem, který je překvapivě živý a výborně odhlučněný. Jediným významnějším projevem tříválcové konstrukce je omezená schopnost akcelerace v nízkých a středních otáčkách a velmi omezená možnost brzdění motorem při jízdě z kopce. Další negativa známá z Fabií se podařilo dobrým odhlučněním a uložením motoru omezit téměř na úroveň čtyřválcových agregátů. Ticho v interiéru je největším jízdním překvapením základní motorizace.
Subjektivní hodnocení dynamiky jízdy nejlevnějšího nezatíženého Roomsteru není vůbec špatné. Motor se snadno vytáčí a díky kompaktnímu prostoru pro cestující máte pocit vyšší rychlosti jízdy než jakou ve skutečnosti jedete. Problém nastává jakmile naložíte 450 l velký zavazadelník až po okraj a k tomu přibalíte další členy rodiny na zadní sedadla. 1.2 12V HTP (47 kW) je na to pochopitelně extrémně citlivý a dynamika jízdy s naloženým vozem nevalná. Turbodiesel 1.9 TDI PD (77 kW) jede stále stejně, bez ohledu na zatížení vozu.
Závěr
Roomster bude podle nás dalším úspěchem pro mladoboleslavskou automobilku. Jízdní vlastnosti převyšují standard kategorie MPV, i když je toho částečně dosaženo omezením komfortu odpružení, zejména na zadních sedadlech. Roomster je originální a prostorný, nabízí velmi variabilní interiér a jeho design vzbuzuje spoustu emocí. Tak hravé škodovky donedávna nebyly…
Související články:
Škoda Roomster: Podrobný popis
Škoda Roomster: Technická data
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat