Rinspeed E-Go Rocket má dvacet let. Tehdy ještě ve Švýcarsku dělali super auta
Švýcarská společnost Rinspeed Design vedená Frankem M. Rinderknechtem o sobě dává pravidelně vědět vždy při příležitosti domácího autosalonu v Ženevě. Asi nejaktivnější byl Rinspeed v 90. letech, kdy vznikla celá řada zajímavých kreací.
Hlavním tahákem stánku Rinspeedu se pro ženevský autosalon v roce 1998 stal stříbrný vůz příznačně pojmenovaný E-Go Rocket. Svému názvu auto plně dostálo vzhledem své karoserie doutníkového tvaru. Tvůrci vozu v čele s tehdy dvaačtyřicetiletým Rinderknechtem se nechali inspirovat rekordními automobily 40. let, které se proháněly na vyschlém solném jezeře Bonneville v USA.
Za šest měsíců
Stroj E-Go Rocket byl sice konceptem, avšak plně funkčním. Jeho vývoj zabral pouhých šest měsíců, což bylo mimo jiné také zásluhou využití počítačového konstruování (CAD) a simulace výroby (CAM). Od začátku byl zamýšlen jako silniční auto, schopné běžného provozu a tedy splňující platné legislativní požadavky zemí Evropské unie. V době premiéry však ještě nebylo o případné kusové výrobě vozu na základě závazných objednávek rozhodnuto. Zda se později nějaký E-Go Rocket prodal konkrétnímu zákazníkovi, se s jistou nikde nedočtete.
Rinspeed Design vůz sice navrhl, avšak na jeho výrobě se podílela celá řada subdodavatelů a specializovaných firem. Tak třeba vysokorychlostní pneumatiky o rozměru 235/50 vpředu, respektive 255/45 vzadu, vyrobila společnost Continental. Obuta byla na speciálních 18palcových kolech vyvedených v chromu od společnosti Antera.
Se zcela nezávislým zavěšením kol na lichoběžníkových nápravách zase pomáhal specialista na odpružení Eibach. Ten v té době pracoval třeba pro tým McLaren formule 1 a pro E-Go Rocket vyvinul a odzkoušel speciální tlumiče, stavitelné ve čtyřech úrovních, čímž se měnila světlá výška vozu. Tento svůj výrobek navíc Eibach prezentoval na vlastním stánku v Ženevě, tedy jen kousek od Rinspeedova stánku s vozem E-Go Rocket.
Při vývoji ale Rinspeed pamatoval také na domácí firmy, konkrétně Rieter Automotive Systems. Pro E-Go Rocket vyrobila koberec do jeho jednomístné kabiny a dále vyhřívané „čelní sklo“. Mělo usměrňovat proudící vzduch nad hlavu jezdce. Vzhledem k tomu, že Rinspeed udával u E-Go Rocket maximální rychlost 260 km/h, nešlo rozhodně o zanedbatelnou část karoserie vozidla, přičemž se sklo vysouvalo (případně zasouvalo) v závislosti na rychlosti vozu.
Základem karoserie byl ocelový trubkový příhradový rám, potažený krycími panely z kompozitních materiálů. Auto sice bylo navrženo ve Švýcarsku, avšak jeho výroba proběhla u společnosti TLC Carossiers Inc. na Floridě v USA. Přepravu již hotového auta měla na starosti německá Lufthansa Cargo.
Luxus pro osamělé pány
Stroj E-Go Rocket sice vypadal na první pohled jako puristický sporťák, avšak ve skutečnosti nabízel dotek luxusu. Anatomické sedadlo tvůrci čalounili omyvatelnou džínovinou ve dvou modrých odstínech, což bylo vzhledem k jakékoliv chybějící střeše nezbytné. Zajímavost představoval infotainment, který dodala společnost Philips Car Systems, a kromě hi-fi audia s přehrávačem kompaktních disků v sobě zahrnoval také navigační systém.
Motorem byl kompresorem přeplňovaný hliníkový osmiválec o objemu 4,6 litru a výkonu 410 koní (301 kW), který vyrobila automobilka Hyundai. Speciálně laděný výfukový systém dodal Remus. S pohotovostní hmotností 1050 kg vůz zrychloval z klidu na 100 km/h za 4,8 sekundy, což je skvělé i dnes, ve druhé polovině devadesátých let šlo o oslňující hodnotu. Jak E-Go Rocket jezdil? O tom se můžeme pouze domnívat. Nemáme informace, že by tento vůz některý z motoristických časopisů někdy podrobil jízdním dojmům, ne-li testu.
