Zrůdička, nebo investice? Replika britského kabrioletu Riley je spíše tím prvním

Američané se věnují zvláštní zábavě. Nechávají se již léta inspirovat klasickými vozy, ale stavějí je na podvozcích nových aut s modernější mechanikou. Prvním takovým byl Excalibur již v 60. letech minulého věku, pak přišly další více či méně úspěšné pokusy, třeba Zimmer. Repliky, jak se jim říká, neodpovídají žádnému konkrétnímu vozu, nejde o přesné kopie. Později se vyrojila spousta podobných firem v Británii, Japonsku i Evropě...

My ale protentokrát zůstaneme za mořem. I když nejen v USA. Na serveru eBay se totiž objevil zajímavý inzerát. Na prodej je replika kabrioletu britské značky Riley z roku 1951. Opravdu jde o inspiraci, originál připomíná maximálně mohutná chromovaná maska chladiče, nárazníky, hlavní světla, blatníky a všechna kola včetně rezerv. Údajně pocházejí z originálu, čemuž lze při troše dobré vůle i věřit. Coby základ ke konverzi posloužil mnohem mladší vůz. Jaký?

Jde o Mercury Capri třetí generace z let 1991-1994, kabriolet měl uspořádání sedadel 2+2, takže nikoli roadster. Konkuroval za oceánem hlavně Toyotě a Mazdě, ale ze Spojených států nepocházel. Vyráběl ho australský Ford, v zemi klokanů měl premiéru o dva roky dříve (1989), nesl logo modrého oválu, kód SA30 a přední kola poháněly čtyřválcové šestnáctistovky s turbem i bez.

Ona je to totiž mechanicky spíš Mazda 323 z 80. let.

Jenže bizarní americká replika má z nám zcela neznámého Capri jen základ karoserie a interiér. Dokonce i motor je odlišný - vidlicový osmiválec Cadillac Northstar. A vpředu jej nehledejme, nachází se vzadu! Koncepce se tedy úplně obrátila. Je pochopitelně spojený se samočinnou převodovkou. Tak trochu zrůdička, která se ovšem nijak nevymyká tehdejším kreacím, má ocelové „šaty“, nejde o laminátový kit car. Firmu, která konverzi provedla, inzerát neuvádí. Barevná kombinace bílé perleti a jahodové metalízy je docela excentrická, ale ke skoro 4,9 m dlouhému autu se vlastně hodí, stejně jako soška na přídi. Zajímavost představuje odnímatelná střecha, tedy hardtop.

Malý dealer klasických vozů z arizonského Phoenixu za „pseudoriley“ požaduje 21.950 dolarů, což je 498 tisíc korun. Osobně mi to přijde docela dost, obzvláště tehdy, když má auto v papírech skutečně rok 1951 a ne datum výroby základu. Z něj zdědilo kožené sedačky, klimatizaci i elektrická okna. Nicméně osmiválec zní díky dvojité koncovce výfuku určitě famózně. Prodejci lze udělat i nižší nabídku, ale pak zájemce může někdo přebít, aukce je aukce.

I když jde o historicky bezcenný stroj, pozornost na silnicích každopádně upoutá nejen na druhé straně Atlantiku. A do českého veteránského věku mu vlastně moc nechybí, kdyby jej chtěl někdo importovat k nám...