TEST Mercedes-Benz SL 400 – Racek bez střechy

Design, interiér

Letošní rok je v případě Mercedes-Benzu sezonou otevřených aut. Německá automobilka letos na trh postupně uvedla novou třídu S kabriolet, třídu C kabriolet, model SLC (ve skutečnosti modernizované SLK) a inovovaný roadster SL. Do rukou nám tentokrát padlo SL, které nás před lety doslova nadchlo. Funguje tenhle roadster i po faceliftu, nebo jsou už jeho roky znát? To jsme zjišťovali za volantem základní varianty SL 400.

Model s označením SL je už šest desítek let nedílnou součástí nabídky mercedesu. Jako první toto jméno nesl v roce 1952 závodní speciál 300 SL následovaný o dva roky později stejnojmenným sériovým „rackem,“ od kterého byl následně odvozen i roadster. Ostatně i kvůli legendárnímu statusu se jeho jméno v rámci přejmenování stuttgartských modelů nezměnilo na logičtější označení SLS. Současná generace je na trhu od roku 2012, a tak nastal ideální čas na její modernizaci.

Věk už je znát

A popravdě řečeno, jisté inovace už SL potřebovalo. Jestliže jsme aktuální generaci vždycky něco vyčítali, byl to její vzhled. Dnešní SL zkrátka není takový elegán jako slavný „racek,“ příď je podivná a zadní partie poněkud otylá. Vývojáři se proto v rámci faceliftu zaměřili i na tuto oblast.

Výsledek designérských změn je však pouze ucházející. Modernizované SL vypadá rozhodně lépe než dosud, auto nepochybně osvěžila upravená „diamantová“ maska chladiče inspirovaná supersportem Mercedes-AMG GT a přesunutí diod denního svícení do hlavních světlometů.

Když se ale na auto podíváte zezadu, stále uvidíte otylou záď, která musí pojmout pevnou skládací střechu. Obří koncová světla se sice snaží opticky rozrazit velkou plochu, jejich designérské zpracování ale působí nemoderně. Mercedes by si navíc mohl odpustit ty falešné koncovky výfuku, skutečné vývody výfukového systému se nacházejí až za chromovanými rámečky, což se k autu jako SL nehodí. Jako celek SL se v rámci modernizace každopádně nezměnil v krasavce, protože příď a záď působí poněkud nesourodě.

mercedesbenz testy roadster  

Ani první pohled do kabiny tolik nezaujme, SL totiž uvnitř dokazuje, že už je na trhu nějaký ten pátek. Displej multimediálního systému působí podobně jako středový panel s množstvím tlačítek poněkud zastarale, navíc nám vadí i jeho složité ovládání. Ba co víc, není tu touchpad jako v modernějších mercedesech, ale jen obyčejné kolečko. U levnějších modelů by to nevadilo, u SL to ale působí zastarale.

Pak se ale uvelebíte v perfektních, nízko usazených sedadlech s širokými možnostmi nastavení (včetně šířky pomocí nafukujících se bočnic), pohlédnete přes dlouhatánskou kapotu a rázem zjistíte, že vlastně nic víc nepotřebujete.

Použité materiály jsou perfektní, SL je navíc připraveno i na transkontinentální přesuny díky mnoha odkládacím prostorům. Jeden obří najdete v loketní opěrce, další se nachází za sedadly, což je lepší řešení než nějaké nouzové zadní sedačky. Do kufru se vejde 345 až 485 litrů zavazadel, podle toho, zda je střecha právě nasazená, či nikoliv. Jelikož složená střecha objem kufru povážlivě snižuje, dostalo SL automatickou dělicí příčku zavazadelníku. Bagáž na romantický víkend sem ale nějakým způsobem dostanete.

Motor, jízdní vlastnosti

Skvělý základ

SL dokazuje, že není základ jako základ. Testujeme standardní verzi SL 400, která ale se svým zážehovým šestiválcem s dvěma turbodmychadly o výkonu 270 kW a točivém momentu 500 N.m je všechno, jen ne nějaké nedochůdče. Ostatně v rámci faceliftu si jednotka pomohla o výrazných 25 kW a 20 N.m.

Třílitr mě dokonce natolik nadchnul, že bych nad silnějšími jednotkami uvažoval snad jen v případě, že bych se chtěl pochlubit před kamarády v hospodě. Parametry verze SL 500 s 4,7litrovým osmiválcem s 335 kW, SL 63 5,5litrovým osmiválcem s 430 kW nebo vrcholného SL 65 poháněné šestilitrovým dvanáctiválcem o výkonu 463 kW při hospodském klábosení nepochybně ohromí více. I zrychlení z 0-100 km/h za 4,9 sekundy a maximálka 250 km/h zkoušeného SL 400 ale není něco, za co by bylo nutné se stydět.

Po svezení s SL 400 totiž zjistíte, že více než základní vidlicový šestiválec vlastně ani nepotřebujete. Na takové to domácí žvýkání motor plně dostačuje. Dvě turba poskytují více než dostatek síly za všech podmínek, za volantem esela jsem si ani jednou neřekl, že bych snad potřeboval více výkonu a svižnější zrychlení.

Šestiválec navíc k charakteru roadsteru plně sedí. Cítí se skvěle jak při korzování kolem náplavky, tak při ostřejším tempu, když po karlštejnských okreskách spěcháte na golf s firemním partnerem. V mnoha případech jsem ani nespouštěl režim Sport s ostrými reakcemi, protože pohodovější nastavení Comfortu plně stačilo i při rychlejším svezení. Sport je totiž při rozjezdech někdy až moc kousavý.

mercedesbenz testy roadster  

Motor je standardně spárován s devítistupňovou samočinnou převodovkou, která se neovládá pravou páčkou pod volantem, jak je pro mercedesy typické, ale voličem na středovém tunelu. Na rozdíl od nedávno testovaného menšího SLC 200 k automatu v SL 400 vlastně nemáme výhrad. V komfortu řadí rychle a hladce, ve sportovním nastavení ostřeji kope. K dispozici jsou i páčky pro manuální změnu převodu, převodovka si ale raději práci odvede sama. Jakmile se jí zdají otáčky moc vysoké, přeřadí si sama a případnou snahu o podřazení zamezí. To je snad jediná výtka k převodovce, jakmile před ostrou otáčkou potřebujete podřadit o dva stupně, automatu s hydrodynamickým měničem to zkrátka chvilku trvá.

Šestiválec navíc nadchne i svojí spotřebou, byť samozřejmě udávaný průměr 7,7 litrů na 100 km je z říše snů. Jestliže se rozhodnete jen vozit a lehce lechtat plyn, dá se v klidu dostat pod stále dobrých deset litrů na 100 kilometrů. Naopak pokud dáte třílitru napít, rázem se přiblížíte k dvaceti litrům. Víc vám palubní počítač stejně ani neukáže, diskrétně tím podobně jako další mercedesy naznačuje, že spotřeba je už vysoká. Dálniční tempo i díky nízko bublajícímu motoru na úrovni 1800 otáček znamená asi devět litrů. V městě jsme se pak pohybovali kolem 14 litrů. Při tankování každopádně počítejte s tím, že Mercedes doporučuje u SL 400 tankovat 98oktanový benzin.

Otevřený král

Jestliže mě nedávné svezení s menším stuttgartským roadsterem v podobě SLC 200 trochu zklamalo, větší SL 400 nedává absolutně žádný důvod k pochybám, že by snad Mercedes otevřené vozy neuměl. Jízda s eselem je totiž přesně taková, jak bych si od otevřeného mercedesu představoval.

Jízda s SL je naprosto plavná, automobil si dokáže perfektně poradit s naprostou většinou nástrah českých silnic. Tedy pokud mluvíme o adaptivním podvozku přepnutém do komfortního nastavení, v tom sportovním citelně ztuhne. V Comfortu auto naprosto s přehledem filtruje jednotlivé nerovnosti, od podvozku se neozývají žádné hlasité rány. Je přitom jedno, zda s mercedesem jedete pomalu, nebo řežete jednotlivé zatáčky, co se dá. V obou případech se vůz chová, jakoby přesně pro ten daný styl byl zrozen. Zvlášť v zatáčkách auto dlouhé 4,63 metru a pohotovostní hmotností 1.735 kilogramů překvapí svým elánem a hbitostí. Proto všem doporučujeme sepnout režim Individual a zkombinovat měkčí nastavení podvozku s ostřejším režimem pohonného systému, ve kterém nám SL sedlo nejvíce.

mercedesbenz testy roadster  

Karoserie je navíc naprosto tuhá, automobil se vůbec nekroutí, jak se stávalo v SLC. I jízda bez střechy je pohodovější než v menším roadsteru s trojcípou hvězdou na přídi. Do 120 km/h je jízda s otevřenou střechou díky elektricky výsuvné cloně naprosto bezproblémová, ve vyšších rychlostech jsem se svými 182 centimetry už přece jen cítil lehký vánek větru. V rámci povolených limitů se to ale stále dalo zvládnout.

Jestliže pojedete se střechou staženou dolů, nejenže si užijete vnější pachy – jak ty příjemnější jako vůni chleba při jízdě kolem pekárny, tak ty méně příjemné jako výfuk tédéíčka s vykuchaným DPF, ale více si vychutnáte i lahodný zvuk linoucí se od výfuku. Burácivý zvuk stojí za to, stejně tak bublání ve výfuku při zapnutém sportovním režimu. Skoro by jeden dle zvuku řekl, že pod dlouhou kapotou nepracuje šestiválec, ale osmiválec… S nataženou střechou je naopak SL naprosto tiché i ve vyšších rychlostech, dálkové přejezdy tak nejsou únavné.

Závěr

Závěr

Mercedes-Benz SL je jedno z těch aut, které se kupují ne kvůli jejich designu, ale kvůli schopnostem. Přestože design už není tak těžkopádný jako před faceliftem, dnešní SL stěží nazveme krásným automobilem. Zvlášť ta záď působí roztekle a dnes už i zastarale.

Když se však posadíte dovnitř a rozjedete se, vnější vzhled hodíte za hlavu, protože vás SL nadchne svými vlastnostmi. Až na ryze subjektivní záležitost, jakou je design, je totiž jen málo toho, co lze na tomto velkém roadsteru kritizovat. Kabina je prostorná, karoserie tuhá a nekroutí se a podvozek výtečně filtruje většinu nástrah český silnic. I ten třílitrový šestiválec je libová záležitost, zvuk má úžasný a síly má na rozdávání. Pořád přitom mluvíme o základním motoru, který lze nahradit silnější víceválcovou jednotkou. Pod dlouhou kapotou SL se totiž klidně vejde i dvanáctiválec.

Zkratka, jestliže máte v kapse 2,5 milionu, které chcete utratit za otevřený vůz, lepší alternativu než Mercedes-Benz SL 400 na trhu zřejmě nenajdete. Též perfektní (a navíc čtyřmístný) Mercedes-Benz S kabriolet totiž stojí minimálně 3,7 milionu korun. A to se SL stojící ani ne tři miliony po dopočtení příplatkové výbavy rázem zdá jako výhodná koupě....

mercedesbenz testy roadster  

Plusy

• Výtečný podvozek
• Silný motor se skvělým zvukem
• Zpracování interiéru
• Výtečné sedačky
• Bohatá výbava
• Tuhá karoserie

Minusy

• Z některých úhlů podivný vzhled
• Vysoká pořizovací cena

Foto: Petr Homolka