TEST Alfa Romeo Giulietta QV - V zaměřovači GTI
Čekáte, že vám nejsportovnější kompaktní alfa současnosti rozbuší srdce, zostří smysly a vymačká z vás adrenalin jako lis na citróny? Kdepak, Giulietta QV není žádná kompaktní puberťačka!
S Alfou Romeo Giulietta Quadrifoglio Verde už jsem se seznámil vloni na jaře na továrním okruhu Balocco a první dojmy jste si mohli přečíst v článku Za volantem: Alfa Romeo Giulietta Quadrifoglio Verde. Tehdy mě auto úplně nenadchlo, zdálo se mi příliš komfortní a málo emotivní. Jenže když je možnost vyzkoušet auto jen a pouze na okruhu, neukáže se v tom pravém světle. Na finální verdikt si tak Alfa musela chvíli počkat.
Co se designu Jůlinky týče, ten rozdělil veřejnost na dva tábory a mě určitě nehledejte v tom, z něhož vylétávají nahnilá rajčata a řádně zamřelá vajíčka. Příchuť Alfy 8C mi v nejnovějších autech z Milána rozhodně nevadí, v případě verze Quadrifoglio Verde si ale myslím, že by se mohla lišit od ostatních verzí i více, než jen čtyřlístkem na blatníku a skutečně krásnými 18" koly, která jsou však za příplatek.
Totéž ostatně platí o interiéru. Ten je po stylistické stránce mimořádně vydařený, palubní deska kombinuje moderní tvary s retro prvky a výsledek je opravu oku lahodící. Volant je sice o číslo větší, než by asi měl být, ale dobře se drží a totéž platí i o hlavici řadicí páky šestistupňového manuálu. Sedadlům ale i v této verzi chybí výraznější boční vedení a přestože má volant velký rozsah seřízení, posaz je trošku na „krátké nohy“, pár centimetrů navíc by vyšší řidiči určitě ocenili.
Verze Quadrifoglio Verde je vybavena přeplňovaným čtyřválcem 1,75 l, jenž má na svou kubaturu opravdu velmi sympatické parametry – 173 kW při 5500 min-1 a 300 Nm při 1900 min-1, případně až 340 Nm při overboostu. Není tedy divu, že lze s touto giuliettou jezdit opravdu velmi svižně, Italové uvádí zrychlení z nuly na 100 km/h za 6,8 s a maximální rychlost 242 km/h.
Motor sází na zátah již od velmi nízkých otáček, turbo začíná auto hnát vpřed už od 1600 min-1 a na rozdíl od většiny dnešních tupě lineárních přeplňovaných motorů ze sebe vydává to nejlepší až na konci výkonového spektra. To však znamená už za 5000 min-1, omezovač totiž zasahuje dle momentální nálady (a zvoleného rychlostního stupně) porůznu za 6000 otáčkami. Jak je dnes už dobrým zvykem, 1.75 TBi nemá turboefekt - zabírá sice velmi důrazně, ale naprosto plynule, takže auto nemá problémy s trakcí.
Co se rychlosti reakce motoru týká, poměry u konkurence se v současnosti mění málem ze dne na den a zatímco vloni patřil k těm s nejrychlejší odezvou plynu, dnes už ho překonává jak domácí MultiAir, tak i nejnovější zástavby jednotky 1.6 Turbo od PSA/BMW, nejblíže je jejím reakcím v současnosti asi Scirocco R. Nicméně v kategorii 240koňových osmnáctistovek je Alfa určitě nejlepší…
Motor má pěkný, hutný zvuk, na hony vzdálený turbodieselovému chropění většiny přímovstřikových „benziňáků“, do kabiny ale proniká jen velmi decentně, takže kromě vnímání síly čtyřválce na řidiče žádné velké emoce nepůsobí. Totéž víceméně platí i o řazení. Šestistupňová manuální převodovka je zatím asi nejlepší, jaká kdy v alfě byla, má krátké a přesné dráhy, ale na neutrálu klade značný odpor a dorazy jsou gumové, což vyvolává dojem, že je kulisa delší, než tomu ve skutečnosti je.
Díky dnes už samozřejmé výbavě všech aut značky Alfa Romeo, systému DNA, si lze vybrat, jak ostré chování auto bude mít. Upravuje se odezva plynu, výkon motoru, citlivost elektronických asistenčních systémů a tuhost řízení.
Vzhledem k tomu, že většina testu proběhla v době sněhové kalamity, poprvé se nabízel dobrý důvod vyzkoušet i režim A, tedy All-Weather. Zatímco na usmýkaném povrchu byla jízda v Dynamicu kvůli neustálému protáčení kol a škubání skutečně nepříjemná a ani Normal nebyl optimální, defenzivní mód „A“ umožňoval jezdit s touto výkonnou předokolkou plynule a v pohodě.
Co se ostřejšího jízdního stylu týče, opět jsem si musel chvíli zvykat na dynamický režim řízení, v eNku je posilovač sice trochu účinnější, než by bylo ideální, ale auto se velmi snadno ovládá a řízení působí přirozeněji. Jakmile přepnu na D a cítím výrazný nárůst síly motoru, rozhoduji se velmi rychle, že se s tužším a uměleji působícím odporem řízení Dynamicu raději smířím. Kromě zmíněného ne úplně přirozeného odporu mu totiž nic nechybí - je velmi přesné a krásně ostré.
QV v roli GTI
Na Baloccu jsem měl trošku obavy, jestli není podvozek QV na auto, které má být na nějaký čas (stále ještě věřím v příchod verze GTA) nejsportovnějším kompaktem od Alfy, příliš komfortní. Nyní musím s odstupem času říci, že... záleží na tom, jak chcete tuto verzi vnímat. Jsem rozený diplomat, co říkáte?
Qiulietta QV připomíná jízdně ze všech konkurentů asi Golf GTI. Než se na mě Alfisti zlostně sesypou, uvedu to raději na pravou míru. Je stavěná jako opravdové granturismo, což je v kategorii kompaktů, kde se sází především na emoce a neředěnou radost z jízdy, poměrně neobvyklé řešení. I přesto, že má 18" kola, velmi slušně tlumí běžné nerovnosti na silnici, dokonce lépe, než běžné Giulietty. Nelibost projevuje až u větších výtluků nebo propadlých kanálů. Noblesnější naladění ovšem nemá žádný vliv na chování v zatáčce. Pérování je tuhé tak akorát, QV je minimálně nedotáčivé, zatáčí ochotně a v oblouku je opravdu velmi stabilní.
Je tu ale jeden menší problém. Giulietta v sice krátkém, ale dost důležitém okamžiku nájezdu do oblouku, kdy karoserie „zaklekává“ do zatáčky, přestane na okamžik řidiče informovat, co se děje s předními koly a tak se musí zákruta najet "od oka". Jakmile si ale karoserie s lehoučkým náklonem konečně „přidřepne“, už je všechno v pořádku a auto se drží asfaltu jako buldok pošťákova lýtka.
V Itálii jsem si stěžoval, že má QV nevypínatelnou stabilizaci, která byla schopná auto na okruhu málem zastavit, ovšem v běžných podmínkách okresek je to úplně o něčem jiném. Díky vypiplanému šasi se ke své práci dostane jen zřídka a když už na ni dojde, zasahuje jemně a v řadě případů nepostřehnutelně (nebýt blikající kontrolky).
Podvozek má ale i další elektronickou specialitku – elektronickou obdobu diferenciálu se zvýšenou svorností. Ta je u QV naladěna velmi slušně a nelze si nevšimnout její pomoci při výjezdu ze zatáček pod plynem, kdy pomáhá vykružovat oblouk a zabraňuje protáčení vnitřního předního kola, což umocňuje jízdní zážitky.
Stejně tak, jako je spoleh na přilnavost přední nápravy, suverénně se chová i ta zadní. Proti stabilitě zádě giulietty je i zmíněné GTI rozevláté, můžete se stavět třeba na zrcátka a náprava si dál pojede svou stopou bez náznaku nervozity. To ovšem platí jen na kvalitní silnici, v zatáčce si na nerovnostech zadní kola přece jen občas poskočí. Brzdy jsou ze stejného těsta - zabírají hned nahoře a jsou důrazné, ale ne jedovaté, prostě gétéčkové. Na běžných silnicích se vám je asi unavit nepovede.
Alfa Romeo Giulietta Quadrifoglio Verde je bezpochyby velmi dobré auto, které jasně demonstruje snahu italské značky pevně se uchytit mezi prémiovými výrobci. Nad běsnění na okreskách se s italskou aristokratickou hrdostí jen ušklíbne a preferuje rychlost, sílu, kultivovanost a jistotu, i když bez těch emocí, které nám rychlé Alfy vždycky poskytovaly plnými hrstmi. Pro řidiče s duší dítěte má Cuore Sportivo v rukávu agilnější Mito.
První cena vozu | 447.900,-Kč (1.4 T Progression, 88 kW) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 716.000,-Kč (1.75 Quadrifoglio Verde, 173 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 716.000,-Kč (1.75 Quadrifoglio Verde, 173 kW) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 811.800,-Kč (1.75 Quadrifoglio Verde, 173 kW) |
Plusy
- Velmi dobré jízdní vlastnosti
- Tichý a prostorný interiér
- Specifický design exteriéru i kabiny
- Dobré tlumení běžných nerovností
- Přesné řazení
- Přesné a strmé řízení
- Vynikající jízdní dynamika a sportovní charakter motoru
Minusy
- Ne úplně ideální pozice za volantem pro vyšší řidiče
- Poměrně tuhé řazení
- Uměle působící odpor posilovače řízení
- Zbytečně mělká sedadla
- Rázování tlumičů na větších nerovnostech, občasné odskakování