TEST BMW Z4 sDrive30i – Rozloučení s šestiválcem
Nová generace BMW Z4 se na trh uvedla před dvěma lety, dostala jedinou karosářskou verzi se skládací kovovou střechou a hned na úvod to (i od nás) schytala za vysokou hmotnost. V Mnichově ale dostupnější nástroj na rozdávání radosti nemají, navíc šestiválcová Z4 se 1490 kg zase tak moc těžká není, dokonce váží méně než mnohými uctívaný etalon M3 E46.
Ještě než se na Z4 sesype druhá vlna kritiky – tentokrát za nahrazení atmosférického šestiválce přeplňovaným čtyřválcem – rozhodli jsme se na rozloučenou otestovat to nejklasičtější z Mnichova: řadový šestiválec s manuální převodovkou.
Začněme ale pěkně popořádku od statických dojmů. Tato konkrétní Z4 si totiž doslova říká o pár slov stran exteriéru a interiéru. Paket Pure Impulse umožňuje zvolit sytě žlutou barvu Atacama, s níž uvnitř ladí žlutý plast ve spodní části palubní desky a alcantarové potahy ve dveřích. K tomu se ještě přidává čalounění Alcantara/kůže a nepříliš působivý dekor Piano Black z programu BMW Individual.
Pozornost okolí je zaručena. Přitom celé vylepšení vzhledu ve spojení s M paketem vyjde na přijatelných 27 tisíc korun. Mimochodem, M paket v případě Z4 rozhodně není nutností, aby vaše BMW vypadalo přitažlivě. Na rozdíl od základních modelových řad u roadsteru představuje jednoduše alternativu posouvající již tak nápaditý design nárazníků a prahů sportovnějším směrem.
Okamžitě po převzetí vozu musí samozřejmě střecha dolů; co na tom, že letošní přelom července a srpna nedokáže nabídnout ani 20°C, o jasné obloze nemluvě. Po nastartování motor nabídne kultivované předení, řadicí páka s naprostou přesností nachází jedničku. Jemná spojka spínající rychle a až v horní části dráhy pedálu okamžitě odhaluje, že jezdit s tímto manuálem bude hračka, ať už pojedeme ve městě nebo budeme vymetat zatáčky mimo něj.
Hliníkový šestiválec potřebuje svůj čas k zahřátí. Naštěstí o pravém stavu věci informuje ukazatel teploty motorového oleje a celý proces nezdržuje otravný start-stop. Alespoň máme záminku pořádně vyzkoušet práci motoru v nižších otáčkách. Zde motor svoji práci odvádí suverénně, ostatně momentové maximum ležící už pod 3000 min-1 nedává důvod domnívat se něco jiného.
Při větším vytáčení výkon naprosto pravidelně graduje, až do dosažení omezovače otáček za 7000 min-1. Vzduch při tom prořezává charakteristický řev mnichovského šestiválce, který zde zní téměř jako v závodních BMW. Vždy nelze akcelerovat naplno, ke zopakování akustický zážitek musí stačit alespoň krátké vyštěknutí, když meziplynem srovnávám otáčky při podřazení.
Třílitr není žádný trhač asfaltu. První zkušenosti s Mercedesem SLK 350 ukazují, že ve Stuttgartu umí v šestiválcové kategorii postavit živější auto. Ovšem Mercedes už nějakou dobu razí filozofii, že k šestiválci patří automatická převodovka. BMW se naštěstí nebrání spojit takto silný motor s klasickým manuálem, a to mu dává zásadní výhodu. Doufám, že budete souhlasit, auto jako Z4 by totiž mělo být především o řidičských zážitcích, a z nich automatická převodovka vždy nenávratně kus odebere.
Manuální řazení je společně se zvukem motoru a otevřenou karoserií nedílnou součástí působivého projevu Z4. Celé kouzlo funguje i v relativně nízkých rychlostech, rozhodně není potřeba letět po okresce rychlostmi nad 100 km/h, aby bylo svezení se Z4 zajímavé.
Jízda ale ani tak není otravná, jak by snad mohla být. Navzdory své přesnosti má spojkový pedál tak lehký chod, že levou nohu neunaví. Sedadla mají sice nízké ukotvení, ale poskytují dostatečný komfort, a do kabiny příliš nefouká. Když vytáhnete boční okýnka, můžete se odvážit bez střechy i na větší vzdálenosti po dálnici.
Ale vše má svou stinnou stránku a ani Z4 není dokonalá. Naopak k dokonalosti mají poměrně daleko jak řízení, tak samotný podvozek.
Už výchozí nastavení Z4 je dost tvrdé, M paket ještě o něco přitvrdí a překvapivě to není za cenu ústupků v oblasti komfortu. Vynucený ústupek je ale z pohledu českého řidiče ještě horší, daní za tuhost jsou jízdní schopnosti na nekvalitním povrchu.
Zejména přední náprava naznačuje v rychle projížděných zatáčkách na záplatované silnici svůj neklid. Není to nic, co by ohrozilo bezpečnost průjezdu, ocenili bychom ale větší jistotu a sebevědomější projev i mimo hladký asfalt. Pohled pod kapotu přitom ukazuje, že chyba se ukrývá zčásti i v základní koncepci auta: ačkoliv se karoserie snaží vytvořit dojem, že motor zatlačil posádku až k zadním kolům, ve skutečnosti trůní zcela konvenčně hned nad přední nápravou. Jinými slovy – Z4 je těžší na předek než by musela být.
Naopak zadní kola se chovají zcela poslušně, po nějakém odskakování nebo jen sklouzávání do boku není ani stopy. Představa, že by Z4 mohla projíždět každou zatáčku bokem je scestná – na to je moc těžká, má příliš široké pneumatiky a tvrdý podvozek. Tak jako každé moderní auto, i ona potřebuje na dobrý drift dost drzosti, pevnou ruku a dokud není vše důkladně nacvičeno, tak i raději dostatek prostoru.
S tím se ale snadno smířím a nad odladěním přední nápravy mávnu rukou. Jenže proč má Z4 řízení jako komfortně laděný Mercedes? Ne, že by bylo zcela bez citu, ale elektromechanický posilovač z úsporného balíčku EfficientDynamics ho poskytne asi tolik, jako to dokáže každé druhé kompaktní SUV. Reakce řízení jsou sice přesné, skutečnou zpětnou vazbu ale nic nenahradí. Od přepnutí z režimu Normal na Sport jsme čekali alespoň částečné zlepšení, ale marně. A k tomu se přidává málo strmý převod, který už nemá vůbec žádné vysvětlení.
Když natáhnete střechu, tak vás navíc bude v nízkých rychlostech obtěžovat bzučení posilovače. Kromě toho má střecha akustiku jako ulita – zvuk motoru v ní zvláštně rezonuje a uši posádky najednou v městských rychlostech slyší mechanické zvuky, které vydává spojka, převodovka a diferenciál při změně převodu. Poučení je jasné: střecha musí dolů! Lepší je si přitopit a jet tak rychle, aby dovnitř nepršelo.
Co ještě dodat? V interiéru naleznou dostatek prostoru i vyšší postavy. Sedadla mají velký rozsah nastavení (pozor, v základní výbavě jen manuálního!) a umožňují sedět opravdu nízko – tak nízko, že jsem raději zvolil vyšší pozici. A to se stává tak ve dvou-třech autech za rok.
Ale jestliže BMW rozdávalo prostor pro cestující, pak zase ubralo jinde. Rozumný odkládací prostor aby člověk pohledal. Schránka v loketní opěrce má spíš symbolický objem, když do v ní umístěného USB konektoru připojujeme flash disk BMW, nedaří se ji zavřít. Představa, že by snad kapsy ve dveřích nebo přihrádka před spolujezdcem mohly pojmout o dost víc, je lichá.
Ani zavazadlový prostor situaci příliš nezachrání. Prostor, který zbývá pro případ, že byste chtěli sklápět střechu, stačí tak na dva kufry vyhovující rozměrům palubního zavazadla a několik dalších drobností. Ale pro víkendový výlet to s trochou skromnosti stačí.
To jen podtrhuje, že Z4 není auto na všechno. Z racionálního hlediska nesmyslný vůz je určen pro potěšení z jízdy. Radost umocňuje zvuk šestiválce a manuální převodovka, zatímco ji nekazí žádná zbytečně praktická vlastnost auta. Budeme-li brát Z4 takovou, jaká je, jedinou vážnější kaňkou na její kráse je řízení, které podráží charakter auta.
První cena vozu | 932.500,- Kč (Z4 sDrive23i) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 1.096.250,- Kč (Z4 sDrive30i) |
Základní cena testovaného vozu | 1.096.250,- Kč (Z4 sDrive30i) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 1.269.200,- Kč (Z4 sDrive30i) |
Plusy
- - Silný a točivý atmosférický motor
- - Ostré reakce na plynový pedál
- - Manuální převodovka
- - Přesná práce řadicí páky a spojky
- - Výkon plně postačuje k radosti z jízdy
- - Efektní a řidičsky přitažlivý roadster za cenu srovnatelně výkonného hothatche
Minusy
- - Málo strmé řízení, téměř bez citu
- - V létě je pevná střecha zbytečná
- - Omezený vstupní otvor do kufru a malý zavazadlový prostor při sklopené střeše
- - Přepínač Normal/Sport prakticky nic nezmění
- - Od podzimu bude jediným šestiválcem přeplňovaná Z4 sDrive35i