Ferrari 288 GTO (1984–1987): Závodní auto, které se k závodění nikdy nedostalo
Ferrari 288 GTO vycházelo ze staršího modelu 308 GTB a bylo homologované pro skupinu B v rallye. Zadní kola poháněl motor V8 s dvojicí turbodmychadel, umístěný podélně před zadní nápravou.
Ferrari 288 GTO (Tipo F114), často označované jen jako Ferrari GTO, je vzácnou homologovanou verzí kupé Ferrari 308 GTB, vyráběného v letech 1975 až 1985. Označení GTO, převzaté od ikonického Ferrari 250 GTO, říká, že se jedná o vůz třídy Gran Turismo a že je homologovaný (Omologata) pro skupinu B závodních vozů, určených pro rallye. K homologaci stačilo vyrobit 200 kusů, Ferrari jich do roku 1987 vyrobil 274 kusů. V roce 1986 byla skupina B zrušena kvůli stoupajícího počtu havárií a střetů s diváky.
Úspěchy s přeplňováním turbodmychadlem ve formuli 1 a zavedení některých nových daňových zákonů pro auta s motory o objemu nad 2 litry přimělo vývojáře Ferrari přidat nejdříve přeplňování k dvoulitrovému motoru V8 u typu 208 a zamyslet se i nad přeplňováním u třílitrových motorů cestovních vozů. První turbodmychadlo v typu 208 ještě nemělo mezichladič, takže kvůli vysokým teplotám spalování klesala spolehlivost.
Ferrari se proto obrátil na Nicolu Materazziho, odpovědného za vývoj motorů v závodním oddělení Ferrari, aby se vyjádřil k navrhované specifikaci třílitrového turbomotoru. Materazzi potvrdil, že s turbem je možné dosáhnout 400 koní z třílitrového motoru a spolu se svým týmem se pustil současně do vývoje motoru Ferrari F114B pro cestovní vozy a motoru Lancia V8 2,6 litru pro závodní vozy.
Aby Ferrari urychlilo vývoj a snížilo vývojové náklady stalo se základem závodního kupé Ferrari 288 GTO starší kupé Ferrari 308 GTB. Ve srovnání s 308 GTB však došlo k řadě významných změn. Objem motoru V8 a jeho umístění uprostřed se nezměnilo, byl ale uložen podélně a vybaven dvěma turbodmychadly. Rozvor náprav byl prodloužen o 200 mm a na karoserii byla provedena řada úprav, aby byly zachovány správné proporce. V GTO byla použita japonská vodou chlazená turbodmychadla IHI, zatímco ve formuli 1 dávali přednost turbodmychadlům KK&K.
Úpravy karoserie
Dvoudveřové dvoumístné kupé Ferrari 288 GTO (foto) navržené studiem Pininfarina se odlišovalo od 308 GTB vyboulenými blatníky, umožňujícími použití širších pneumatik Goodyear, většími spoilery vpředu i vzadu, většími vnějšími zpětnými zrcátky a čtyřmi dálkovými světly po stranách přední masky. Ferrari 288 GTO mělo rozvor náprav 2450 mm, rozchod kol 1559/1562 mm a vnější rozměry 4290 x 1910 x 1120 mm (délka x šířka x výška).
Na bocích za zadními koly se objevily šikmé větrací otvory zlepšující chlazení brzd, převzaté z Ferrari 250 GTO. Tento nezapomenutelný model připomínal i tvar zadního spoileru (foto). Zachovány zůstaly boční otvory k chlazení motoru umístěného před zadní nápravou. Zavěšení kol mohlo být nastaveno výše pro verze určené k běžnému silničnímu provozu a níž pro závodní účely. Karoserie byla zhotovená z lehčích materiálů, což zlepšovalo ovládání vozu. Ocelový plech byl použit jen u dveří, zatímco ostatní panely karoserie byly zhotoveny z lisovaného sklolaminátu, kevlaru (kapota) a kombinace kevlaru a uhlíkových vláken (střecha). Ferrari 288 GTO vážilo 1160 kg, což bylo ve srovnání s 308 GTB (1400 kg) výrazně méně.
Všechny cestovní vozy Ferrari 288 GTO měly volant na levé straně a byly nastříkané tovární barvou Rosso Corsa (závodní červená). V roce 1990 byl jeden vůz GTO zasláno Pininfarinovi ke konverzi na pravostranné řízení a nalakování barvou Dark Slate (tmavá břidlice), jak si přál budoucí majitel z královské rodiny v Brunei.
Motor V8 Twin-Turbo
Zadní kola Ferrari 288 GTO poháněl kapalinou chlazený vidlicový osmiválec umístěný podélně před zadní nápravou. Motor (foto) měl objem válců 2855 cm3 (vrtání x zdvih: 80 x 71,0 mm), rozvod DOHC a čtyři ventily na válec. S kompresním poměrem 7,6:1, dvěma turbodmychadly IHI, mezichladiči vzduch-vzduch Behr a vstřikováním paliva Weber-Marelli měl nejvyšší výkon 400 koní (294 kW) při 7000 min-1 a točivý moment 496 Nm při 3800 min-1. Číslo „288“ odkazuje na objem a počet válců. Objem 2,85 litru byl dán pravidlem mezinárodní automobilové federace FIA vyžadujícím, aby objem motoru s turbodmychadlem byl násoben číslem 1,4. GTO tak mělo ekvivalentní objem 3997 cm3, tedy těsně pod čtyřlitrovou hranicí, určenou pro vozy skupiny B. S tímto motorem a pětistupňovou manuální převodovkou dosahovalo GTO maximální rychlost 306 km/h a na stovku zrychlilo za 5 s. Ferrari 288 GTO bylo ve své době nejrychlejším sériově vyráběným vozem, schopným provozu na veřejných komunikacích.
GTO Evoluzione
Italská automobilka Ferrari postavila v roce 1986 šest (pět sériových modelů a jeden prototyp) vozů 288 GTO Evoluzione (foto), s agresivnější a více aerodynamickou karoserií a silnějším motorem. Modely Evoluzione byly postaveny pro závody skupiny B, ale když byla tato skupina zrušena, byl tento projekt odložen, protože nebyl vhodný pro žádnou jinou závodní sérii. Ferrari 288 GTO Evoluzione poháněl silnější motor V8 2,9 litru s nejvyšším výkonem 659 k (485 kW). S hmotností sníženou na 940 kg dosahoval Evoluzione maximální rychlost 362 km/h. V pozměněné aerodynamické přídi byly umístěny výklopné hlavní světlomety a pod nimi pomocná obdélníková světla. Při pohledu zezadu připomínal Evoluzione řadou větracích otvorů cedník a zádi vévodil velký spoiler. Vpředu i vzadu se nacházely specificky tvarované vzduchové vstupy NACA. Řada prvků Evoluzione byla později převzata do modelu F40.
I když žádné Ferrari 288 GTO se k závodění nedostalo, nemělo Ferrari žádný problém s prodejem 274 vyrobených vozů. Šťastní majitelé si mnou ruce, když vidí, jak rychle rostou ceny jejich miláčků. Před deseti lety se prodávaly v přepočtu zhruba za 10 milionů korun, ale dnešní ceny už překonaly hranici 100 milionů korun.
