TEST Mercedes-Benz E 350 Bluetec Kombi 9G-Tronic – Devět stupňů ke zlaté
Není to už příliš? Takovou otázku nám v průběhu týdenního testu kladl snad každý, kdo se dozvěděl, kolik převodových stupňů má nový Mercedes-Benz E s motorem 350 Bluetec, což je trochu matoucí označení pro třílitrový turbodiesel. Éčko s tímhle agregátem je zatím jediným modelem, který inovativní převodovku s doposud nejvíce stupni pro osobní automobily může mít. Těžko říct, proč pouze éčko...
Při konfiguraci tohoto vozu si někdo dal hodně záležet, stvořil totiž velmi vkusnou kombinaci. Hnědá barva éčku vyloženě sedí, díky ní vystupují všechny linie a kombík s ní vypadá náramně. Obvykle nejsem fanoušek dřevěného obložení v interiéru, tohle tmavé dřevo má však krásnou strukturu a tak nějak do auta pasuje, zejména v kombinaci se světlými sedadly. Není to zrovna praktické, ale vypadá to neskonale dobře.
Uvnitř vozu naleznete řadu typicky mercedesích řešení, která jsou v některých případech skvělá, v jiných už méně. Kupříkladu na levé páčce blinkrů máte i ovládání stíračů, napravo od volantu je totiž páka, kterou obsluhujete převodovku. Zvyknete si na to ale velmi rychle. Kladně hodnotíme, že tlačítky na středovém panelu můžete sklopit opěrky hlav zadních cestujících pro lepší výhled zadním oknem. Milé také je, že vyhřívání a odvětrávání předních sedadel se dá spustit naráz, což se v zimních měsících může hodit. Méně nás již potěšil tradiční parkovací asistent, kdy se musíte při couvání dívat do vnitřního zpětného zrcátka na diody ve stropě. Zvukový signál totiž zazní až několik málo centimetrů před překážkou. Opět jde v obou případech ale o zvyk, po delším používání vám to už divné nepřijde.
mercedesbenz testy vyssistredni
Na nedostatek prostoru si cestující stěžovat nemohou. Objem zavazadelníku je menší než u čtyřválcových modelů, 600 litrů je však stále královská hodnota. Palubní deska odkazuje svými hranami na starší modely, je ale moderně vybavena a dobře dílensky zpracována, byť na větších nerovnostech se z jejích útrob občas ozývaly pazvuky. V době testování jsme pak jezdili ještě jedním éčkovým mercedesem, plynovým E 200 NGD, o kterém se dočtete v brzké době, a překvapilo nás, že měl pohodlnější a lépe podepírající sedadla, ačkoliv šlo o levnější model a chybělo mu odvětrávání. To je ovšem otázka důkladného zkoumání nabízené výbavy.
Motor a převodovka – Devět schodů do nebe?
Teoreticky to vypadá skvěle, převodovka 9G-Tronic je stejně velká jako sedmistupňový předchůdce, má o něco nižší hmotnost, hydrodynamický měnič nabízí o 7 % vyšší účinnost (celkově 92 %) a spotřeba klesla o 6,5 procenta. Skříň je schopná přenést točivý moment až 1000 N.m, má funkci „downspeedingu“, tedy snižování pracovních otáček, a při maximální rychlosti 250 km/h motor točí pouhých 2800 otáček za minutu.
V provozu překvapí několik věcí. Zejména je to schopnost motoru poradit si s nízkými otáčkami. Nejednou se nám stalo, že agregát v necelých 50 km/h točil asi 850 otáček za minutu na šestý převodový stupeň, aniž by nějak protestoval. Při 130 km/h pak auto běží na 1400 otáček a spotřebuje jen něco málo přes šest litrů na sto kilometrů. Při ekonomické jízdě jsme se dostali pod čtyři litry, rychlý přesun po dálnicích pak znamená stále skvělých deset litrů. Celkový výsledek v poměrně náročném testu - rovných 8,0 l na 100 km!
Samotná převodovka je na velmi dobré úrovni, v porovnání s konkurencí například ze stáje ZF ale odhalíte drobné neduhy. Nejvíce se projeví v městském provozu, kdy automobil řadí relativně rozvážně a má trochu problémy s reakcí na náhlou změnu jízdního stylu. Rovněž při rozjezdech či snaze o zrychlení z rychlosti chůze docela trvá, než se převodovka vzpamatuje, a občas svou snahu doprovází škubnutím. Pokud se těmto vlastnostem přizpůsobíte, pak objevíte velmi hladce řadicí skříň.
Naopak když vyjedete za město, všechno se v dobré obrátí a automatu najednou přijdete na chuť. Naladění motoru ovšem není pro jízdu v nízkých otáčkách ideální, protože jednotka výrazně zatahuje až od 1600 otáček za minutu, kde začíná maximum točivého momentu 620 N.m. Při dálničních 130 km/h tak musí převodovka podřazovat z devítky i při výjezdu do kopců, při zrychlování z této rychlosti pak rovnou shodí další jeden, dva či tři stupně, což jí naštěstí jde rychle. Předchozí 7G-Tronic reagoval na pokyny páčkami pod volantem v manuálním režimu docela bídně, 9G-Tronic s tím ale nemá problém a v daném módu řadí příjemně rychle.
mercedesbenz testy vyssistredni
Ovládání řazení převodovky plynem nejde zrovna nejlépe. Máme na mysli ty situace, kdy řidič schválně po zrychlování povoluje akcelerátor, aby automat zařadil vyšší stupeň. V tomto je konkurence výrazně dále. Nechápejte mě ovšem špatně, stále se jedná o špičkovou automatickou převodovku, jenom jsme čekali větší pokrok vzhledem k až neskutečně dobrým konkurenčním automatům. Celé to jednoduše působí jako o špetku vyladěnější 7G-Tronic s devíti stupni. A je devět tedy moc? Z funkčního hlediska takový počet stupňů rozhodně nebude omezovat ani obtěžovat, takže podle nás ne.
Motor zaslouží jenom samé pozitivní komentáře. Pokud chcete Mercedes-Benz se vším všudy, zapomeňte na čtyřválcové turbodiesely a připlaťte si za tento šestiválec. Spotřeba je horší jenom fakt o málo, kultivovanost a dynamika se však zlepšily velmi výrazně. Mimo město o motoru v podstatě nevíte, jenom při plné akceleraci slyšíte vzdálený a nijak nepříjemný hukot šesti válců. Jemně reagující agregát s výkonovou rezervou přímo sedí k uvolněnému cestovnímu charakteru éčka.
Šťastnou cestu!
Námi testované kombi disponovalo mimo jiné i vzduchovým pérováním, které slibuje nevídaný komfort. Při cestě po městě však možná natrefíte na ostré krátké nerovnosti, se kterými si automobil neumí stoprocentně poradit a rázy proniknou až do kabiny. S takovými výmoly má však problém každé vzduchové odpružení, tady lépe funguje éčko na klasických pružinách a malých kolech.
Opět však platí, že pokud nebudete jezdit po městě, tak si tenhle stroj zamilujete. Podvozek fantasticky zvládá výrazné vlny na silnici a také na dálnici D1 poskytuje skvělou míru komfortu. Neznám automobil, který by tak výborně kontroloval pohyby karoserie na různých „hupech“ u dálničních mostů a na těch částech silnice, kde se asfalt za roky již propadl. Někde v dáli cítíte, že se kola zabořila do podběhů, kabina auta se však pouze zlehka zhoupne a zůstane ve stejné výšce.
Jízdní vlastnosti přitom také nejsou špatné, byť dlouhý převod řízení nějaké závodnické choutky rychle umírní. Vždyť je to stále Mercedes-Benz, tedy vůz zaměřený na komfortní a relaxované cestování. Pokud byste ovšem opravdu toužili po rychlé jízdě, můžete podvozek i převodovku přepnout do sportovního režimu. Odpružení pak ztuhne, automobil klesne a celek reaguje ostřeji. Brzy to však přestane bavit a opět si začnete užívat nabídnutého komfortu.
mercedesbenz testy vyssistredni
Závěr
V průběhu testu nás tohle auto neustále něčím překvapovalo. Ve městě se chování převodovky nezdálo být úplně skvělé a komfort jsme také čekali lepší, stačilo však vyjet ze zastavěné oblasti a tam se teprve projevilo cestovní zaměření vozidla. Podvozek dal cestujícím najednou pocit jízdy na obláčku, převodovka začala řadit téměř neznatelně a kultivovaný motor s příjemnou výkonovou rezervou potěšil nízkou chutí po palivu. Ečko je v této specifikaci jednoduše skvělé cestovní rodinné kombi a přestože jsme od nové převodovky čekali více, je to rozhodně ceněný posun vpřed.
Nejlevnější verze modelu | 1.074.480 Kč (E 200 CDI/100 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.439.900 Kč (E 350 Bluetec/185 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.816.806 Kč (E 350 Bluetec/185 kW) |
Plusy
- Komfort podvozku
- Výkonný a úsporný motor
- Kultivovanost
- Prostorný interiér
- Řazení převodovky v manuálním režimu
Minusy
- Reakce převodovky na změnu zatížení
- Dlouhý převod řízení
Foto: Petr Homolka