TEST Abarth Punto Evo - Sladká tečka

Ačkoli se po značce Abarth na dlouhá léta slehla zem a logo štíra se pouze sporadicky objevovalo na sloupcích fiatů coby verze výbavy, Italům nedalo žádnou práci vrátit mu takřka ze dne na den téměř jeho původní lesk.

Jestli jsou auta stejně vzrušující jako značka sama, jsme sice už měli možnost tu a tam na prezentacích příležitostně vyzkoušet, ale teď tu máme historicky vůbec první test a v něm model Abarth Punto Evo.

První dojem je důležitý a Italové tohle rozhodně vědí. Proto stojím před autem, lakovaném v klasické „abartí“ letadlové šedé (je mimochodem v základu, bez příplatku), což je v současnosti barva vskutku unikátní a je třeba říci, že i velmi působivá.

Sedmnáctipalcová kola s paprsky připomínajícími klepeta štíra jsou pak tím, co upoutá oči jako první, navíc jsou obuta po pneumatik Pirelli P Zero Nero, mých vůbec nejoblíběnějších.

abarth testy sportovni

A pak tu pochopitelně máme velmi atraktivní bodykit a štíří loga (to na třetích dveřích by opravdu mohlo být odolnější vůči mechanickému poškození) a auto se tak dokázalo dost výrazně vzdálit tomu, co lze na silnicích běžně vídat s logem Fiat.

V interiéru už je změn méně. Perfektní design mají výrazně profilovaná sedadla s logem Abarth, ale líbit se vám asi budou jen do chvíle, než si do nich sednete. Polštáře ve spodní části jsou sice v pořádku, ale ty horní jsou moc blízko u sebe, takže místo vedení tlačí někam do půlky lopatek. Volant je pěkně tvarovaný a nesedí se za ním vysoko, pěkně do ruky padne i hlavice řadicí páky šestistupňového manuálu.

Protože i sportovní značka Abarth musí hledět na ekologii, je středový tunel vybaven ve stylu DNA systému Alfy Romeo přepínačem Manettino mezi režimem Sport a Normal. S tím posledně jmenovaným módem jsem byl ovšem hotov velmi rychle. Plynový pedál působil dojmem, že šlapu do mechu a tupostí reakcí strčil do kapsy i hybridní Hondu CR-Z v taktéž nepoužitelném nastavení Eco. Hrůza. Naštěstí si punto pamatuje poslední zvolený režim, takže můžete klidně zapomenout, že existuje i něco jiného, než Sport.

Po zkušenostech s Abarthem Punto jsem měl ohledně eva jistá očekávání, ovšem vylepšený model je z úplně jiné ligy. Dá se říci, že se z neotesaného, nervózního a hyperaktivního Jižana stal temperamentní gentleman.

Velmi radikální změnou totiž prošlo nastavení podvozku. Takovéto byste asi hledali u granturismového kupé, ale nikoli u hot-hatche ze segmentu malých aut. Jízda s puntem je opravdu mimořádně plavná, i Clio RS Gordini je proti němu málem toporný kostitřas a při rozumném zatížení také výborně tlumí rázy. V zatáčkách se však naklání trochu více, než dnes v této kategorii bývá zvykem.

To jsou ty dobré zprávy. Méně už vás asi potěší, že je mechanika Abarthu Punto Evo neoddělitelně spojena s elektronikou. Zní to sice vzletně, až tajemně, ale v praxi to prostě a jednoduše znamená, že stabilizační systém zde nelze vypnout. I když, jak zjistíte dále, v tomto případě je to spíše dobře.

Punto najíždí do zatáček velmi ochotně, avšak s nepřehlédnutelnou nedotáčivostí, doprovázenou pískáním sportovních pirellek. Jakmile si ale karoserie do zatáčky zaklekne, velmi dobře vyladěná elektronika začne přibržďovat kola nikoli tak, aby auto zpomalila, ale aby ho zrychlila. Dojde k přenosu části váhy na zadní nápravu, čímž je vyvolána lehká přetáčivost, abarth se srovná a s celkem slušnou průjezdovou rychlostí se protáhne takřka jakoukoli zatáčkou.

Když se tedy dostanu na limit, auto jde ven ze zatáčky nikoli nedotáčivě, ale smykem všech kol. Příjemné přitom je, že i přes komfortní setup dodává podvozek řidiči dostatek informací o dění pod koly. Elektronika asistuje i na výjezdu ze zatáček, elektronická verze diferenciálu se zvýšenou svorností pomáhá s trakcí a eliminuje nedotáčivost, když se na výjezdu ze zatáčky dupne na plyn.

abarth testy sportovni

Kvality tlumičů se projeví na špatném povrchu, jenž šasi zvládá opravdu prvotřídně, dá se říci, že v tomto ohledu je na úrovni Clia RS, na nerovnostech neodskakuje a dokáže ztlumit naprostou většinu rázů, přičemž řidič zůstává stále v kontaktu s děním.

Brzdy jsou účinné a mají zpočátku hodně ostrý nástup, což trošku komplikuje jejich dávkování, po chvilce ostré jízdy ale pedál malinko zvláční a práce s ním se citelně zlepší, přičemž soustavy "zvadne" jen zanedbatelně. Tak trochu závodní charakteristika.

Kde by ale Abarth měl trošku přidat, je řízení. Je sice příjemně tuhé, ale je v něm cítit práce (a určitá setrvačnost) posilovače a není tedy tak přesné, jak by mělo být, chybí také zpětná vazba, ale to už je dnes vcelku běžná věc. Ani další ovládací prvek - řazení není právě sportovní. Dráhy jsou sice krátké a přesné, ale mají gumové dorazy, které je subjektivně prodlužují a na neutrálu se řadička také trochu vzpouzí.

Ovšem co se týče motoru, koketuje Punto Evo takřka s dokonalostí. Elektronický pedál má rychlé a ostré reakce, takže jdou skvěle dávat meziplyny a čtrnáctistovka o výkonu 120 kW spolupracuje od dvou tisíc otáček. Její chvíle však přijde ve 3500/min. Od této hranice pracuje skvělý multiair skoro bez prodlevy a akceleruje s takovou chutí, že bych autu hádal mnohem více, než jen lehce přes 160 koní.

Jak už bylo řečeno, ideální je při sportovní jízdě držet motor nad 3500/min, pak je k dispozici spektrum 2500 otáček parádní dynamiky s postupnou gradací a příjemným vrcholem, omezovač ale zasahuje už hned za šesti tisíci, což mi přijde opravdu zbytečně brzy. Řidič si přitom může užívat pěkného mechanického zvuku čtyřválce, nepřikrášleného žádným neúměrným hučením sání nebo bručením výfuku.

Musím říci, že mě Punto Evo svým charakterem opravdu překvapilo. Od Abarthu jsem čekal maximálně ostré, nekompromisně sportovní náčiní a místo toho jsem dostal do rukou auto, které by (na rozdíl od současného mita) skvěle zapadlo do portfolia Alfy Romeo. Tenhle hot-hatch je tak asi nejdůstojnějším italským nástupcem Alfy 147, jaký je dnes k mání.

Není to ostrý sporťák, ale spíše rychlé, čtyřmetrové granturismo. Má velmi komfortní podvozek, jenž je současně schopen nabídnout příjemně sportovní svezení, byť za stále asistence elektroniky. Nebudete za všech okolností třeskutě rychlí, ale dostanete famózní motor, jenž je velice ostrý a sportovně laděný. Na druhou stranu řízení, řazení a sedadla by zasloužila ještě o něco více péče. Každopádně už vím, proč je v nabídce i verze esseesse, kterou by určitě bylo také velmi zajímavé vyzkoušet.

Když tohle všechno zkombinuji s již zmíněnou atraktivní vizáží a celkovou imagí značky, musím říci, že je to velice příjemný komplet. Rozhodně to není nekompromisní sporťák, ale spíše rychlé auto pro každodenní používání, na druhou stranu ovšem pamatuje i na zábavnost a dobrou pověst. A to se počítá, zvlášť když nemusíte nijak zvlášť počítat korunky - Abarth Punto Evo začíná na 465 tisících korunách, což není na exkluzivitu, schopnosti a výbavu, kterou nabízí, vůbec mnoho.

abarth testy sportovni

Plusy

• Atraktivní design, atraktivní značka
• Sportovní charakteristika motoru, dynamika
• Vynikající jízdní komfort
• Rychlá reakce motoru
• Účinné brzdy
• Bohatá standardní výbava

Minusy

• Gumové řazení s kostrbatým chodem
• Uměle působící řízení
• Nemožnost vypnutí systému jízdní stability
• Sedadla s nevalným bočním vedením