Mototest SWM Silver Vase T 650: Pravá chuť osmdesátek

Kde se značka SWM vzala? V roce 1971 ji v italském Miláně založili Piero Sironi a Fausto Vargani, čemuž odpovídá i název SV.VM (Sironi Vergani Vimercate Milano). Soustředili se na produkci sportovních a závodních strojů do terénu. Menší stroje poháněly motory Sachs, větší dostaly Rotax. Postupně se jim začalo dařit a vytvořili vlastní týmy v motokrosu, v soutěžích enduro i trialu. V roce 1975 přišel první velký úspěch. Na tehdy velmi populární soutěži Šestidenní na ostrově Man ovládla čtveřice italských jezdců na SWM kategorii o Stříbrnou vázu. Potom se značka zaměřila na prestižnější Světovou trofej. V roce 1978 Italové ještě nestačili na československou grupu, ale o rok později už to „cinklo“. Ze šestice jezdců přitom tři sedlali stroje SWM. Italové potom svůj triumf ještě dvakrát zopakovali a v roce 1981 opět ovládli i juniorskou Stříbrnou vázu. V témže roce se Francouz Gilles Burgat stal na SWM světovým šampionem v trialu (šlapačkách). Jenže potom se přestalo prodejně dařit, v roce 1984 přišel fi nanční krach a rok nato zavření továrny.

Pod čínskými křídly

Ale značka SWM nezemřela. Stejně jako mnoho dalších „zkrachovalých“ italských výrobců se dostala do zaměřovače čínských průmyslníků. Na obnovení SWM se podílel koncern Shineray Group, který koupil bývalou továrnu Husqvarna v italském Biandronnu poblíž Varese. Tam se i některé modely vyrábějí, byť ty pro běžné spotřebitele se importují z Číny.

Označení Silver Vase (Stříbrná váza) se u SWM poprvé objevilo v roce 1975 po úspěchu na Šestidenní a naposledy před rokem u scrambleru s jednoválcovou šestsetpadesátkou. Ten se prodává v cestovní verzi s 17" koly a od letoška i jako terénní „T“ s jednadvacítkou vpředu a osmnáctkou vzadu. A „téčko“ se nám líbilo víc, takže jsme si ho vzali na test. Je to i bílým lakem, který odpovídá závodním SWM na počátku 80. let. Styl motorky připomíná legendární řadu RS GS TF1 z roku 1979. Povedený je podsedlový panel se žlutým terčem pro startovní číslo. Nechybí ani kapkovitá nádrž, vysoký přední blatník nebo zlaté ráfky. Široká řídítka zpevňuje hezky přišroubovaná eloxovaná hrazdička a až na pár detailů motorka působí bytelně, kvalitně a vážně dobře. Ze všech úhlů jde o pěkný stroj a ani se nám nechce věřit, že stojí jen 129 990 Kč.

TEST SWM G03F Tiger – Tady je odpověď

Michal Dokoupil

Testy

55

Ve jménu historie

Stejnou motorku nabízí i francouzská značka Mash, ale tu u nás nekoupíte, protože má vyhrazenou jinou část Evropy. Základem motorky je vzduchem chlazený jednoválec 644 cm³, jejž najdete v mnoha motocyklech po celém světě – dokonce se v roce 2023 objevil v útrobách Jawy 650 OHC a Jawy 650 OHC Sport. Původně jde o agregát, který Honda vyvinula pro dominator z roku 1988. Jde o takového dědečka s výkonem 29 kW a točivým momentem 50 Nm. Jednoválec bouchá, celý se chvěje a dynamika odpovídá papírovým hodnotám, takže nic moc. Když ho podtáčíte pod 2000 otáček, nechá vám to při zrychlení pěkně sežrat. Celý se rozklepe, čímž protestuje proti takovému zacházení, a důrazně žádá o podřazení. Na displeji se přitom zařazená rychlost neukazuje a otáčkoměr na monochromatickém malém displeji není moc čitelný. Musíte tak na motorku jít postaru – sžít se s ní, poslouchat jednoválec, vnímat vibrace a řadit podle citu. Motor se nejlépe cítí mezi 3000 a 5000 otáčkami, kdy je zátah motoru slušný. Pleskavý zvuk tlumiče výfuku přidává hezký zvukový doprovod a na SWM se lze příjemně a svižně projet. Řazení je překvapivě jemné a přesné. Nahoru kvalty padají jako po másle a najít neutrál nedělá problém. Přestože má psanou maximální rychlost 150 km/h, je ideálních tak 120, kdy na jezdce tolik nefouká a motorka je v přímém směru ještě stabilní.

Všude doma

Pocitově jde o lehký stroj, který ochotně zatáčí – stačí se naklonit do strany, a jedete požadovaným směrem. Vpředu má obrácenou vidlici s možností nastavení odskoku, vzadu centrální tlumič s možností úpravy tuhosti. Firemní nastavení bylo vyvážené. Na rozbité asfaltce tlumí nerovnosti slušně a přitom se v zatáčce nehoupe a dobře drží stopu. Velmi dobře zvládá polní cesty i rozbitou šotolinu. Při jízdě vestoje se cítíme jistí v kramfl ecích díky štíhlé konstrukci, na níž koleny stroj pěkně svíráme, nebo širokým a vysokým řídítkům, která zajišťují ideální pozici. Stupačky na rozdíl od normálního Silver Vase mají hroty a páčka řazení je sklopná. Také posez je v pohodě. Jezdec s výškou 174 cm sedí blízko nádrže vzpřímeně, nemusí se natahovat k řídítkům a nohy má pod sebou složené v ideálním úhlu. Se sedlem 900 mm nad vozovkou má ale už problémy dosáhnout nohama na zem, jde však o enduro, tak se s tím musí počítat. A stejné je to se samotným sedlem, je tužší a po hodince už cítíme sedací část těla. Hodně důrazní musíme být na průměrné brzdy. Na rozdíl od normálního Silver Vase s 320mm kotoučem a čtyřpístkovým radiálním třmenem má „téčko“ vpředu jen 280mm kotouč a axiální třmen – ABS lze vypnout tlačítkem na řídítkách.

Účinnější by mohl být přední refl ektor, jehož diody ve tmě jen mžourají, a konektor na boční stojánek je tak „vytelený“, že když špatně sešlápnete ze stupačky, tak ho utrhnete. Ale když se opět koukneme na cenovku, říkáme si, že to jsou jen drobnosti. SWM Silver Vase T vypadá dobře a užijete si na něm každý kilometr, aniž byste byli limitováni terénními překážkami.

Mototest CFMOTO 700MT Adventure: Prolnutí silných genů

Leoš Káňa

Motorky

4

Plusy

• Zajímavý design
• Nízká cena
• Vyvážená jízda

Minusy

• Slabší motor a dynamika
• Hůře čitelné přístroje

Zdroj: Svět Motorů