Toto Ferrari 458 najelo skoro 400.000 km. Majitel vypráví celý příběh bez příkras
Co se stane, když vezmete Ferrari 458 Italia a místo víkendového leštění mu dopřejete stovky tisíc kilometrů každodenní reality? Extrémní nájezd, bolestivé opravy, rozmary elektroniky a spousta příběhů.
Tetsuya Nagae své Ferrari 458 Italia používá jako běžný dopravní prostředek. Vůz kupoval jako nový v roce 2011 a letos v srpnu s ním překonal metu 390.000 tisíc ujetých kilometrů. Při jeho nájezdu by tedy měl co nevidět překonat metu 400.000 km. A není veřejně známo, že by se to už nějakému ferrari podařilo.
Japonec vůz kupoval jako nový v roce 2011 a celý jeho maraton pravidelně dokumentuje ve svých příspěvcích na facebooku a minkaře. Jsou fascinujícím vhledem do reality dlouhodobého vlastnictví moderního ferrari, se kterým zároveň skončil atmosférický osmiválec uložený uprostřed. Mimochodem jde o stejný model, který má ve službách i česká policie.
Nic není růžové a život s italským autem už vůbec ne. Součástí příběhu jsou i opravy, které trvají roky. Rozpadající se plasty, selhávající tlumiče, praskající ventilová vedení, únava elektroniky a hledání motorů na aukčních portálech. Majitel to nevzdal ani po více než dvou a půl letech, kdy řešil rozsáhlé problémy s motorem.
Druhý motor
Nejdramatičtější technickou kapitolou jeho příběhu je selhání samotného motoru – atmosférického V8, jedné z nejuznávanějších pohonných jednotek moderní historie Ferrari. Po více než 300.000 najetých kilometrech došlo k závadě na hlavě válců a k problémům s vedením ventilů.
Oprava nebyla reálná, a tak majitel sáhl po radikálním řešení: kompletní výměně agregátu. Nešlo však o nový kus, ale o použitý motor zakoupený přes internetovou aukci. Na rozdíl od jiných trablů šla tato výměna překvapivě rychle – původní motor odešel v květnu 2023 a už v červnu byl náhradní agregát usazený ve voze.
Majitel průběh zveřejnil na svém kanále a po dokončení prací se 458 Italia bez dramat vrátila zpět do každodenního provozu. Kompletní výměna motoru přišla v přepočtu zhruba na 1 milion Kč.
Převodovka opravdu drží
Zajímavou kapitolou v příběhu tohoto extrémně využívaného Ferrari je také dvouspojková převodovka Getrag 7DCL750. Autor několikrát uvádí, že kompletní výměna DCT by byla finanční katastrofou, protože by stála podobně jako celý motor, tedy zhruba milion korun. Jeho vlastní převodovka se však i po stovkách tisíc kilometrů ukazuje jako překvapivě odolná.
Ve svých zápisech zmiňuje doporučení měnit spojku současně s motorem, ale zároveň dodává, že u jeho vozu nebyla spojková jednotka nikdy měněna, protože prostě nebyl důvod; fungovala dál bez známek selhání. Absence zásahu do spojkového systému a stabilní chod převodovky patří v celém příběhu k nejpozoruhodnějším faktům – zvlášť když si uvědomíme, jak zásadní poruchy potkaly motor a další komponenty.
Elektronika si žije vlastním životem
Nesmírně zajímavé jsou epizody, které ukazují záludnost moderní automobilové elektroniky. Stačí si přečíst jeho článek o klíči od vozu. Jednoho dne přestal fungovat, a tak předpokládal, že odešla baterie. Po výměně ovšem klíč pořád nefungoval. Teprve servis mu vysvětlil, že klíč „ztratil data“, a proto bylo nutné přijet do servisu nejen s autem, ale i se všemi náhradními klíči k přeprogramování. To, co u běžných značek znamená dvouminutovou výměnu baterky, se u Ferrari může změnit na malou anabázi.
Podobné je to s tlumiči MagneRide. Autor popisuje, že po jejich výměně nebyl systém připraven správně spolupracovat s elektronikou, dokud neproběhlo nakódování. U 458 Italia zkrátka nejde jen o mechaniku, elektronika je pevnou a nezbytnou součástí celého ekosystému vozu. Bez příslušné diagnostiky se nikdo daleko nedostane.
A tím to nekončí – objevují se i menší lapálie, jako přehřívající se relé elektrického sedadla, kvůli kterému přestal fungovat posuv. Nebo různá občasná varování a svítící kontrolka motoru, nic z toho podle autora u ferrari se stovkami tisíc kilometrů není vůbec vzácné.
Údržba nezná kompromis
Z jeho blogu je zřejmé, že Ferrari 458 může být spolehlivé, pokud se o něj majitel stará pravidelně a důsledně. Autor pravidelně prohlíží auto na zvedáku, kontroluje těsnění, vedení hadic, detaily podvozku a prostor motoru. V některých obdobích měnil olej v extra krátkých intervalech, zejména při náročných dlouhých jízdách.
Japonské silnice nejsou tak drsné jako v mnoha jiných částech světa, ale ani tam nejsou supersporty v bezpečí. Autor popisuje hned několik situací, kdy zadní pneumatiky poškodily zapíchnuté šrouby či kovové úlomky. Dokonce došlo i k incidentu, kdy před jeho Ferrari spadl z nákladního auta kus rampy. Následovala deformace disku, poškození krytů a další kontakt s pojišťovnou, která naštěstí škodu nakonec uhradila. I obyčejná jízda po městě však představuje ekonomický hazard.
Zajímavý je také autorův pokus koupit pneumatiky přes Amazon, který však přetnul v okamžiku, kdy řešil komplikace kolem TPMS tlakových senzorů a kompatibility. Zdůrazňuje, že na Ferrari 458 prostě nelze dát žádnou téměř stejnou pneumatiku, všechno musí být naprosto přesné.
Samostatnou a časově nejnáročnější kapitolou byl však spor s pojišťovnou. V roce 2017 měl majitel s vozem lehkou nehodu a následné vyřizování odškodnění se protáhlo na neuvěřitelné dva a půl roku. Byrokratické kolečko a vleklé jednání s pojišťovnou trvalo mnohem déle než jakákoli technická oprava na autě.
Uvnitř trochu Itálie
Autor opakovaně řeší opotřebení plastových dílů, povrchů a kůže. Zmiňuje lepivost plastů, oděrky na klíči i drobné estetické defekty. Často hledá malá řešení, jako použití opravné barvy na klíč nebo drobné fixace povrchů. 458 je nádherné auto, ale i ono stárne – a po stovkách tisíc kilometrů úplně stejně jako běžné vozy, jen dražším způsobem.
Z jeho blogu vyplývá jedno: Ferrari 458 Italia může být nejen krásné, ale také pozoruhodně odolné auto. Není to ale levné ani bezstarostné soužití. Kupující ojetého kusu by podle autora měli vždy pečlivě prověřit historii servisu, zda byly provedeny zásadní opravy a zda zajistit si přístup k relevantní diagnostice. Správné díly a mechanici mají cenu zlata.
Musíme také vyzdvihnout, že zatímco starosti se servisem má jen majitel, o radost z vozu se pravidelně dělí na všemožných srazech. Lidé se do vozu mohou posadit a popovídat si s majitelem. Nebojí se také ukázat odpich, jak můžete vidět v tomto krátkém videu.
Pro malé srovnání na závěr: nejjetější ferrari nabízené na evropském trhu je aktuálně červené Ferrari California z roku 2015 s nájezdem 221.642 km za 79.900 eur (necelé 2 miliony Kč).
Zdroje: Minkara, Italpassion.fr, YouTube kanál majitele vozu
Celý blog je v japonštine na webu Minkara, což je takový japonský facebook pro auta. Tetsuya Nagae zde píše pod přezdívkou「てっちゃん458」a ID 2252957, ale momentálně nejde web zobrazit z Česka bez použití VPN.
