TEST Smart Fortwo Nightorange - Barbie Lambo
Když budete někomu tímto způsobem s tajemnou tváří objasňovat, co máte za auto, nutně vyvoláte dojem, že si právě užíváte nějaké superauto. A vzhledem k oranžové barvě… není to takhle náhodou lamborghini? Klidně by mohlo, ale v našem případě tomu tak opravdu není.
Naše realita se jmenuje Smart fortwo. Vaše skepse ale ani tak není na místě, tenhle maličký městský mrňous totiž dokáže nabídnout krom poutavého vzhledu i radost z jízdy a adrenalin, srovnatelný s nejedním sportovním autem.
Nenápadnost sršně
Ale je slušnost se nejdříve představit. Tohle je Fortwo Cabrio ve speciální verzi Nightorange, kterou charakterizuje kombinace oranžového a černého laku, tmavých 15“ kol, zatmavených předních světlometů a černého interiéru v kůži Nappa. Tato kombinace se postará o to, že zatímco za běžnými smarty, které bývaly před pár lety na našich silnicích středem pozornosti, ale teď už zevšedněly, se už málokdo otočí, nightorange byl středem pozornosti všude, kde se objevil. Prostě scvrklé lamborghini…
V našem případě navíc s (hned po Brabusu) nejsilnější motorizací – turbodymchadlem přeplňovaným litrovým benzinovým tříválcem o výkonu 62 kW při 5250 a s točivým momentem 120 Nm v rozmezí 2000-4750/min. Smích? Přejde – vždyť smartík váží jen 800 kg, takže je určitě svižnější, než byste si mysleli. O realitě totiž ani moc nevypovídá údaj o zrychlení na stovku za 10,7 s, dost z tohoto času totiž uzme pro sebe stále zoufale pomalá robotizovaná převodovka s pěti stupni.
Takže co že je na tom autě tak záživného? V první řadě není vůbec špatný ten puristický interiér, jenž zajímavým způsobem kombinuje neskrývanou "plastovost" a "hračkovitost" s minimalistickým pojetím, vlastním sportovním autům. Potěší i lehké boční vedení sedadel, malý volant a posaz, jenž rozhodně nelze považovat za „záchodový“, jak tomu u většiny miniaut bývá.
Navíc je to kabriolet, u něhož se nemusíte spokojit jen se stažením plátěné střechy, po odjištění lze během chvilky složit střešní oblouky do útrob dveří kufru a užívat si tak jízdy s větrem ve vlasech bez jakýchkoli kompromisů. Smart je prostě opravdu „chytrý“ a rozhodně si ho zamilujete ještě dřív, než poprvé šlápnete na plyn.
Jeho revírem jsou města. Se semafory
Ale to jste hádám slyšet nechtěli. Takže startovací lízátko do spínací skříňky a můžeme vzbudit to monstrum pod zadkem. Motůrek se otřepe a probudí s tikáním, které připomíná zesílený zvuk mechanických chronografů, pozřených vysavačem. Tak už jen volič „robota“ na déčko a můžeme vyrazit.
Asi vás to překvapí, ale foukané fortwo je kousavější, než by se vůbec dalo čekat. Na ťuknutí do plynu reaguje překvapivě ostře a na křižovatkách budete na rozjezdech „king“. Ale na sebevědomí městské štiky je ještě příliš brzo. Jakmile otáčky dosáhnou šesti tisíc, auto se skoro zastaví, aby tam elektronika mohla zvolna zasunout vyšší kvalt. To trvá takovou dobu, že ti agilnější semaforoví závodníci, kteří to na rozjezdu prohráli na celé čáře, už jsou po našem boku.
Pak se ale smart opět rozběsní a ujímá se vedení. Co byste řekli - do chvíle, než přijde čas zařadit trojku. To už to ale smažíme stovkou, takže je nejvyšší čas se umravnit. Jisté je každopádně to, že frotwo není tak snadnou kořistí, jak snad vypadá. Jen ta zpropadená převodovka…
Poté, co mě po pár kilometrech od masáže krční páteře začne pobolívat hlava, si raději začínám řadit sám pomocí pádýlek pod volantem. Díky tomu vím, kdy nastane celý ten otravný proces přeřazení a mohu polevením tlaku na plyn omezit škubání převodovky. Oč tragičtější je převodovka, o to lepší je motor. Pokud mám zrovna zařazený správný kvalt, je akcelerace autíčka až nečekaně slušná, navíc doprovázená drsným pisklavým chraplákem tříválce, jenž má téměř nulový lag a netrpí ani turboefektem. Prostě na to dupnu a už peláším...
Navíc mě před sebe každý ochotně pustí. :-) Úplný ráj, nebýt čím dál smradlavějších ulic, jak stále menší a menší auta ve velkém objevují „kouzlo a výhody“ turbodieselů. To je však obecně problém ježdění v otevřených autech. Alespoň umřu na raka včas a nebude ze mě za 40 let troska s parkinsonem a alzheimerem, odkázaná na trvalou péči krásné ošetřovatelky...
Radost i na okreskách
Ale světem Smartu Fortwo rozhodně nejsou jen ulice měst, je skvělé si s ním vyrazit na pohodovou projížďku krajinou, poslouchat ptáčky, sledovat hopkající ušáky a stádečka srnek... A nebo si parádně zařádit na okreskách!!!
Smart má tu obrovskou výhodu, že na něj neplatí fyzika stejně, jako na většinu jiných aut. Díky kraťoučkém rozvoru neskutečně ochotně zatáčí a díky sice lehkému, ale přesnému řízení je velmi snadné fortůa ovládat. A nenechte se mýlit - není zas tak moc vysoký, jak by se mohlo zdát. Tohle auto je na prověření umění řídit a cítit auto vlastně jedním z nejlepších, jaké si umíte představit. Nemusíte totiž bojovat s přebytkem výkonu a váš nepřítel je kromě silnice především systém jízdní stability. Jeho tvůrci byli totiž možná až příliš hysteričtí - trestá každou, byť sebemenší nekorektnost a jízda s ním je naprostým utrpením...
...do chvíle, než se perfektně naučíte odhadnout chování auta v následující zatáčce (něco jako řídit ikrany v Avataru) a vcítit se do ideální průjezdové rychlosti. Pokud se to nepovede, stabilizace auto výrazným způsobem zbrzdí a někdy až téměř zastaví. Ovšem pokud budete úspěšní, zjistíte, jak moc schopný tenhle pišišvor je. Dobrý cit pro rychlost a naprosto čistý průjezd zatáčkou, kdy systém jízdní stability necítí potřebu mi zatnout tipec, odhaluje, že Smart Fortwo umí být překvapivě rychlý.
Ochota zatáčet už byla zmíněna, auto k ní navíc přidává téměř nulové náklony karoserie a díky nízké váze na něj nepůsobí takové odstředivé síly. Dokáže tedy velmi zdatně prohánět mnohem výkonnější a dospělejší auta, přičemž faktor zábavy je na úplně jiné úrovni. Jistě, nelze ho průjezdovými rychlostmi srovnávat s malými hot-hatchi, ale už samotný fakt, že je tahle mrška stejně rychlá, jako běžné mainstreamové modely, je pro autíčko i jeho řidiče obrovským vítězstvím. Je ovšem třeba se smířit s tím že je pérování hodně tvrdé a rázy moc netlumí. Navíc na nerovnostech poskakuje jako rozdováděné kůzle a tak není divu, že je z toho stabilizace dost často „na nervy“.
Menší komplikací je také to, že když přijde limit, je to náhle a bez varování, je třeba ho spíš odhadovat, než cítit. Držet autíčko poblíž maxima jeho schopností je tak velmi obtížné a kdoví, jak by to vypadalo, kdyby mu stabilizace chyběla. Za zkoušku by to ale rozhodně stálo…
Zajímavá muzika za spoustu peněz
Smart Fortwo dokáže nakonec i přes trošku rozporuplný vzhled vykouzlit nadšenému řidiči úsměv na tváři, což je něco, co nedokáže ani leckterý hot-hatch nebo sportovní kupé. Jet s ním ostře je opravdový kumšt, ale zážitky jsou opravdu intenzivní. A o to přece jde, ne? Škoda, že Mercedes neví, co za tohle mikroauto chtít. Při ceně 375 tisíc za základ 84koňového kabria už je snad i přes všechna nesporná pozitiva fortwo lepší si pořídit Renault Wind.
První cena vozu | 251.000,- (fortwo coupé, 45 kW) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 314.500,- (fortwo cabrio pulse, 62 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 485.000,- (fortwo cabrio nightorange, 62 kW) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 485.000,- (fortwo cabrio nightorange, 62 kW) |
Plusy
- Malé vnější rozměry
- Dynamický motor
- Prostorný interiér
- Dobrý posaz za volantem
- Hravé jízdní vlastnosti
Minusy
- Přehnaná cena
- Pomalá robotizovaná převodovka
- Jen symbolický kufr