Zajištění auta proti pohybu: Je lepší ruční brzda, nebo zařazená rychlost? A jak je to s automaty?
O případech, kdy se automobil z kopce samovolně rozjel kvůli špatnému zajištění, čteme na internetu a v tisku docela často. Takové případy se prostě stávají, a je zcela jedno, jestli je ten či onen automobil vybaven klasickou, nebo elektronickou parkovací brzdou. Přitom existuje několik jednoduchých pravidel, jejichž dodržováním zajistíte vůz proti samovolnému rozjezdu a nehrozí nepřirozené namáhání jeho vnitřních dílů.
Řada řidičů má zažito, že po zaparkování musí zatáhnout ruční brzdu, ta ale dokáže automobil perfektně zajistit pouze v případě, že je v dokonalém stavu. U třicet let starého automobilu nelze očekávat, že se po aktivování „ručky“ nepohne ani o centimetr, za což obvykle může vytahaný lanovod brzdy nebo unavené brzdové obložení. Řešením je zařazení rychlostního stupně, v tu chvíli ale vzniká otázka, který vlastně použít. Záleží volba rychlostního stupně na tom, zda vůz stojí „čumákem“ z kopce nebo do kopce? A co automobily s automatickými převodovkami, které mnohým řidičům zajistí klidné spaní pouhým zařazením parkovací polohy?
Začneme u vozů s manuálními převodovkami. Řada řidičů se domnívá, že pokud automobil stojí „čumákem“ do kopce a hrozilo by u něj samovolné rozjetí dozadu, je vhodné zařadit první rychlostí stupeň. Stejně tak existují řidiči, kteří při parkování „čumákem“ z kopce raději řadí zpátečku. Není však potřeba z toho dělat vědu, stačí zařadit libovolný nízký převod, při jehož používání má motor vysoké otáčky. Tím jasně dostáváme jedničku a zpátečku, nezáleží však na aktuální pozici automobilu.
Parkovací brzdu je při stání z kopce nebo do kopce vhodné aktivovat vždy, vždyť k tomuto účelu v autech je, v mrazivém počasí však hrozí přimrznutí obložení na kotouče či bubny a bývá o zábavu postaráno. Stává se to, pokud přijedete s mokrým autem a v noci mrzne, obvykle ale brzdy povolí s prvním pohybem vozu, a pokud ne, je chyba například v zaseknutém lanovodu a to už je mnohdy na rozborku brzd.
Někteří řidiči se přirozeně chtějí problémům vyhnout a při stání z kopce v mrazivém počasí nechávají pouze zařazený „kvalt“, jiní ale zase mohou namítat, že si tak zadělávají na potkání ventilů s pístem. Četl jsem o tom na diskusních fórech spoustu názorů a bavil se i s odborníky, obecně však platí, že aby se motor potkal, musí být k této závadě z jakéhokoliv důvodu náchylný už z výroby. Jenom samotným stáním „na rychlosti“ si rozvody nepoškodíte.
Jak tedy automobil správně zajistit? U vozidel s mechanickou převodovkou je vhodné při stání z kopce nejdříve stát na brzdě, následně zatáhnou ruční brzdu, poté povolit brzdový pedál, nechat auto lidově řečeno zhoupnout, a nakonec zařadit nízký převodový stupeň, lhostejno jaký. Samotné převodovce to nevadí, ale co pružiny tlumiče kmitů spojky? Po dobu stání vozu jsou namáhány staticky, což je to menší zlo a jde o přirozený jev. Při cyklickém namáhání v provozu dostávají zabrat mnohem více.
U vozidel s automatickými převodovkami je správný postup zajištění proti pohybu vlastně stejný, bez parkovací brzdy se ale tak či tak neobejdete. Sám jsem byl kdysi svědkem, kdy neopatrný kolega v BMW X5 zařadil při stání z kopce parkovací polohu převodovky, nechal auto „zhoupnout“ pouze na blokovacím mechanismu skříně a pak nemohl vyřadit. Nakonec se mu to povedlo, neobešlo se to však bez „uši rvoucího“ cinknutí blokovacího zařízení, které mohla hmotnost automobilu klidně ustřihnout. Parkovací poloha převodovky neslouží k zajištění vozu, tak na to myslete a raději používejte správný postup zmíněný o odstavec výše.
Nakonec se ještě hodí stočit přední kola tak, aby vůz v případě jakéhokoliv selhání převodovky a ruční brzdy (pořád se bavíme o mechanice, stát se může cokoliv) neměl šanci ujet moc daleko. Osobně vždycky stočím kola k patníku a mám klid, pokud ale chcete být opravdu důslední, ještě k tomu zašpalkujte kola.