Toyota Mirai: Evropská verze se oficiálně představuje

Toyota přináší informace o evropské verzi vodíkové Toyoty Mirai. Podle předpokladů je stejná jako ta americká s volantem na levé straně a drobné odlišnosti v parametrech budou mít spíše na svědomí drobné odchylky v přepočtech, ale ještě než si osvěžíme paměť, chtěl bych upozornit na novou fotogalerii. S vnějším designem Mirai těžko něco svedeme, na fotkách auto stále vypadá strašidelně, což se ale dá pochopit - technickou výjimečnost je dobré odpovídajícím způsobem prezentovat, jakkoli se nám nemusí výstup líbit.

Je ovšem třeba mít na paměti, že vůz za 1,4 milionu korun musí nabídnout i jistý standard v interiéru, jenže Mirai na fotkách vypadala s masou podivného plastu i v tomto ohledu dost neutěšeně. Ale podívejte se na nové snímky. Doposud monotónně černá kabina se oděla do černobílé kombinace, lacině působící odlesky plastů zmizely a přestože by asi měl člověk strach na bělostné materiály sáhnout, aby je neušpinil, výsledný efekt je oproti původním snímkům jako z jiného světa. Zatím těžko soudit, do jaké míry nové snímky odráží realitu a do jaké jde o (tentokráte dobrou) úpravu v grafickém editoru, každopádně je však "druhý" dojem výrazně lepší.

Toyota Mirai je s rozměry 4890 x 1815 x 1535 mm a rozvorem 2780 mm vcelku konvenční sedan střední třídy. S ohledem na to, kolik různých komponentů pohonného systému se muselo do šasi vměstnat, není asi kufr o objemu 361 l zase tak špatný výsledek. Na dovolenou to sice nebude, ale požadavky na každodenní přesuny po městě nejspíš bez problémů zvládne.

Vpředu umístěný elektromotor disponuje výkonem 114 kW a starší informace hovoří o točivém momentu 335 N.m. To má autu zajistit zrychlení z nuly na 100 km/h za slušných 9,6 s a maximální rychlost činí 178 km/h, což lokálním potřebám mobility zcela jistě postačí. Toyota překvapivě neuvádí ani hmotnost auta, ani velikost nádrže na vodík, nicméně slibuje jízdní dosah až 483 km (původně se hovořilo až o 700 km...). Stejně jako u ostatních vozů s alternativním pohonem lze vůz provozovat ve standardním režimu Eco, na dynamiku zaměřeným Power nebo v módu Br maximalizovat rekuperaci. Vůz by měl nastartovat i při teplotě -30 stupňů Celsia a obavy o bezpečnost vodíkové nádrže má rozptýlit informace, že tank zvládne ještě o 225 % větší tlak, než na jaký je využíván.

Zásadní výhodou vodíkového pohonu je rychlost tankování. K dalším 480 km jízdy je připraven po tří- až pětiminutovém pobytu u stojanu. Pokud jde o ekologický dopad vozu, podle Toyoty produkuje vůz (pochopitelně nepřímo) v závislosti na způsobu výroby vodíku o 40-70 % méně oxidu uhličitého než srovnatelné konvenční vozy s motorem s vnitřním spalováním, odpadním produktem při jízdě je pak pouze voda. Toyota současně dbá i na ekologicky šetrnou výrobu, část spotřeby energie pokrývají solární články a okolí továrny je osazováno stromy. Vůz je z 95 % recyklovatelný a to včetně palivových článků, využívajících vzácnou platinu. Toyota také vyzdvihuje výhody vodíku nikoli coby paliva, ale také formu uskladnění energie, kterou lze získat z vody, zemního plynu či biomasy.

Posádka si v autě má užívat v běžných vozech nepoznaný bezhlučný provoz, lehce "okořeněný" upraveným zvukem kompresoru, jenž má umocnit dojem z akcelerace. Velký důraz byl kladen též na jízdní komfort a jeho sladění s dobrou ovladatelností. Poháněná přední kola využívají vzpěr McPherson, vzadu je torzní příčka, Japonci se také chlubí 17" koly, která by měla být zhruba o půl kila lehčí než běžný litý ráfek této velikosti.

V interiéru nechybí nic z dnes běžné výbavy v čele s dotykovým 7" displejem, samozřejmostí jsou aktivní i pasivní jízdní asistenty, všechna sedadla i volant jsou vyhřívána, nechybí indukční dobíjení mobilů, 11reproduktorový audiosystém JBL, osm airbagů, bezklíčové startování a spousta držáků na nápoje. Cena v Evropě zatím nebyla zveřejněna, hovoří se však o sumě kolem 1,4 milionu korun.