Auto jako šuplík: Rinspeed Presto umělo prodlužovat karoserii! A využíval unikátní pohon

Švýcarský výrobce automobilů vedený Frankem M. Rinderknechtem každoročně prezentuje své výtvory na domácím autosalonu v Ženevě. Za dlouhá léta jsme tak byli svědky ultimativních jednomístných sporťáků, stejně jako třeba zvláštních pick-upů s ještě zajímavějším nákladem na korbě.

Zvolte si délku

Pro ročník 2002 si ale Švýcaři připravili auto, které na rozdíl od předchozích pokusů mělo k případné malosériové výrobě dále. Presto bylo unikátní tím, že nabízelo dvě délky karoserie v jednom autě. V kratším nastavení činila délka vozu 2996 mm, v delším 3742 mm. Současně se měnil počet míst v kabině. V kratším nastavení tak interiér nabízel jen dvě sedadla, v delším odvezl vůz čtyři cestující včetně řidiče.

Rinspeed X-Trem M.U.V. byl koncept pick-upu s „jeřábem“ a vznášedlem na korbě!

Technicky vzato tak byla zadní část jakoby zasunuta do té přední, podobně jako když zasunete šuplík do skříňky ve vašem psacím stole. Prodlužování (respektive zkracování) karoserie konstruktéři docílili dvěma převody se šroubem a maticí, poháněnými centrálně umístěným elektromotorem. Změna délky vozu zabrala mechanismu dle Rinspeedu jen několik sekund. Celý pohyb se navíc odehrával po válečcích, čímž se minimalizovalo tření, stejně jako zatížení hnacího elektromotoru. Rinspeed udával, že variabilní podlahová plošina byla řešena s maximálním důrazem na torzní tuhost, nezbytnou pro sportovně laděný otevřený vůz. V obou krajních polohách byla přední, respektive zadní část karoserie zajištěna samočinnými mechanickými zámky, které měly za úkol zabránit samovolnému pohybu zadní části vůči přední. Patrně šlo o podobné řešení, jaké se používá u podvozku letadla, který se po vysunutí musí rovněž zajistit proti zatažení v okamžiku, kdy se kola dotknou povrchu přistávací dráhy.

Nafta se zemním plynem

K pohonu Presta zvolili tvůrci vznětový čtyřválcový motor o objemu 1,7 litru s přeplňováním a common-railem spojený s pětistupňovou samočinnou převodovkou. Základ měl v agregátu Mercedes-Benz, který jej nabízel v někdejší třídě A, ovšem pro potřeby Presta prodělal některé úpravy.

Hlavní odlišností byla schopnost spalovat směs zemního plynu (CNG) a motorové nafty v poměru 40:60. Zemní plyn byl tehdy slibný, neboť se jedná o velmi čisté palivo. Jeho velkým kladem je téměř nulový obsah síry. Jenže vzhledem ke vznětovému principu motoru nebylo možné spalovat zemní plyn samostatně. K jeho zapálení ve směsi se vzduchem potřebujete zapalovací svíčku. Tu však dieselový motor nemá.

Švýcaři to vyřešili tak, že zemní plyn vstřikovali do sacího potrubí, kde byl do motoru dopravován spolu se stlačeným vzduchem od turbodmychadla, k čemuž se ve válci přidala nafta. Vznikla zápalná směs „nafta-vzduch-zemní plyn“. A toto již bylo možné zapálit vysokou teplotou vzniklou stačením - v tomto případě vzduchh se zemním plynem ve válci.

Systém vyžadoval dodatečné komponenty od vstřikovačů zemního plynu až po nádrž na zemní plyn. Přizpůsobena byla také elektronika. Ta navíc umožňovala jízdu i v případě selhání systému vstřikujícího CNG do sání. Presto pak mohlo jet také pouze na naftu.

Rinspeed E-Go Rocket má dvacet let. Tehdy ještě ve Švýcarsku dělali super auta

Výrobce udával, že spalováním naftové směsi se zemním plynem lze dosáhnout výrazného snížení oxidů dusíku, stejně jako podílu pevných částic ve výfukových plynech. Tedy záležitosti, které jsou v posledních letech tolik sledované. Dle Švýcarů klesly emise až o 40 procent v porovnání s tehdy nejlepšími vznětovými motory. Spotřeba paliva se snížila o zhruba 10 procent. Tady sehrál svoji roli fakt, že jste museli tankovat nejen naftu, ale i CNG.

Motor Presta se čtyřmi ventily na válec vyvíjel výkon 88 kW při 4200 otáčkách za minutu. Maximum točivého momentu bylo 224 N.m při 1600 otáčkách za minutu. Vůz vážil 865 kg a nabízel zrychlení z klidu na 100 km/h za 10,5 sekundy. Maximální rychlost ležela na hranici 180 km/h.

Kam to jede?

Rinspeed Presto navrhli tvůrci tak, aby v majiteli i kolemjdoucích vzbuzoval pozitivní náladu. Příď vozu jakoby se smála. Přední svítilny výrobce převzal z Mercedesu C Sportcoupé (řada C203). V režimu krátké karoserie mělo auto rozvor náprav pouhých 1750 mm, což velmi usnadňovalo parkování. Přepnutím do dlouhého režimu se rozvor zvětšil na 2496 mm. Pokud v krátkém režimu Presto trochu připomínalo hračku, v dlouhém již bylo plnohodnotným vozem.

Rinspeed si také pohrál s osvětlením vozidla. V té době byly LED málo používané. Výrobce navíc osvětlení vyřešil dost nezvykle. Při brzdění vozu se tak vzadu nerozsvítila pouze červená světla, ale současně také nápis „stop“. Při odbočování se rozblikal nápis „turn“.

Kabina Presta vycházela částečně ze zmíněného Mercedesu třídy A, ale zároveň také ze Smartu. Z třídy A byla převzata palubní deska, Smart pro změnu poskytl sedadla. Výrobce také udával, že v dlouhém režimu karoserie nabízela druhá řada sedadel více místa pro nohy, než kolik jej měli vzadu sedící pasažéři v Mercedesu třídy A. Opěradla zadních sedadel bylo možné také sklopit dopředu a zvětšit tak objem zavazadelníku. Presto se do výroby nedostalo, což ale asi nebylo nic překvapivého. Trochu mu chyběl v praxi použitelný nápad sportovních Mono Ego, Roadster či E-Go Rocket, stejně jako variabilita pick-upů Tatooo.com či X-Trem M.U.V.