Toyota Mega Cruiser (1995-2002): I Japonci měli svůj Hummer
Toyota Mega Cruiser byla japonskou odpovědí na americký Humvee, respektive jeho civilní verzi Hummer. Při pohledu na vůz mu nelze upřít určitou podobnost, Japonci ale měli období bezostyšného kopírování dávno za sebou a přece jen nejsou Číňané, že? Toyota by si navíc takový průšvih ani nemohla dovolit. Chcete-li stvořit vojenské vozidlo, prostě musí být hranaté, nicméně určitá inspirace nechyběla.
Mega Cruiser se totiž objevil v premiéře na autosalonu v Tokiu 1995, tedy tři roky po civilním Hummeru. , jehož vznik inicioval Arnold Schwarzenegger, také si pořídil první vyrobený kus. V interiéru měl navíc podobě široký středový tunel. Na rozdíl od amerického speciálu se ale nepodíval do světa, zůstal vyhrazen zemi vycházejícího slunce včetně ozbrojených složek. A nepolykal benzin.
Přes pět metrů
Do Evropy se dostaly doslova jednotky kusů, do USA taktéž. Vojenská verze dostala kód BXD10 a mohla klidně vézt i rakety země-vzduch, většinou ale sloužila výsadkářům, k transportu pěchoty, případně raněných i nákladu, nebo jako dělový tahač a mobilní radar. Civilní pak nesla označení BXD20. Mega Cruisery používala i policie, hasiči a záchranáři.
Jméno doslova sedělo, lepší si japonská automobilka vybrat nemohla. Auto bylo skutečně „mega“ svými rozměry, délkou 5090 mm, šířkou 2170 mm i výškou 2,075 mm. A vlastně i hmotností 2850 kg. Podvozek měl mimochodem rozvor 3396 mm, karoserie samozřejmě nebyla samonosná, základ konstrukce představoval tradiční žebřinový rám. Zavěšení ale bylo nezávislé na dvojitých lichoběžnících. Hotový kolos!
Jen s turbodieselem
Dvouvačkový turbodiesel 4104 cm3 (průměr 108 x 112 mm) se čtyřventilovou technikou nesl typové označení 15B-FT a navzdory už celkem slušnému zdvihovému objemu šlo o řadový čtyřválec (!) z minibusu Coaster. Stačilo mu 155 k (114 kW) v 3400 otáčkách. Byl spřažen výhradně se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou, která se uplatnila i v Land Cruiserech.
Točivý moment vrcholil 380 N.m/2800 min-1, dosažení maxima při relativně nízkých otáčkách představovalo prioritu. Nechyběl samozřejmě pohon všech kol, větší teréňák nikdy Toyota nepostavila. Tři mechanické uzávěrky diferenciálu se mimo zpevněné cesty určitě hodily, stejně jako redukce, natáčela se i zadní náprava, což napomáhalo obratnosti, poloměr otáčení činil jen 5,6 m! Všemu pomáhala monstrózní světlost 420 mm i nájezdové úhly 49 a 45 stupňů. Auto hodlala Toyota využít vlastně i k testování dílů, které plánovala použít v menších teréňácích a SUV, jenže k tomu nedošlo.
Výbava více než slušná
Vnitřně chlazené kotoučové brzdy se nenacházely za koly, ale až u diferenciálů. Vojenské vozy byly vybaveny regulací tlaku v zadních pneumatikách, ty byly nahuštěny na 2,2 baru pro silniční použití, ale například pro jízdu v písku mohly být podhuštěny až na 1 bar. Auty se dalo jet i po proražení sedmatřicetipalcového obutí navlečeného na kola průměru 17,5 palce. Palivová nádrž měla objem 108 l a Mega Cruiser uvezl 600 kg, což se může zdát málo... Kapota motoru byla vzhledem ke své velikosti vyrobena z plastu. Na zádi nechyběla rezerva a schůdky na levé straně, širokému zadnímu oknu jeden stěrač nestačil, muselo mít dva. Stěna se vyklápěla směrem vzhůru.
Civilní Mega Cruisery, výhradně s pevnou střechou mohly mít i dvouzónovou klimatizaci, rádio s CD přehrávačem a měničem na šest disků, boční okna ovládaná tlačítky a okno střešní, stejné jako první RAV4. Na palubu se vešlo až šest lidí, dva dopředu a čtyři na vyvýšená místa dozadu. Volant pocházel z modelu Carina, stropní osvětlení z tehdejší Corolly, zkrátka co dům dal.
Pár stovek
Výroba civilní verze v továrně Gifu ve městě Kakamigahara byla zahájena v lednu 1996, toyoty se dodávaly v bílé a tmavě modré barvě s šedým vinylovým vnitřkem. Od května 1999 si našel místo pod kapotou výkonnější agregát 15B-FTE se 170 k (125 kW).
Právě kolosální rozměry vozidla měly za následek komerční neúspěch. Japonské daňové předpisy je totiž zohledňují. Původní cena začínala na 9,62 milionech jenů, Do srpna 2001 se k zákazníkům dostalo maximálně 148 aut a víc ani ťuk. Produkce vojenských speciálů pokračovala ještě o rok déle, ale nezrodilo se jich více než pět stovek, v armádě nicméně slouží stále. I tak se jedná o unikáty, které na starém kontinentu hned tak neuvidíte. Už jen proto, že mají volant vpravo.