TEST Audi A4 Avant 3.0TDI – s common-railem do boje?

Rádi zažíváte sportovní feeling, patříte mezi zákazníky prémiových značek, nedělá Vám tedy problém zaplatit za vůz vysoce nadprůměrnou cenu jen díky prestižní technice a emblému, přesto ale přemýšlíte prakticky? Je tu pro vás řešení v podobě moderního a drahého, ovšem úsporného a silného turbodieselu.

Téměř přesně rok po schůzce se sportovně laděným kombi 1,8T quattro S-line jsme byli seznámeni s obdobně výkonnou, výrazně omlazenou Audi A4, které plastický chirurg přizpůsobil obličej i pozadí novému Miléniu a aktuálnímu „rodinnému“ stylu, zahrnujícímu světlomety v „L“ designu a pavézovou masku chladiče. Konvenčně tvarované kombi, uvedené v roce 2001 - rok po limuzíně - získalo díky nápadným stylistickým úpravám 41 mm délky navíc a také bezezbytku aktuální vzhled, který jsme prohlásili za jeden z nezdařilejších faceliftů poslední doby. Středně šedá metalíza, snížený podvozek a 18“ ráfky v titanové barvě, to vše utvořilo působivý celek v podobě vysoce elegantního, přesto jiskrně dynamického stylového kombi.

Uvnitř se mnoho nezměnilo – poněkud podprůměrný rozvor poskytl topologům jen omezené pole působnosti, čemuž odpovídá vnitřní prostor. Zatímco vpředu centimetry nechybí, zadní polovina auta k označení dostatek aspiruje na přívlastek „relativní“. Dva urostlí cestující si za sebou nenajdou dostatek podélného místa a ani na šířku se příliš nehýří. Zavazadelník s tradičně poměrně vysoko položenou podlahou nabízí základní objem 422, po snadném sklopení zadních opěradel pak průměrných 1184 litrů. Velkou část námitek umlčí výborné sedačky v obou řadách, nabízející dostatečnou jistotu ve všech směrech a k tomu výrazně zkrášlené nové čalounění.

Řidičův post se zvýraznil novým volantem ve firemním provedení, jinak zůstal prakticky nezměněn. Lehkou omlazovací kúru podstoupily některé ovladače, ovšem ergonomické řešení zůstalo. Multifunkční volant sice nabízí charakteristický design a velmi dobře vyřešené ovládání audia, ovšem je o kousek větší a silnější, než by se nám líbilo.

Moderní turbodiesel common rail III s piezoelektrickými vstřikovači a šesti půllitrovými válci do V, to je zatím poslední příspěvek koncernu VW do portfolia moderních velkoobjemových turbodieselů. Jeho znamenité vlastnosti jsme si už vyzkoušeli v limuzíně A6, nyní přišel čas na jeho mírně oslabenou verzi (150 místo 165 kW) pro menší A4, kde nahradil na postu nejsilnější vznětové jednotky archaický šestiválec 2,5 TDI (120 kW), který ovšem nadále zůstává v nabídce. V motorové paletě se tedy pro faceliftovanou A4 sešly 4 turbodiesely odlišné konstrukce; základní 1,9 TDI patří ke starší generaci čtyřválců se vstřikováním PD, ovšem pouze dvouventilovým rozvodem, zatímco každý válec modernější 2,0 TDI (103 kW) již obsluhují čtyři ventily. Dva vidlicové šestiválce v nabídce, výše zmíněný 2,5 L a námi testovaný třílitr pak dělí dvě generace; oproti dnešnímu common rail III v menším dosud dožívá klasické přímé vstřikování s rotačním čerpadlem.

Po nastartování se namísto očekávaného sametového šumění, známého od řadových šestiválců, rozlehne tlumený, přesto ne zcela příjemný bzučivý zvuk, doprovázený navíc znatelným chvěním celého auta – to jsme v A6 nezaznamenali. Vše je ovšem zcela v pořádku po rozjezdu, kdy se ozývá jen tichounké hučení, při výletu do otáček poněkud zdůrazněné. Agregát se svým charakterem a elektronicky přitlumenou brizancí hodí i přes velkorysé výkony daleko spíš na klidné cestování s uklidňujícím permanentním přebytkem kroutícího momentu, než na dravou sportovní jízdu; ostatně nahrává tomu i naladění samočinné převodovky, které udržuje otáčky v hospodárném rozmezí 1300 – 2000, ve kterém se dá zůstat klidně celou dlouhou cestu, protože při horní z obou hodnot už vůz jede na šestku více než je u nás povoleno. K jakémukoliv předjíždění je vždy během cca půldruhé vteřiny, kdy velmi dobře reagující převodovka podřazuje a motor se plní od roztáčejícího se turbodmychadla, k dispozici impozantní porce síly. Méně příjemnou daní je spotřeba, kterou sice při klidné cestovní rychlosti po okreskách lze dlouhodobě udržet kolem 7,5 l/100 km, ovšem při častějším stepování na plynovém pedálu se na počítači průměrné spotřeby často ukáže dvoumístné číslo, při naší testovací 300 km dlouhé trase s dvoutřetinovým podílem dynamické dálniční jízdy a třetinou svižných okresek to byla konkrétně jedenáctka. Vyděšeného čtenáře vzápětí uklidněme konstatováním, že na stejné trati za stejných podmínek jsme bez potíží udrželi spotřebu i pod devíti litry, odpadly ovšem časté kick-downy a občasné výlety a jízdní průměr se udržel na rozumných 112 km/h.

Přitvrzený podvozek je znát, ovšem pro každého jinak. Zatímco řidič vnímá až strašidelnou stabilitu a vzdor těžké přídi solidní ochotu zatáčet spolu s tvrdým odpružením jako pozitivum, posádka na zadních sedadlech má na odezvy silničních nerovností přece jen jiná kritéria. S podporou ESP a alespoň zbytky zdravého rozumu je téměř nemožné přivést vůz do smyku, permanentní pohon všech kol spolu s příplatkovými 18“ koly ale zaručují dost jistoty i bez kouzelného tlačítka. Deseticentimetrová světlá výška samozřejmě limituje využití vozu pro zpevněné cesty, vábení sněhem pokryté louky se ovšem někdy odolat nedá.

Zavazadlový prostor se i přes svou malou výšku pod krycí roletou dá využít velmi dobře, zadní dveře se vyklápějí do dostatečné výšky a boční schránky ukryjí kromě povinné výbavy i lecjaké drobnosti. Výhrady máme naopak k praktičnosti cestování vzadu – zadní stranu předních opěradel pokrývá nepříjemný tvrdý plast a ve dveřích nenajdeme žádné odkládací prostory. Jsme sice ve sportovně laděném kombi, ale ohled ke kolenům a pořádkumilovnosti zadních cestujících určitě není nadstandardem.

Kvalitám odpovídá i základní cena vozu s vyspělým vznětovým třílitrem – tradičně méně už potěší ceny a někdy i samotná existence některých prvků mimořádné výbavy. U vozu za 1.3 mil. korun bychom nečekali, že za možnost mechanického výškového nastavení sedadla spolujezdce musíme připlatit 2711 Kč, o tempomatu za 8466 Kč ani nemluvě.

Přes drobné výhrady je zřejmé, že zejména motor a podvozek tvoří stále největší konkurenční výhodu Audi A4. Omlazený vzhled a nové prvky nadstandardní výbavy jsou pak u faceliftu samozřejmostí, takže do nástupu trojkového BMW kombi je pro úspěch u Audi uděláno téměř maximum.