TEST Opel Zafira Tourer 2,0 CDTI – Dramaticky lepší
Opely posledních let rostou velikostně a roste jim i sebevědomí. Corsa, Astra i Insignia patří k největším autům ve svých segmentech a stejnou cestou jde i třetí generace MPV Zafira.
K velkému sebevědomí si ale nepomáhá jen většími rozměry (je o 20 cm delší a má o 6 cm delší rozvor). Zafira povýšila také technicky, a proto se může nyní směle zařadit na pomezí kategorií středních a velkých MPV.
Novinka si to nakonec může s klidným svědomím dovolit. Stávající druhá generace se bude prodávat i nadále jako Zafira Classic. Třetí vydání rodinného Opelu zase přidává do názvu slovíčko Tourer, avšak na rozdíl od kombi řady Astra a Insignia bez přívlastku Sports.
Působivý design v nenápadném provedení
Osvědčený recept jednoprostorové karoserie s variabilním systémem sedadel Flex7 je zabalen do zcela nového kabátu. Éra jednoduše lomených ploch je u Opelu definitivně pryč, dnes v Rüsselsheimu sází na oblé tvary s ostrými proporcemi.
Předlohou byla pochopitelně Insignia, Astra a také Ampera. Od ní si Zafira Tourer vypůjčila tmavé bumerangy kolem předních světel. Z Astry zase známe prolis ve spodní části bočních dveří a panoramatické čelní okno protažené nad přední sedadla.
Jakoby Opel ale v poslední fázi ztratil odvahu – hnědá barva, kterou měl testovaný vůz a která byla zvolena i pro propagační fotky, má tlumící účinek. Zafira Tourer je v tomto odstínu elegantní, avšak maskuje svoji výlučnost. Zajímavé detaily najednou splývají a vynikne celkový tvar, zběžným pohledem nečekaně podobný Peugeotu 5008 nebo Renaultu Grand Scénic.
Mimochodem, řešení bočních dveří je ale u Zafiry Tourer veskrze konvenční – zadní pár otevíraný proti směru jízdy zůstává vyhrazen menší Merivě.
Exteriérová revoluce se přenáší i dovnitř. Zapomenuty jsou ryze funkční ale nikterak přitažlivé tvary předchůdce. Zafira Tourer je po stránce interiérového designu velkoprostorovou variací na Astru, když ve velkém spoléhá na standardizované díly. Vizuálně mu to ale velmi prospívá.
Rozdíly proti Astře přesto najdeme – třeba displej multimediálního systému se usadil do hluboké kapličky, ve které našla místo i uzavíratelná schránka na drobnosti. Tím ale praktické detaily jen začínají. Před spolujezdcem jsou hned dvě velké uzavíratelné přihrádky, doplněné mělkou schránkou bez krytu.
Mezi přední sedadla pak zavítaly kolejnice FlexConsole známé už z Merivy. V nich se posunují dva moduly: držák na nápoje a loketní opěrka. V přízemí je ještě jedna, a to značně objemná přihrádka s posuvným krytem. Tato prostorová kouzla jsou samozřejmě možná jen díky absenci páky ruční brzdy, kterou nahradilo elektromechanické řešení ovládané tlačítkem.
Změnila se i architektura rozvidlených sloupků karoserie. Přední část tvořící rám čelního skla je nyní tenčí a zvětšila se pomocná boční okénka ve sloupku, která tak lépe plní svoji funkci. Výhled z místa řidiče je díky tomu sice jiný, ale lepší než u běžných aut. Platí to však jen, pokud se na čelním okně nezačne v zimě hromadit sníh. Stěrače totiž po obou stranách čelního okna zanechávají asi pěticentimetrový pás sněhu, který efektivně násobí šířku sloupku.
Zajímavou specialitou je panoramatické čelní okno. Zasahuje až nad hlavy předních cestujících, čímž dodává neobvyklý rozhled ve svislém směru. Bonusovou část okna lze samozřejmě zakrýt roletou, která nese i obvyklá výklopná stínítka.
Nevýhodou panoramatického čelního skla je umístění stropních lampiček až na úroveň B sloupku. Pomohla by integrace čtecích lampiček do zpětného zrcátka, jako tomu bývá u Mercedesů, Opel se ovšem pro toto řešení nerozhodl.
Pojďme nyní do druhé řady. Pevná lavice ustoupila trojici samostatně nastavitelných sedadel s podélným posuvem. Zafira hraje na obsazení trojicí pasažérů, prostřední sedadlo je téměř rovnocenné s těmi krajními.
Nevýhodou je, že při obsazení čtyřmi osobami jsou pasažéři vzadu zbytečně namačkáni na dveře. Nemohou si proto pořádně užít 148centrimetrové vnitřní šířky. Řešením má být Lounge Seating System, měnící prostřední zadní sedačku v loketní opěrky a přesouvající dvě krajní na požádání blíže ke středu. Boční posun je ale spíš symbolický, s přestavěním vnitřní konfigurace ve stylu Roomsteru se nedá počítat.
Zavazadlový prostor ukrývá poslední dvojici sedadel. Přístup do třetí řady je vcelku komfortní a když se druhá řada uskromní, nabídnou nejzadnější sedadla i dostatek prostoru pro kolena. Délka sedáku 43 cm nebude dětem vadit, výška opěradla je dospělých 60 cm. Nejvíc proto vadí malá výška sedáku nad zemí – pouhých 23 cm je opravdu málo.
Opel Zafira Tourer - vnitřní rozměry | |||
Rozměr | přední sedadla | 2. řada | 3. řada |
podélný prostor min/max [mm] | 860 / 1065 | 465 / 935 | 510 / 730 |
výška nad sedadlem [mm] | 1050 | 995 | 880 |
šířka v úrovni loktů [mm] | 1495 | 1480 | 1230 |
délka sedáku [mm] | 485 | 480 | 430 |
výška opěradla [mm] | 650 | 630 | 600 |
výška sedáku nad podlahou [mm] | 350 | 410 | 230 |
Opel Zafira Tourer - rozměry zavazadlového prostoru | |
délka 7 míst [mm] | 340 |
délka 5 míst [mm] | 940 |
délka po sklopení sedadel [mm] | 1950 |
šířka mezi podoběhy [mm] | 1045 |
výška pod roletou [mm] | 530 |
nakládací hrana [mm] | 650 |
Všechna sedadla v druhé a třetí řadě lze samozřejmě dle libosti sklápět. Vzniká tak rovná plocha s maximální délkou téměř dva metry. Naopak zavazadlový prostor v sedmimístné konfiguraci s délkou 34 cm pojme opravdu jen to nejnutnější.
2,0 CDTI 121 kW – volba číslo jedna
K prvnímu testu jsme vybrali nejsilnější turbodiesel, motor 2,0 CDTI o výkonu 121 kW. Dieselová paleta věrně kopíruje Insignii – standardem je dvoulitr, vybírá se z verzí 81, 96 a 121 kW. Cenový rozdíl mezi nejslabším a nejsilnějším z trojice je velmi přijatelných 32 tisíc korun.
Už proto má nejsilnější motor v nabídce (benzin vrcholí 1,4 Turbo/103 kW, resp. 1,6 Turbo CNG/110 kW) naše sympatie. Další cenné body získává svým projevem a také spotřebou paliva.
Charakterově představuje 2,0 CDTI kompromis mezi německým 2,0 TDI CR a francouzským 2,0 HDi. Dravostí, ochotou vytáčet a odezvou na plyn už od nejnižších otáček se blíží volkswagenovu dvoulitru, hladkost chodu zase nemá daleko k peugeotově čtyřválci. Pomáhá mu také dobré utlumení v objemné přídi.
Proti předchůdci se konečně vytratily prodlevy turbodmychadla, na které trpěl agregát 1,9 CDTI a v menší míře i stále nabízený 1,7 CDTI. Motoricky si proto dieselová Zafira polepšila rovnou o dvě generace.
Čtyřválec kupodivu vůbec neprotestuje, pozvolna nastupuje už nad 1000 min-1 a běžně se s ním dá počítat už od nějakých 1200 až 1300 min-1, aniž by měly nízké otáčky negativní vliv na zvukový projev zatíženého motoru. Mezi 1000 a 2000 min-1 roste síla motoru plynule. Kolem 2000 min-1 je dvoulitr už dost vitální, byť jsou převody v šestistupňové skříni – v souladu s aktuálním trendem – dost těžké.
Vytáčení nad 3000 min-1 už nedává valný smysl. Síla motoru slábne a hluk roste, pásmo od 4 do 5 tisíc otáček je pak vysloveně únikovou zónu – třeba, kdybyste při předjíždění nestačili přeřadit.
Díky dravosti v nízkých otáčkách ale nedává nejsilnější dvoulitr v Zafiře k vytáčení mnoho důvodů.
Opel potěšil i spotřebou. Při tempomatové jízdě reálnými 130 km/h si řekl o velmi slušných 6,7 l/100 km, když motor točil 2300 min-1. Ve 100 km/h pak obě hodnoty klesly – na 6,1 l/100 km a 1800 min-1. Tabulkových 5,2 litrů po kombinovaný režim je sice jen zelenou fikcí, celkový průměr v testu 7,5 l/100 km ale není vzhledem k velikosti auta a provozu v zimních podmínkách vůbec špatným výsledkem.
Nároky motoru v různých jízdních režimech jsou překvapivě stálé. Ve městě počítejte se spotřebou do osmi, mimo město dle provozu a četnosti akcelerace mezi šesti a sedmi.
Úsporám paliva ve městě vydatně pomáhá systém Start&Stop. Ani v teplotách kolem bodu mrazu se neunaví a ochotně vypíná motor pořád dokola, i co pár desítek metrů. Restart je kultivovaný a na rozdíl od běžné praxe k němu elektronika nevyžaduje vyřazení na neutrál. Jedinou podmínkou je vyšlápnutý pedál spojky, a tak restart proběhne úspěšně na poprvé, i když zařadíte jedničku rychleji, než se motor dokáže roztočit.
Prémiová elektronika v mainstreamovém voze
Podvozek vybavený adaptivními tlumiči FlexRide a 18palcovými koly se může v rodinném segmentu zdát jako rozmařilost. Jízdní projev Zafiry Tourer ale díky tomu posouvá těsně pod špičku kategorie MPV.
Konstrukce podvozku je syntézou Insignie (přední náprava se vzpěrou MacPherson) a Astry (zadní vlečená náprava s Wattovým přímovodem, u Opelu vylučující pohon 4x4). Dvoulitrovou dieselovou Zafiru, která dle výbavy váží 1733 až 1931 kg, zvládá bez zásadních ústupků v oblasti komfortu i ovladatelnosti.
Jako nejlepší volba se ukázal komfortní režim Tour. Tlumiče dovolí karoserii nejvýraznější pohyby, výsledkem čehož je příjemné pohupování na příčných nerovnostech a mírné boční náklony v zatáčkách. Negativní jevy jako dosedání na dorazy nebo odskakování v zatáčkách se ale přesto nekonají! Auto svým chováním ani nesvádí k rychlejším nájezdům do zatáček, přestože udržuje velmi slušnou úroveň aktivní bezpečnosti a s blížícími se limity podvozku nezradí.
Střední poloha, která se automaticky nastaví vždy po nastartování, představuje dobrý kompromis. Vyhoví drtivé většině jízdních situací – je jasné, že zčásti také právě díky možnosti automatické regulace nastavení tlumičů.
Režim Sport hodně přitvrdí. V palubním menu lze nastavit jeho zásahy – zesportovnět mohou dle libosti tlumiče, řízení i mapa řídící jednotky motoru. S přepnutím tlumičů zmizí boční náklony, podvozek lépe informuje o stavu vozovky a auto ochotněji zatáčí i lépe drží směr v zatáčkách. Se zbytkem změn už to není tak slavné: odpor nebo reakce řízení se mění jen nepatrně, motor má sice ostřejší reakce na plyn, ale reálně auto nezrychlí.
Z příplatkové výbavy dále zaujme parkovací kamera, která se může pochlubit naprosto špičkovým rozlišením obrazu. Škoda, že samotná navigace (dražší systém Navi 900) už takovou kvalitu obrazu nemá. Testovaný vůz dostal také vyhřívaný volant (příplatková výbava dostupná už i u Corsy), za příplatek by bylo možné Zafiru Tourer vylepšit i o speciální ortopedická sedadla.
K bezpečnosti přispívá adaptivní tempomat, bohužel bez možnosti deaktivace adaptivní funkce. V předsériovém voze měl někdy tendence mylně zpomalovat v levotočivých zatáčkách, to když se ve stoupacím pruhu vlekl kamion. Jinak ale rozumně naceněný příplatkový systém funguje bez problému.
S adaptivní funkcí se navíc pojí i indikátor vzdálenosti. Jednak lze na palubní počítač promítat údaj o odstupu v sekundách (to pak ale poněkud odpoutává pozornost od řízení), jednak vůz akusticky varuje při kritické vzdálenosti a velkém rozdílu rychlostí.
Ještě účinnějším pomocníkem jsou adaptivní světla AFL+. Bi-xenonové světlomety jsou vybaveny natáčením do zatáček, statickým přisvěcováním, automatickou aktivací dálkových světel a k tomu mění délku a šířku osvětlené plochy v závislosti na rychlosti.
Svítí velmi době a v noci dokážou osvětlit silnici bezkonkurenčním způsobem. Jistě pomáhá i vyšší usazení v přídi, které překonává Astru a Insignii. Ovšem protijedoucí řidiči už toto nadšení sdílet nemusí – prodloužený paprsek může při vyšších rychlostech oslňovat, jak naznačuje občasné problikávání od ostatních aut.
Závěr
S novou generací se Opel Zafira posunul o pořádný kus dál. Je větší, působí hodnotnějším dojmem, má modernější turbodiesel a výborný podvozek. Jednoduše shrnuto – Opel nasměroval řadu Zafira Tourer výš, na rozmezí třídy středních a velkých MPV.
Této pozici odpovídá na pohled vyšší cena – Renault Grand Scénic nebo Chevrolet Orlando pořídíte o dost levněji. Ve srovnání s německou konkurencí jsou ale ceny Opelu o něco nižší, nemluvě o tom, že velké MPV jako například Ford S-Max sáhne do rodinného rozpočtu ještě hlouběji.
Pohledem do ceníku se kromě toho ukáže, že nejsilnější turbodiesel je i paradoxně nejrozumnější volbou. Poměrem cena/výkon překonává ostatní verze, vždyť proti nejslabšímu dieselu je dražší jen o 32 tisíc a proti základní benzinové motorizaci (1,8i/86 kW) o 108 tisíc.
První cena vozu | 449.900,- Kč (1,8i 85 kW Essentia) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 577.900,- Kč (2,0 CDTI 121 kW Enjoy) |
Základní cena testovaného vozu | 637.900,- Kč (2,0 CDTI 121 kW Cosmo) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 836.700,- Kč (2,0 CDTI 121 kW Cosmo) |
Plusy
- Praktická variabilní středová konzole
- Výkon adaptivních bi-xenonů AFL+
- Přesvědčivý výkon vrcholné motorizace
- Motor netrpí turboefektem
- Příplatek proti základnímu dieselu jen 32 tisíc Kč
- Komfort tlumení a velký rozsah nastavení adaptivních tlumičů
- Rozsáhlá a propracovaná elektronická výbava
Minusy
- Stěrače čelního skla nedosahují až ke krajům
- Umístění stropních světel v kombinaci s panoramatickým čelním sklem
- Světle hnědé plasty na palubní desce
- Vyšší ceny některých příplatkových položek
- Výkon audiosoustavy