TEST Volvo S90 D5 AWD – Proč je o tolik lepší než XC90?
Design, interiér
K Volvu S90 jsem zprvu přistupoval trochu skepticky. Model XC90, který jako první dostal kompletní balíček nové modulární techniky v čele s platformou SPA a motory Drive-E, totiž není v některých oblastech úplně ideální, na nekvalitní silnici umí být docela nervózní, a dalo se možná trochu očekávat, že tyto vlastnosti v určité míře zdědí také designově velmi atraktivní sedan. Pak mě ale nahlodal kolega Michal Fokt, který S90 poprvé testoval v polovině letošního roku ve Španělsku. Do redakce dorazil nadšený, pochvaloval si tichý běh nejsilnějšího vznětového čtyřválce a odhlučnění kabiny, tedy vlastnosti, ve kterých loni zkoušené XC90 bez vzduchového odpružení rozhodně neexcelovalo.
Ve srovnání s XC90 nepřináší nový sedan na první pohled v podstatě nic nového. Motory jsou stále pouze čtyřválcové, nechybí ani plug-in hybrid, jehož výstupní parametry lze srovnávat i s leckterými osmiválci, kokpit je minimalistický, hlavním rozpoznávacím znamením je symbol Thorova kladiva v předních světlometech, jenom hmotnost se výrazně liší – s vrcholnými turbodiesely D5 činí rozdíl více než 300 kilogramů ve prospěch sedanu. Očekával jsem moderní, kvalitně vyrobené a prostorné auto, v luxusním segmentu vyšší střední třídy tedy takový standard, stačilo však několik stovek metrů za volantem a věděl jsem, že tohle auto nebudu chtít vrátit!
Už jenom pohled je zážitek
Předně je tady design, který vás prostě nemůže neuchvátit. Český importér na prvním testovacím kousku nešetřil a vedle vrcholné výbavy Inscription, s níž model jako takový aktuálně nejlevněji pořídíte za 1.383.100 Kč (T5 FWD/187 kW, dostupnější agregáty dorazí později v tomto roce), zvolil například dvacetipalcová litá kola za 49.700 Kč nebo světle modrý lak karoserie Mussel Blue za 26.500 Kč. Stálo přede mnou auto, které jste mohli vidět na vůbec prvních oficiálních snímcích, já na něj hleděl s bradou někde v úrovni kolen a cítil se vedle něj docela podřadně. Tohle totiž není pouze auto, je to mistrovské dílo a zároveň pořádná facka novým bavorákům a mercedesům, které od sebe mnohdy ani zkušení autaři nedokážou rozeznat. Je to 4,9 metru naprosté dokonalosti!
Volvo S90 - srovnání rozměrů s předchůdcem | ||
Model | Volvo S90 | Volvo S80 |
Délka [mm] | 4963 | 4858 |
Šířka [mm] | 1879 | 1831 |
Výška [mm] | 1443 | 1493 |
Rozvor [mm] | 2941 | 2853 |
Rozchod vpředu [mm] | 1628 | 1588 |
Rozchod vzadu [mm] | 1629 | 1585 |
Objem kufru [l] | 500 | 495 |
Vážně, Volvo S90 se mi vzhledově líbí natolik, že jsem do něj v prvních chvílích ani nechtěl nastoupit. Prostě jsem před ním pouze pokorně stál, díval se na něj, a zjišťoval, že celé jeho kouzlo pramení z maličkostí. Nepotřebuje fluidní křivky nebo ostré linie, působí trochu jako evoluce starých dobrých švédských tanků, k jejichž návrhu by vám s trochou nadsázky stačilo jenom pravítko a tužka. Je svalnaté, rozkročené, ale nepůsobí agresivně. Má přirozený respekt a dokáže kolem sebe shlukovat davy udivených lidí. Úplně nejlepší na tom všem je, že celek „nevykrádá“ styl, se kterým přišlo už SUV XC90, na druhou stranu ale okamžitě víte, že se jedná o Volvo.
Vlastně jediný prvek, který mají oba vozy totožný, je Thorovo kladivo v předních světlometech, a dokonce i ty jsou špičkové. Měl jsem k dispozici nejvyšší specifikaci plně diodových světlometů s aktivním natáčením do zatáček a odstíněním ostatních automobilů v dálkovém režimu. Za zhruba 700 kilometrů, které jsem s autem najel v noci, na mě žádné z protijedoucích aut nezablikalo, a to ani kamiony vynořující se zpoza horizontu, které kamery obecně hůře rozeznávají (detekují až hlavní světlomety, kdy už je ale řidič kamionu oslněn). K výbavě Incription jsou světlomety za příplatek 24.600 Kč, tedy ještě o něco méně, než kolik zaplatíte za systém LED High Performance u Mercedesu E.
Račte nastoupit
V kokpitu se toho ve srovnání s Volvem XC90 zas tak moc nezměnilo. Přístrojová deska je prostá zbytečných tlačítek, pod devítipalcovým displejem zůstala pouze ta nejnutnější, a zbytek se přesunul do útrob systému Sensus. Infotainment nejenom že jako tablet vypadá, on se tak i ovládá, přičemž i těchto vymožeností neznalému uživateli zabere „osahání“ prostředí snad méně než minutu. Stačí jeden tah prstu a máte k dispozici všechna tlačítka, která by jinak byla rozeseta po palubní desce, navigace umí 3D zobrazení a zadávání dat pro navádění k cíli je geniálně jednoduché. I vozy BMW a Mercedes-Benz umožňují psaní jednotlivých písmenek, ve Volvu ve však touch pad součástí displeje a pozice ruky je proto při zadávání přirozenější.
V redakci jsme se v průběhu testovacího týdne shodli na tom, že má Volvo S90 jeden z nejkrásnějších interiérů současnosti. Dřevo je tady skutečně dřevo, kůže je jemná jako u nemluvněte, a přestože měl zkoušený kousek najeto přes 13.000 kilometrů a s novinářskými auty se obvykle nikdo moc nemaže, nejvíce exponované díly nebyly ošoupané, zašlé, a nikde nic nepovrzávalo. Sedíte pochopitelně níže než v XC90, avšak ne za cenu obtížnějšího nastupování nebo vystupování. Kokpit je o fous širší než u Mercedesu třídy E, místa je všude dostatek, nikde se neopíráte o ostré hrany a sedíte jako v bavlnce. Dokonce i výhled ven je perfektní, a to navzdory vnějším zpětným zrcátkům posunutým blíže k řidiči.
S90 není jedním z aut určených hlavně pro pasažéry na zadních sedadlech, popravdě řečeno by ale mohla být. Zadní opěradla a sedáky totiž mají tak výrazné a zároveň měkké boční vedení, že do nich velkým nástupním prostorem zaplujete jako do peřin a nebudete chtít vystoupit. V loktech je jenom nepatrně méně místa než vpředu, na první pohled níže ukotvené sedáky hezky podepírají stehna, do kontaktu hlavy se střechou mi ještě scházely dobré tři centimetry a před koleny jich zbývalo nejméně pět. Tady se jednoduše rozvalíte, nastavíte si klimatizaci a nic neřešíte. Ve zkoušeném kousku mi chyběl vlastně jenom držák na tablet (lze jej dokoupit) a vyhřívání zadních sedadel, to je ale položka za přijatelných 7.400 korun.
Vraťme se ale ještě na chvíli dopředu. Palubní systémy jdou totiž s dobou a hračičkové s nimi určitě „zabijí“ pár hodin času. Digitální přístrojový štít s úhlopříčkou 12,3 palce, který je standardně dodáván pro výbavu Inscription (nižší výbavy mají displej s úhlopříčkou 8 palců), se mi moc líbil už v XC90, ovládání tlačítky na volantu je logické a snadno pochopitelné. Chyběla mi ale možnost defaultně zobrazovat průměrnou spotřebu místo té okamžité, která zejména ve městě litá nahoru a dolů jako na horské dráze. Vůz nabízí i možnost připojení chytrého telefonu prostřednictvím CarPlay (služba stojí 10.100 Kč) nebo streamování hudby přes Spotify nebo Douban FM, nejvíce mě ale zaujalo jeho ozvučení.
Za špičku automobilové audiotechniky se často považují systémy Mark Levinson dodávané například do vozů Lexus, avšak zážitek, který dokáže poskytnout vrcholný systém Bowers & Wilkins Volva S90, si mě získal ještě více. Má devatenáct reproduktorů, výkon 1400 Wattů, a při poslechu máte pocit, jako byste mistrům hudebních nástrojů přímo koukali pod ruce. Některé známé skladby jsem nepoznával, protože systém vytáhnul i tóny, které jsem dosud neslyšel. Basy projdou přímo vaším tělem a snadno nabudete dojmu, že se jich snad můžete i dotknout. Nedělám si legraci – nic podobného jsem ještě v autě nezažil! Tohle audio dostanete v rámci paketu Business Premium Sound za 100.900 Kč (jeho součástí je i navigace a aktivní parkovací asistent), osobně bych ale nad ním neváhal ani vteřinu.
Motor, jízdní vlastnosti
Šestiválec je prestiž, nikoliv nutnost
Volvo S90 se nabízí se třemi vznětovými motory (D3, D4 a D5), pokud ale půjdu do důsledku, liší se od sebe v podstatě jenom výkonem a provedením přeplňování. Vrcholnou variantu D5 jsem loni zkoušel už v SUV XC90, tam jsem se ale nemohl ubránit dojmu, že 165 kilowattů produkovaných dvoulitrovým čtyřválcem na sedmimístný vůz o hmotnost 2,2 tuny zkrátka nestačí a se snahou dostat z agregátu co nejvíce pochopitelně rostla také spotřeba. Turbodmychadla jsou tady dvě, přičemž to menší z nich, které zabírá v nízkých otáčkách, má dokonce variabilní geometrii lopatek, s uvedením modelu S90 však přišlo lehké zvýšení výkonu a jedna důležitá novinka – systém PowerPulse, který už ale v rámci modelové péče dostalo také zmíněné XC90.
Tápete, o co se jedná? Laicky řečeno jde o jednoduché a naprosto geniální řešení, kterým automobilka téměř odbourala prodlevu přeplňování. Spočívá v kompresoru, který posílá vzduch do malé tlakové nádoby zásobující v nízkých otáčkách menší z turbodmychadel. Systém funguje v nižších rychlostech na první a druhý převodový stupeň přibližně do dvou tisíc otáček za minutu, přičemž automobilka slibuje podobné chování jako u větších atmosférických motorů. Tlaková nádoba se plní průběžně, takže se vlastně nikdy nevyčerpá, motor může lépe využívat svůj spodový charakter a výsledkem je mimo jiné akcelerace srovnatelná s podobně výkonnými vznětovými šestiválci.
Pod kapotou Volva S90 má agregát D5 výkon 173 kW ve 4000 otáčkách a točivý moment 480 N.m v rozmezí 1750-2250 otáček (o 8 kW a 10 N.m více než v XC90). Pole působnosti „krouťáku“ je poměrně úzké, standardně dodávaná osmistupňová převodovka Drive-E s hydrodynamickým měničem momentu se jej však snaží co nejvíce využít a při akceleraci máte skutečně pocit, jako by pod kapotou tepal vznětový šestiválec. Zvenku je motor docela slyšet a čtyři válce poctivě přiznává, uvnitř o něm ale naopak téměř nevíte. Je to dáno zejména poctivým odhlučněním kabiny, kterého bylo u zkoušeného exempláře docíleno také laminovanými okny za 24.800 Kč. Zkrátka za sebou zabouchnete dveře a dovnitř prostupuje naprosté minimum okolních ruchů.
Volvo si se systémem PowerPulse připsala světové prvenství, spíše než to je ale pro mě důležité, že se severská vlajková loď konečně chová jako vlajková loď. Dvoulitrová „dé-pětka“ mi v XC90 připadala dost plochá a bez výraznějšího tahu, v S90 ale cítíte sílu pramenit z hloubky, podobně jako u slabšího šestiválce TDI pod kapotou Audi A6 (má 160 kW a 400 N.m). PowerPulse jako by dokázal nasimulovat o litr větší objem, pocitově vůz „letí“ jako s mnohem větším motorem! Na stovce jste za rovných sedm sekund, což vzhledem k hmotnosti téměř 1,9 tuny není špatné, a pružnost je ve srovnání s XC90 na úplně jiném levelu. Poctivý šestiválec by sice možná byl prestižnější, ve skutečnosti si na něj ale ani nevzpomenete.
Automatická převodovka se obvykle do řazení moc nehrne, snad ani jednou jsem ale nepocítil potřebu do její práce zasahovat „zvenčí“. Většinou jsem jezdil v ekonomickém nebo komfortním režimu, a převodovka dělala přesně to, co jsem od ní očekával. Motor neposílal do nesmyslně nízkých otáček, ve kterých by se mohlo ozývat dunění, po ukončení předjížděcího manévru také okamžitě přeřadila na vyšší stupně a udržovala otáčky čtyřválce okolo 2000 za minutu, kde se mu ostatně líbí nejvíce. Ve vyšších otáčkách kouzlo lehce uvadá, obvykle ale není potřeba jej vytáčet ani nad 3000 min-1.
Souhra těchto dvou klíčových částí, které určují jediný pevný rozměr platformy SPA, se pak mimo jiné podepsal na příznivé spotřebě paliva. Běžně jsem jezdil za 6,5 l/100 km/h a na dálnici, kde motor při ustálené stotřicítce točí jenom 2100 otáček, naměříte asi o půl litru více. Okruh o délce 750 kilometrů, který kombinoval snad všechny myslitelné cykly a jízdní styly, zvládlo Volvo za 7,6 l/100 km, a to na sedan vyšší střední třídy, notabene s pohonem všech kol, který se k tomuto motoru automaticky váže, rozhodně není zlé!
To ticho!
Podvozek Volva S90 je v klíčových ohledech stejný jako u XC90, vepředu tedy nově najdete lichoběžníkové zavěšení (Volvo S80 používalo zavěšení McPherson) a vzadu nápravu Integral Link s příčným kompozitovým perem. Tedy alespoň za předpokladu, že na zadní nápravě není použito vzduchové samonivelační odpružení kombinované s elektronicky řízenými tlumiči Four-C. Jde o nejvyšší nabízenou specifikaci podvozku, za níž zaplatíte skoro pětapadesát tisíc korun, můžete si pak ale užít komfortní jízdu i na dvacetipalcových kolech.
Zkoušený vůz takové obutí skutečně měl (pneumatiky mají rozměr 255/35 R20), kdyby se mi ale někdo snažil namluvit, že jde o balonové sedmnáctky, asi bych mu i uvěřil. Adaptivní tlumiče kombinované se zadními vzduchovými měchy totiž perfektně filtrují nerovnosti, karoserii drží pevně, ale zároveň mimořádně komfortně, a nepohodlí dokáže způsobit snad jenom hluboká příčná nerovnost. Charakteristiku tlumení klasicky ovlivníte volbou jízdního režimu (Eco, Comfort, Dynamic a Individual), ani ve vyloženě komfortním módu se však auto zbytečně nepohupuje a náklony karoserie v zatáčkách jsou spíše symbolické.
Nevzpomínám si na sedan vyšší střední třídy, jehož podvozek by dokázal zkombinovat všechny potřeby řidiče pouze s minimem ústupků. Snaží se o to například nový Mercedes-Benz E, v létě zkoušený kousek s dojezdovými pneumatikami MOE však na nerovnostech poskakoval a mlátil do karoserie, minulé generace BMW řady 5 je zase spíše sportovní a také občas doplácí na pláště run flat.
Volvo S90 takové není. Řidiči toho o stavu vozovky moc neřekne prostřednictvím podvozku ani přesného řízení, s každou zatáčkou ale víte, že se na něj můžete spolehnout. Je to dáno také standardně dodávaným pohonem všech kol s elektrohydraulickou mezinápravovou spojkou (stejný má i XC90, dodává BorgWarner) – zkrátka jenom přijedete před zatáčku, zvolíte si stopu a zatočíte. Auto zcela samozřejmě odvede svou práci, přičemž je hezky znát podpora zadních hnaných kol (dozadu může jít až 50 procent hnacích sil) a celkově dokonalá neutrálnost.
Tohle auto si zkrátka nehraje na sporťák ani uhoupanou limuzínu, chce řidiči dopřát klidnou a pohodlnou jízdu, přičemž právě ten klid je jedním z faktorů, kterými si vás dokonale získá. Nejenom že uvnitř během jízdy zaslechnete přeplňovaný čtyřválec spíše občas a hlavně ve vysokých otáčkách, on není téměř slyšet ani aerodynamický svist a valivý hluk od velkých kol. Při rychlosti 130 km/h je na palubě stejné ticho jako v Mercedesu třídy S, a to jsem jel po hradecké „panelce“. Přesně tohle je teritorium Volva S90, se kterým na jeden zátah ujedete stovky kilometrů a vůbec o tom nevíte.
Závěr
Závěr
Pokud jste dnešní povídání dočetli až sem, upřímně vám děkuji. Nevzpomínám si, jestli jsem už někdy napsal tak pochvalný test, Volvo S90 si ale tohle hodnocení zaslouží. Jde jednoznačně o jedno z největších překvapení letošního roku a jasný důkaz toho, že ani menší počet válců nemusí být špatný, pokud je celek vyladěn tak jako motor D5 s převodovkou Drive-E. Auto má sílu, švih, hutnost podobnou šestiválcům, příjemnou spotřebu, ale hlavně není slyšet, když to sami nechcete.
S90 je nejkrásnější Volvo současnosti. Už s XC90 automobilka nastolila velmi povedený designový styl, tohle je ale asi vůbec první sedan vyšší střední třídy, který mě dostal do kolen už během první sekundy osobního setkání. Obejde se bez všemožných výstřelků, vystačí si s maličkostmi, a přesto na sebe dokáže strhnout obrovskou pozornost. Okamžitě víte, že se jedná o Volvo, modulární jsou tady však pouze motory, nikoliv tvary karoserie.
Volvo S90 D5 AWD - srovnání s vybranými konkurenty | ||||
Model | Volvo S90 | Audi A6 | BMW 5 | Mercedes-Benz E |
Motor | D5 AWD | 3.0 TDI quattro s tronic | 530d xDrive | 350 d |
Zdvihový objem [cm3] | 1969 | 2967 | 2993 | 2987 |
Válce/ventily | 4/4 | 6/4 | 6/4 | 6/4 |
Převodovka | 8A | 7A | 8A | 9A |
Pohon | 4x4 | 4x4 | 4x4 | zadní |
Největší výkon [kW/min-1] | 173/4000 | 160/3250-5000 | 195/4000 | 190/3400 |
Největší toč. mom. [N.m/min-1] | 480/1750-2250 | 400/1250-3000 | 620/2000-2500 | 620/1600-2400 |
Max. rychlost [km/h] | 240 | 245 | 250 | 250 |
Zrychlení 0-100 km/h [s] | 7,0 | 6,6 | 5.4 | 5,9 |
Komb. spotřeba [l/100 km] | 4,8 | 5,0 | 5.0 | 5,1 |
Základní cena [Kč] | 1.409.700 | 1.396.900 | 1.599.000 | 1.530.650 |
Automobily Volvo nikdy nechtěly být úplně vším, měly svůj vlastní styl a dbaly především na komfort a bezpečnost, přičemž ani sedan S90 není jiný. Jízda je mimořádně tichá a kultivovaná, při dálničních rychlostech nemusíte ani zvýšit hlas, asi nejlepší je ale podvozek. Drtivou většinu času jsem jezdil v komfortním režimu a nemohl si vynachválit plavnost v přímce a zároveň velmi jistou oporu v zatáčkách. Tohle auto se vás nesnaží utáhnout na maximální výkon a zrychlení, nebude vás nutit do riskantních manévrů. Sami naopak budete preferovat raději delší cestu, abyste si jízdu užívali co možná nejdéle.
Jde o jedno z aut, na kterém se těžko hledají chyby. Uvnitř má spoustu místa, materiály jsou špičkové, ovládání zase snadné a logické. Z řidičského hlediska je možná trochu odtažité a jeho podvozek se na větších nerovnostech občas umí ozvat, nejde však nic, co by nebylo vlastní ani konkurentům. Je to oáza naprostého klidu, pohody a komfortu. Tak tedy: Milý Ježíšku…
Nejlevnější verze modelu | 1.275.700 Kč (T5 FWD Momentum/187 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.409.700 Kč (D5 AWD Momentum/173 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.409.700 Kč (D5 AWD Momentum/173 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 2.033.600 Kč (D5 AWD Inscription/173 kW) |
Plusy
- Nádherný design karoserie i interiéru
- Kvalitní dílenské zpracování
- Velký vnitřní prostor
- Špičkové odhlučnění kabiny
- Sladění motoru s převodovkou
Minusy
- Méně komunikativní řízení
- Rázy od kol do karoserie na větších nerovnostech
Foto: David Rajdl