TEST Volvo XC90 D5 AWD – Na každého jednou dojde

Dvanáct let ve výrobě a více než 630.000 prodaných exemplářů - takto jednoduše lze shrnout dlouhé a úspěšné tažení první generace SUV Volvo XC90. Vůz si během svého působení vydobyl pověst robustního, prostorného a luxusního švédského tanku, který se vypořádá i se sedmičlennou posádkou.

Za tu dobu prodělal jenom minimum úprav, a přestože byl na sklonku života nabízen pouze se vznětovými motory, vždycky tomu tak nebylo. Dříve jste si totiž mohli pořídit také šestiválec objemu 3,2 litru a výkonu 175 kW, nebo snový vidlicový osmiválec vyvíjený ve spolupráci s Yamahou (4,4 litru, 232 kW). Tyto motory neměly vážné charakteristické vady, pro našince to ale podle prodejních statistik Svazu dovozců automobilů (SDA) nebyl ten pravý šálek čaje. Například v roce 2010 se v Česku prodalo 329 exemplářů XC90, z toho pouze 16 zážehových, nicméně třeba Rusové se mohou po pořádných agregátech stále utlouct.

Jenže doba těchto motorů je dávno pryč a trendu downsizingu se muselo přizpůsobit také Volvo XC90. Svou aktuální strategii staví na dvoulitrových přeplňovaných čtyřválcích Drive-E a nové modulární platformě SPA (Scalable Product Architecture). Druhá generace XC90 je vůbec prvním modelem švédské značky, který tuto architekturu využívá, a její budoucí rozšíření do dalších segmentů znamená nejenom úsporu hmotnosti a financí, ale také možnost takřka okamžitě zavádět nové bezpečnostní a podpůrné systémy. Ty totiž Volvo vyvíjí právě s ohledem na použitou platformu.

Legenda pokračuje

Flexibilní základna SPA umožňuje doslova zázraky s prostorem. Jediný jasně daný rozměr určuje pouze sestava agregátu a automatické osmistupňové převodovky Aisin, se zbytkem je možné nakládat dle potřeby. V případě nové generace Volva XC90 se bavíme především o rozvoru náprav 2984 milimetrů (ve srovnání s předchůdcem je o 127 milimetrů delší) a minimálním předním převisu. Vůz mezigeneračně narostl do všech směrů kromě výšky, a díky nápaditým detailům na silnici vyloženě vyčnívá.

Řeč je hlavně o plně diodových světlometech s grafikou inspirovanou kladivem Thora, a svislých svítilnách. Také ony jsou s výjimkou couvacích světel sestaveny z energeticky úsporných diod, které navíc pomohly vytvořit unikátní světelný podpis. Následovat tento vůz v noci je skutečným zážitkem, protože pásy krásně kopírují tvary zádi, a skvělý pocit má také řidič – světlomety totiž v dálkovém režimu krajinu nádherně prozáří a neoslní ostatní účastníky provozu díky automatické regulaci světelného kužele.

TEST Volvo XC 90 D5 – Světoběžník

Na první pohled poznáte, v jakých cenových relacích se Volvo XC90 pohybuje. Tým designérů vedený Thomasem Ingenlathem (v minulosti pracoval u Audi, Škody a Volkswagenu) totiž pro každou ze čtyř linií výbav (Kinetic, Momentum – testovaná, R-Design a Inscription) navrhl speciální masku chladiče. Čím dražší provedení, tím honosněji příď vypadá, navíc všechny verze nesou poupravené logo výrobce. Nejde však o nic okázalého – charakteristické modré pozadí bylo pouze nahrazeno černým.

Zatímco základní tvary karoserie s přimhouřením oka odpovídají předchůdci, uvnitř nastala revoluce. Volvo totiž zcela změnilo smýšlení a pro novou XC90 nepoužilo ani tolik oblíbenou plovoucí středovou konzolu. Rapidním způsobem ubylo konvenčních tlačítek, maximum funkcí nyní ovládáte přes nastojato umístěnou devítipalcovou obrazovku, a odzvonilo také analogovému přístrojovému štítu. Vzhledem k dosavadní konzervativnosti Volva je první dojem šokující, vývojáři softwaru se však vytáhli a navrhli náležitě intuitivní ovládání.

suv volvo testy  

S podobným, avšak do většího extrému přivedeným řešením jsme se nedávno setkali u Modelu S od Tesly, jednoduchostí ovládání jsou na tom ale oba vozy podobně. Multimediální systém Sensus (středová obrazovka) pracuje na bázi čtyřdlaždicového rozhraní a hlavní nabídky procházíte pouze vodorovným a svislým tahem prstu. Stejně jako u tabletů se do základní plochy vracíte jediným tlačítkem ve spodní části, které slouží také jako východisko v případě, že se v obsáhlém menu přece jenom ztratíte. Displej odpovídá na dotyky prstů snad ještě dříve, než dojde ke kontaktu (využívá infračervené snímání), je krásně čitelný i na přímém slunci, a plně komunikuje v českém jazyce.

S digitálním přístrojovým štítem je to složitější. Díky úhlopříčce 12,3“ není problém zde přehledně vměstnat rychloměr, otáčkoměr, zobrazení navigace a navrch ještě palubní počítač, pokud však chcete změnit vzhled zobrazení, musíte buď zvolit jiný jízdní režim (otočným ovladačem na středovém tunelu), nebo se zanořit hluboko do menu multimediálního systému. Je to škoda, protože ostatní funkce jako například automatický parkovací asistent, bezpečnostní systémy, aktivaci či nastavení barevného head-up displeje máte k dispozici jediným tahem prstu po obrazovce. Jistě mi ale dáte za pravdu, že co se úbytku konvenčních tlačítek týče, dokázalo Volvo dosud méně oblíbený koncept dokonale využít ke svému prospěchu.

Interiéry automobilů Volvo jsem vždycky miloval pro jejich skvělé dílenské zpracování, kvalitní použité materiály, a originální způsob ztvárnění. Je zkrátka hezké, když má automobil dřevěné obložení přístrojové desky a výplní dveří, které nepokrývá hrubá vrstva bezbarvého laku a na dotyk je znát přírodní textura. Podobné je to i s přepínači připomínajícími broušený křišťál na středové konzole a tunelu – jsou sice vyrobeny z plastu, pocit luxusu však navozují dokonale.

Volvo XC90 T8 slibuje nereálnou spotřebu 2,1 l/100 km

Volvo XC90 je především rodinným automobilem, který i ve své nové generaci dovede přepravit až sedm cestujících. V první řadě sedadel najdete velkorysý prostor ve všech směrech, díky bohatému prosklení máte perfektní výhled z kabiny, a co se pohodlí týče, nenašli jsme snad jedinou vadu na kráse. Trojici samostatných sedadel ve druhé řadě lze podélně posouvat v rozsahu dvanácti centimetrů, a pro děti s výškou do 150 centimetrů je v prostředním, trochu užším segmentu, připraven praktický podsedák. Ani zde nechybí prostor hlavně v podélném směru, a potěší také chytré a nikterak omezující tvarování výplní dveří. Především u vozů MPV totiž madla nepříjemně tlačí do stehen…

suv volvo testy  

Nejvíce nás však zajímala třetí řada, kterou získáte za příplatek 41.500 Kč. Volvo právem uvádí, že vyhoví i cestujícím s výškou do 175 centimetrů. Nastupování je díky snadnému překlopení krajních sedadel prostřední řady jednoduché a vyklopení zadních opěradel zvládnete jednou rukou. Akci však musí předcházet demontáž krycí rolety, kterou zbylých 314 litrů zavazadelníku (s druhou řadou sedadel má 692 litrů a plná kapacita je 1868 litrů) pojme s velkou rezervou (byť zde není speciální prostor na uložení). Volvo splnilo, co slíbilo, a vytvořilo zadní místa použitelná i na dlouhé cestování, což neplatí ani u některých rodinných MPV.

Samotný zavazadelník je skvěle přístupný a vzhledem k rozměrům automobilu se dá chápat nákladová hrana ve výšce 780 milimetrů. Na rozdíl od předchůdce už nemusíte rezervu lovit zespod auta, ale najdete ji úhledně uloženou pod speciální podlážkou, jejímž vyklopením oddělíte ložnou plochu kufru. Velmi chytré a praktické jsou také příčné gumové popruhy, kterými efektivně ukotvíte například dva notebooky. Při nakládání a vykládání zavazadel si však dávejte pozor na hlavu, tedy alespoň pokud měříte více než 186 centimetrů. Výš totiž jednodílná záď (předchůdce měl dvoudílnou) vyklopit nelze.

Nic není jako dřív

Volvo XC90 prozatím nabízí pouze jediný vznětový motor (D4 s předním pohonem bude k dispozici od konce srpna), označení D5 však může být zavádějící. Už se totiž nejedná o charakterní pětiválec s objemem 2,4 litru, ale zcela nový čtyřválec řady Drive-E s objemem pouhých 1969 kubických centimetrů. Stejný hliníkový blok používá i zážehová varianta T6 (235 kW) a plug-in hybrid T8 TwinEngine o výkonu 300 kW (65 kW přidává elektromotor).

Dlouhozdvihový čtyřválec (vrtání 82 mm, zdvih 93,2 mm) dává díky přeplňování dvěma nestejně velkými turbodmychadly umístěnými za sebou (menší má proměnnou geometrii lopatek) výkon 165 kW ve 4250 otáčkách a točivý moment 470 N.m (1750 až 2500 min^-1), ve srovnání s předchůdcem mu však něco chybí. Můžete namítat, že pětiválec D5 nedělal z minulého Volva XC90 žádného sprintera, při akceleraci však byl cítit skutečně hutný zátah od nízkých otáček. Novinka díky kaskádovitému přeplňování skoro netrpí turboefektem, objemový deficit se však snaží nahradit zbytečně agresivním nástupem do vysokých otáček, ve kterých už je dost slyšet.

Motor je standardně spojen s osmistupňovou převodovkou Aisin, která byla navržena přesně na míru jednotkám Drive-E. Zatímco v modelech S60 a V40, kde jsme měli možnost tuto kombinaci vyzkoušet, působí jako ideální společník, v XC90 je trochu váhavější. Poznáte to především při potřebě maximálního výkonu například při předjíždění, kdy trvá podřazení o něco déle. Při klidné jízdě se naopak snaží držet co nejnižší otáčky a zbytečně nepodřazuje, což je skvělé z hlediska udržení přijatelné spotřeby, ale horší v kopcovitém terénu. Dost by pomohla stejná funkce jakou má BMW X6 - při aktivovaném navigování uzpůsobí řazení aktuálnímu profilu terénu. Stejně jako bavorák však XC90 umí po uvolnění plynu vyřazovat do neutrálu a využívat vlastní kinetické energie. Musíte mít ale aktivovaný režim Eco, ve kterém jsou reakce motoru skutečně vlažné.

suv volvo testy  

Nové agregáty Drive-E s modulárním základem Volvo zavedlo kvůli šetření financí a menší spotřebě. V případě modelu XC90 D5 AWD se podle technických údajů bavíme o průměrných 5,8 litru na sto kilometrů, které ale ve srovnání s reálnými hodnotami působí jako vysněný údaj. V kombinovaném cyklu jsme se nedostali níž než na 7,2 l na 100 km, a to dokonce s aktivovaným ekonomickým režimem. Ve městě pak počítejte minimálně s osmi litry, a na dálnici, kde motor na osmý rychlostní stupeň točí 1900 otáček, jsme zaznamenali 7,9 l na 100 km.

Čím chce vlastně být?

Minulé Volvo XC90 platilo za velký a v zatáčkách poměrně neohrabaný tank, i na standardním podvozku však bylo pohodlné a dovedlo velmi slušně tlumit nerovnosti. Novinka na tom z části není jinak, uvážíme-li, že mezigeneračně dost narostla. Zkoušená verze D5 AWD váží více než 2,2 tuny, jízdně se však snaží tvářit jako běžné rodinné kombi.

TEST Volvo XC90 D5: Poslední sbohem

Musím uznat, že se to vozu dost daří. Tlumiče jsou naladěny na tužší notu, což ve spojení s lehkým hliníkovým turbodieselem a předním lichoběžníkovým zavěšením ukotveným v pomocném rámu (minulá XC90 měla McPherson) přineslo velmi jisté vedení stopy. Problém však nastává v případě, že se povrch pod koly změní v nekvalitní. To už tlumiče přestávají stíhat a do chování začíná více promlouvat zadní náprava s příčným listovým perem vyrobeným z kompozitu. Karoserie znervózní, kola nezřídka ztrácejí kontakt s vozovkou, a řidiči začíná chybět jistota, zda se ještě vůbec pohybuje pod hranicí limitu.

V takových případech zpravidla stačí trochu zrychlit a nechat tlumiče rozpohybovat, což ostatně v plné míře platí u modelu V40 a S60. Volvo XC90 je však vůči tomuto způsobu imunní. Všechno je navíc okořeněno menším odhlučněním podvozku, které do kabiny propouští citelnější ruchy a rázy. Ledacos by možná vyřešilo příplatkové vzduchové odpružení za 71.300 Kč, závěry si však nechejme na jeden z dalších redakčních testů.

Nové Volvo XC90 je náchylné na kvalitu povrchu. Na hladké vozovce si připadáte jako v mnohem menším a lehčím voze, což má na svědomí plejáda systémů v čele s přibrzďováním kol a pohonem AWD s mezinápravovou spojkou Haldex páté generace. Na lehké náklony karoserie si rychle zvyknete, dynamičtější průjezdy zatáček okořeněné překvapivou přesností spíše lehčího řízení však vyžadují cit pro správně zvolený převodový stupeň. Převodovka totiž ani v manuálním režimu nedává moc prostoru pro řidičův úsudek, a pokud nepodřadíte včas, na výjezdu nebudete mít dostatečný výkon.

suv volvo testy  

Pokud bychom k SUV Volvo XC90 přistupovali jako k čistě rodinnému automobilu, který díky světlé výšce 238 milimetrů a pohonu všech kol obstojí v terénu stejně dobře jako luxusní konkurence, patrně mu nějakou tu ránu od podvozku promineme. Přesně taková totiž byla jeho minulá generace, jejíž menší obratnost v zatáčkách nelze považovat za vadu, ale spíše za charakteristickou vlastnost. Nový vůz se však snaží být ve všem dokonalý, ale ani sebelepší mág by z jeho jízdních režimů takové chování nevykouzlil.

Dobrou zprávou ale zůstává, že i přes velké vnější rozměry (Volvo XC90 měří 4950 milimetrů a je 2008 milimetrů široké) se s vozem velmi dobře manévruje například ve městě. Za úspěchem stojí perfektní výhled z kabiny, rozumný rejd a přehledná karoserie, komu by však nestačilo ani to, využije příplatkový systém kamer monitorující prostor kolem vozu (stojí 30.600 Kč). Auto díky němu máte jako na dlani, a můžete si dokonce přepínat mezi jednotlivými pohledy. V krajním případě lze zaparkovat i bez použití zrcátek.

Na každého jednou dojde

Nové Volvo XC90 ušlo spíše dvougenerační kus cesty. Nové pojetí přístrojové desky s minimem tlačítek dokázal výrobce dotáhnout takřka k dokonalosti, stejně jako úroveň použitých materiálů a dílenského zpracování. Masivní automobil pohodlně pojme sedm cestující a stále zbude zavazadlový prostor srovnatelný s malými automobily. Po stránce praktičnosti si tedy rozhodně nemáme nač stěžovat.

Z našeho pohledu si vůz měl zachovat postoj pohodlného rodinného dostavníku, u kterého primárně nepočítáte se sportovními jízdními vlastnostmi. Tužší nastavení tlumičů se však více než kdy jindy podepisuje na snížení jízdního komfortu a jistoty řidiče na méně kvalitním povrchu, což ale pravděpodobně vyřeší příplatkové vzduchové odpružení.

TEST Volvo XC90 V8 R-DESIGN – Pohodlí, prestiž, power

Za určitých okolností bychom byli schopni většinu neduhů Volvu XC90 odpustit, nový dvoulitrový turbodiesel však má do předchůdce hodně daleko. Chybí mu charakter a hutný zátah, který se snaží nahradit zbytečnou agresivitou. Celkový pocit by mohla trochu zlepšit výsledná spotřeba, která je ale od výrobcem udávané hodnoty dost vzdálená, a poctivější odhlučnění mezi motorovým prostorem a kabinou. Ve vysokých otáčkách je totiž čtyřválec dost slyšet.

Při srovnání s konkurencí si Volvo XC90 nevede vůbec zle. Dvoulitrový čtyřválec je dokonce silnější než šestiválcové TDI (160 kW) v Audi Q7, které bude na českém trhu k dispozici od dubna příštího roku. Je ale potřeba si uvědomit, že zatímco soupeřící značky mají čtyřválcové motory pouze jako okrajovou záležitost, Volvo na nich již nyní staví celou prodejní strategii. Nebude nicméně trvat dlouho a k takovým krokům se odhodlají i ostatní.

suv volvo testy  

Plusy

• Luxusní a prostorný interiér
• Pokrokový infotaiment s logickým ovládáním
• Obratnost na vozovce s kvalitním povrchem
• Výkon diodových světlometů
• Poměr cena/výkon vzhledem ke konkurenci

Minusy

• Slabší odhlučnění podvozku
• Odskakování kol na horším povrchu vozovky
• Nereálná tovární spotřeba
• Charakter pětiválce motor kompenzuje agresivitou

Foto: Petr Homolka